Úvod
Přínos knihy "The Knowledge-Creating Company" od Ikujiro Nonaky je nesporný, pokud jde o pochopení, jak mohou firmy efektivně generovat a využívat znalosti pro inovace a udržitelný růst. Tato kniha přináší nový pohled na proces tvorby znalostí ve firmách, důraz na neformální interakce a sdílení tichých znalostí mezi zaměstnanci, což jsou základní kameny inovační kultury.
Myšlenky z knihy
Kniha se zaměřuje na to, jak se můžeme inspirovat japonskými firmami, jako jsou Honda a Canon, nejen v technologii, ale také v jejich schopnosti vytvářet znalosti, čímž se stávají tzv. "knowledge-creating companies". Tyto firmy jsou prezentovány ne jako stroje, ale jako živé organismy, kde nejdůležitější není pouze technické myšlení, ale také ideály a osobní závazky jednotlivců, které vedou k inovacím. Klíčovým principem je vnímání participace jedince ve společnosti jako jeho mise, což je považováno za organizační ekvivalent sebepoznání.
Kniha dále popisuje, jak tyto firmy praktikují rotaci zaměstnanců, což umožňuje lepší pochopení chodu celé firmy a zajišťuje, že každý zaměstnanec má během deseti let minimálně tři různé pozice. Důležitým aspektem je také přístup ke sdílení informací, kdy všichni mají přístup k jednotné databázi.
Dále se kniha věnuje rozdělení znalostí na tacitní (tiché) a explicitní. Tacitní znalost, označovaná také jako know-how, je těžko popsatelná, jelikož zahrnuje zkušenosti, mentální modely, přesvědčení, a intuici. Na druhou stranu, explicitní znalost je specifická a lze ji snadno vyjádřit a sdílet s ostatními. Mezi oběma typy znalostí existují vztahy, jako je přenos tacitní znalosti tacitním způsobem (např. pozorováním), vytváření nových explicitních znalostí z již existujících, transformace tacitní znalosti na explicitní formu a přeměna explicitních znalostí na tacitní, což znamená, že se stávají běžnou a rutinní součástí našeho chápání.
Reflexe
