Tuto knihu jsem si přečetl na základě doporučení od Silví, protože mě zajímalo téma koučování.
Chceme-li něčeho dosáhnout, musíme si především umět pomoci sami.
Pracovní výsledek = motivace * čas
Z rovnice vyplývá, že máme 2 možnosti, jak dosáhnout lepších výsledků.
1. Navýšení hodin, které dané činnosti věnujeme
- Je těžké při velkých časových dávkách udržet vysokou úroveň motivace
- Čím déle se něčemu věnujeme, tím menší je i naše nadšení.
2. Můžeme zvýšit naši motivaci
- Např. rozhovorem směřujícím k ujasnění cílů, připomenutím původní vysněné vize, naplánováním nějakého zajímavého experimentu
- Na této cestě není důležité kolik času, ale jaký čas.
- Místo abychom o tom, co děláme, příliš přemýšleli, se do činnosti ponoříme.
Plynutí x uváznutí
Uváznutí jsou delší období, kdy se nám věci nedaří zlepšovat, přestože jim nadále věnujeme hodně času.
Jak se dostat do proudu, anebo jak se mu alespoň trochu přiblížit?
Pokud se rozhodneme, že se v nejbližších deseti minutách pokusíme dosáhnout co nejvyššího výkonu a po deseti minutách si odpočineme, budeme pracovat s jinou intenzitou, než když máme před sebou celý pracovní den.
Volba cílových pásek je ve skutečnosti na nás. Namísto zdlouhavého a vyčerpávajícího čekání na závěrečný finiš můžeme z dlouhodobého závodu udělat závod etapový, v němž jsou krátké efektivní úseky střídány delšími úseky odpočinku.
- Důležité je, že se v těchto krátkých úsecích zaměřujeme právě na výkon, který se snažíme maximalizovat.
- Protože je těžké vysokou hladinu výkonu udržet dlouhodobě, činíme tak jen krátkou dobu. Po každém takovém desetiminutovém či čtvrthodinovém úseku se pokusíme podrobněji vyhodnotit, jak nám to šlo. A pak si odpočineme.
Aktuálně úroveň energie = vnitřní účet
- Mnohdy si dlouho neuvědomujeme jeho aktuální stav, natož trend našeho hospodaření.
- Není určen pozvolným ubýváním či přibýváním spojenými s našimi každodenními kroky, ale několika klíčovými transakcemi.
o Ty jsou spíše než na fyzické námaze či fyzickém odpočinku závislé na informacích, které dostáváme.
§ Jestliže nám přijde nepříjemná zpráva, odehraje se naráz velký odečet.
§ Pokud nám naopak dorazí zpráva příjemná, může tím být ovlivněn nejen zbytek dne, ale i mnoho dnů následujících.
o Vyhodnocení toho, zda je o zprávu příjemnou či nepříjemnou, se děje v naší mysli.
§ Takže ovlivněním postoje k té které zprávě jsme schopni ovlivnit stav našeho vnitřního účtu.
- Stav našeho účtu jsme však schopni ovlivnit i svou volbou
o Není překvapením, že budeme po půlhodině sledováním zpráv méně spokojení než na procházce či při čtení.
Myslí opuštěné tělo nemůže čerpat podněty z okolí, protože nemá k dispozici smysly.
I ty nejpříjemnější činnosti, jako je například milování, mohou přejít do automatismu, pokud jim nevěnujeme pozornost. Je třeba stále usilovat. Všímavost nás nutí vidět věci, jako kdybychom je viděli poprvé.
Místo abychom dělali věci popaměti, je třeba objevovat zapojovat smysly, aby si všímali jemnějších nuancí.
Kdo dokáže ve věcech najít více, je bohatší.
Soustředění pozornosti je trénováno meditací. Jde jen o to, plně se věnovat tomu, co právě děláme.
Máme celý svět polepený nálepkami a ztrácíme schopnost vnímat jeho jemnější, neustále se měnící nuance.
Nálepka není jen jméno, ale i zobecnění.
Pouhé očekávání ovlivňuje výkon.
Pokud o sobě prohlásíme, že nemáme hudební sluch nebo smysl pro rytmus, jsme na konci cesty, nemusíme dále usilovat o to, abychom zvládli nějaký hudební nástroj nebo se naučili tancovat.
Když se naše mysl nevěnuje tomu, co je, pak je to proto, že se věnuje tomu, co není.
Nejde však jen o nedokončené předměty, ale také o nedokončené akce.
Brání nám v tom, abychom se plně věnovali tomu, co právě děláme.
Můžeme z nedokončených tvarů udělat své pomocníky:
Podmínkou je, že jsou vůbec dokončitelné.
- Cíl by měl být formulován tak, abychom ho mohli v nějaký konkrétní okamžik dosáhnout,
- Pokud dílčí cíle své činnosti formulujeme jako dokončitelné akce, začnou působit jako magnet, který nás z budoucnosti přitahuje. A ve chvíli, kdy je dokončíme, nám na náš vnitřní účet vydělají.
Namísto toho, abychom si vyčítali, co všechno děláme špatně, bychom se měli soustředit na zárodky budoucích úspěchů.
Tvarování je takový způsob učení, kdy se snažíme podchytit lepší pokusy tím, že na ně upozorníme.
Mnohokrát bylo prokázáno, že tvarováním lze dosáhnout více než drilem (stálé opakování toho, co děláme špatně – zahlcuje nás to informacemi a tím snižuje naši motivaci)
Potřebujeme především vědět, co je správné, či přesněji správnější v porovnání s méně úspěšnými momenty.
Je věcí rozhodnutí, zda se budeme každý den trápit tím, co jsme udělali jinak, než jsme měli, anebo budeme svůj život tvarovat podle našich představ, pokud se ještě vrátíme zpátky k těm okamžikům dne, které e nám vydařily, z kterých si něco odnášíme.
Kdy lidé nejčastěji komentují cizí výkon? V okamžicích, kdy se buď výrazně daří, anebo nedaří.
- V případě, že pochválili, obvykle následuje výraznější zhoršení.
- V případě, že pokárali, následuje výraznější zlepšení.
V náhodných výkyvech, jejichž význam přeceňujeme, se nám ztrácejí dlouhodobé trendy, jejichž význam podceňujeme.
Že je něco dobré nebo se to dobrým směrem ubírá, neznamená, že si to uvědomujeme.
Z 10 věcí se 8 povede, ale těm (8) nevěnujeme pozornost.
Abychom čerpali zisk z pozitivních věcí, musíme je umět zachytit. Informace se stává informací teprve tehdy, když ji přijmeme, konfirmujeme.
Důležité je, abychom dobré věci stvrzovali, když se dějí, či alespoň těsně poté, co se staly.
Teprve stvrzením prožívaného zpřístupníme tyto zážitky pozdějšímu vzpomínání.
Až si zaznamenání hodného okamžiku všimneme, nevyplašme ho. Na chvíli se zastavme a užijme si ho všemi smysly.
Největší výzvou naší všímavosti je uvědomění si toho, co je dobré opakovaně či stále, zvláště když na přítomnost dopadají stíny budoucích obav.
Jestliže chceme něčeho dosáhnout, musíme mít tento záměr nejdříve ve své mysli. Musíme si dokázat představit, co chceme. Pokud tak neučiníme, pak to, co děláme, je jednou z mnoha náhodných variant toho, co už jsme dělali dříve.
Čím více si něco představujeme, tím snáze k tomu dojde. Týká se to vizí dobrých i špatných.
Draci mohou symbolizovat jakoukoli negativní vizi, které se přibližujeme tím více, čím více se jí snažíme vyhnout. Nemysleme na draky, jinak oživnou. Negativní vize ovlivňuje naše chování.
Představu ohnivého draka dokáže překonat zelený slon. Tedy jiná silná představa. Musíme si představovat co chceme.
Vize umožňuje naši rozptýlenou energii zaměřit do jednoho bodu, a tím dosáhnout síly laseru.
Vize nás povzbuzuje a ve chvíli, kdy už nevíme kudy kam, nám zažehává světlo a vede nás.
Pokud na své vizi trváme, dříve nebo později se dočkáme. Pokud nemáme představu, kam chceme jít, jsme chyceni v pasti vnějších vlivů.
Tím, že si znovu podrobně vybavíme, co se stalo, zvyšujeme svou všímavost. Pokud tím zážitkem v mysli znovu projdeme a utřídíme ho, budeme se k němu moci vracet, a tak ze zážitku budeme mít užitek.
Při formulaci cílů je třeba pouze rozhodnout, zda danou oblast chceme a můžeme změnit. A co naopak přijmeme takové, jaké to je.
Navzdory tomu, že mohou přijít a určitě přijdou doby horší, nám nic nevezme bohatství skryté v dobře prožitém okamžiku.
ATP:
Nastavování dokončitelných cílů. Nálepkování a zobecňování si snažím v mozku vědomě uvědomovat, když mám tendenci se k tomu skloňovat. Místo učení se drilem více spoléhám na všímání si správných pokusů nežli těch neúspěšných, což mě minimálně udržuje v lepších myšlenkách a náladě --> zatím nemůžu říct, zdali to je lepší nebo horší efektivností, protože nemám dostatečně velký vzorek.
