Zrození kmenového vůdce
Autor: David Logan, Halee Fischer-Wright, John King
Proč právě tato kniha?
Knihu jsem si vybral na základě doporučení v podcastu Buduj značku, kde o knize mluvili jako o must read knize k úspěšnému vedení lidí. Bylo pro mě velké uvědomnění, když v podcastu probírali pět základních vět, které jsou pro každého leadra nezbytné a kniha je detailně popisuje. Dále mě k přečtení knihy motivovala esej od Lucky Opočenské, která knihu krásně popsala, a která mi přinesla hlubší pochopení již zmíněných pěti vět.
Problematika vedení lidí mě velmi fascinuje a chci k ní mít co nejširší teoretický background, abych s tím mohl dále v praxi co možná nejlépe pracovat. Jednou se osobně vidím jako úspěšného leadra, kterého budou mít zaměstnanci rádi a budou ho chtít následovat.
Co mi kniha dala:
Co je to ten KMEN? Osobně kmen vidím například ve struktuře TA, protože se podle knihy jedná o skupinu 20 až 150 lidí, kteří k sobě mají velmi blízko a vzájemně se dobře znají jak po pracovní, tak po osobní stránce. Kmen jako takový je seskupení, které je nám známo už od pradávna – sloužil především k tomu, aby členové kmene spolu vzájemně spolupracovali a tvořili komunitu, která zajišťuje přežití všech účastníků. Každý jednotlivec musel přidat ruku k dílu, aby mohl celý kmen bezchybně fungovat.
Takový kmen by se samozřejmě nedokázal obejít bez schopného kmenového vůdce, který má celou organizaci nastarosti. Vůdce, který se postará o vytvoření komunity. Pokud tuto kmenovou strukturu implementujeme do byznysového prostředí různých firem nebo organizací, tak zjistíme, že je třeba jednotlivé kmeny rozdělit a každému přidělit svého vůdce, který to bude celé korigovat a mít nastarosti. Příkladem může být třeba Alza. Alza je společnost, která má jednoho hlavního kmenového vůdce, kterým je Tomáš Havryluk na pozici CEO. Tomáš dbá na to, aby fungoval kmen dalších ředitelů, kteří řídí své jednotlivé podkmeny a soustředí se na to, aby celá společnost fungovala tak, jak má a posouvala se vpřed. Jednoduše řečeno můžeme jednotlivé kmeny nazvat jako oddělení, které se snaží společně pracovat.
Každý kmenový vůdce se věnuje tomu, aby jeho účastníci odváděli nezbytnou práci, aby společně fungovali jako správná komunita a všichni byli motivovaní.
Zde už narážím na zmíněných pět vět z úvodu, které detailněji rozeberu v hlavních myšlenkách mé eseje.
Hlavní myšlenky:
Těchto pět vět jsou v knize popsány jako stupně kultury. Proč stupně kultury? Protože každý kmen se od svého založení potýká s různými situacemi, které odráží jeho pozici z hlediska kultury. To znamená, že v jedné společnosti může být více kmenů, které se „babrají“ s nejrůznějšími problémy. Hlavním cílem kmenového vůdce je, aby pracoval na neustálém zlepšování kultury svého kmene a posouval ji na vyšší level.
Jak se můžeme stát kmenovým vůdcem? Opět bych to rád vztáhnu na naší situaci v TAPu a to konkrétně na naše družstvo Aconditor. Pokaždé, když jsem někoho vnímal jako kmenového vůdce, tak se jednalo o velmi proaktivního člena, kterého jsem zkrátka nechtěl zklamat v tom, že nějakou práci budu dělat špatně. To je jedna z možností, kdy se můžeme stát kmenovým vůdce – být proaktivní. Dále můžeme být do této pozice demokraticky zvoleni. To pro nás znamená, že jsme dostali důvěru od celého kmene a naším cílem je především to, abychom tuto důvěru nezklamali. Abychom nezklamali členy svého kmene, tak je třeba znát těchto pět stupňů a vědět, jak se z nich dostat a růst:
1) Život stojí za prd
Nejnižší stupeň v každém kmeni je především o přesvědčování. Členové kmene žijí s domněnkou, že jejich životy stojí za prd a nemají hlubší smysl. Jsou unavení tím, co v minulosti prožili a nemají chuť začít pracovat na něčem novém. V tomto stupni je primární motivace. Každý člen musí ze správného kmenového vůdce cítit, že to, na čem by měl pracovat, stojí opravdu za to. Můžeme se s tímto stupněm setkat například při vedení nějakého projektu, ve kterém se z dlouhodobého hlediska nic markantně nehýbe nebo se něco nedaří – krásný příklad projektu Holy Smoke, kdy jsme s tímto stupněm také bojovali. Tento stupeň s sebou nese mnoho negativních věcí, mezi které patří například agresivita. Lidé v tomto stupni neradi mluví o tom, co udělali a často se uchylují k zoufalým rozhodnutím jen proto, aby to vypadalo, že se nějak posunuli.
Jak se z tohoto stupně dostat? Správný kmenový leadr se v tomto stupni soustředí na to, aby členové jeho kmene přišli znovu do kontaktu s okolní komunitou, která jim umožní angažovat se i do jiných věcí, které jim znovu vrátí smysl do života. Smyslem této akce je to, aby se členové kmene přestali litovat a přestali konkretizovat vlastní problémy.
2) Můj život stojí za prd
V druhém stupni se nám může zdát, že jsme se stále nedostali z toho prvního, ale opak je pravdou. Jedná se o velmi důležitý krok, ve kterém se jednotliví členové více soustředí na to, co od svých životů vlastně chtějí a kam je chtějí následně směřovat. Ve stupni dva jsou z lidí spíše samotáři, kteří si však postupně začínají uvědomovat sílu komunity. Právě komunita v tomto stupni hraje významnou roli, protože nastavuje pomyslené zrcadlo, že život může být opravdu krásný, pokud si ho takový uděláme.
Pro posun do druhé stupně je třeba, abychom udržovali úzký kontakt s lidmi z naší komunity a vzájemně spolu trávili jak pracovní, tak i volný čas. Stále zde hraje významnou roli motivace, protože je třeba, abychom naše soukmenovce stále chválili a dodávali jim sebevědomí. Dobré je také používání radikálně otevřené zpětné vazby, kterou jim nastíníme to, v čem by se měli zlepšit a podáme jim v souvislosti s tím i naši pomocnou ruku.
3) Já jsem úžasný
Konečně se dostáváme na opravdu zajímavý a úctyhodný stupeň. V tomto stupni už si členové kmene uvědomují, že jejich pracovní náplň a role v kmeni je velmi důležitá, což jim stále dodává potřebou dávku sebevědomí. Problém však nastává ve chvíli, kdy se jejich práce ignoruje a nedostává se jim potřebného uznání. Autor v knize uvádí, že většina členů v tomto stupni kultury si myslí, že jsou už dávno na stupni pět. S tímto faktem se musí pracovat a je třeba mu věnovat značnou část energie.
Jak se ze stupně tři posunout ještě víše na stupeň čtyři? Delegování úkolů! V momentě, když budeme na tyto soukmenovce delegovat náročné úkoly, které sami nezvládnou, tak budou muset krapet potrápit své znovu získané ego a jít za svými kolegy s žádostí o pomoc. Je třeba myslet na to, abychom jejich ego nezranili až příliš, takže nesmíme polevit s chválou a upozornit je na jiný způsob práce. Přednáška o růstovém myšlení mnohdy také neuškodí. Cílem tohoto stupně je, aby si členové kmene uvědomili, že nesmí zanevřít na týmovou práci.
4) My jsme úžasní
Ve stupni čtyři se dostáváme do úžasně automatizovaného prostředí, které dokáže perfektně pracovat. Bavíme se zde o úrovni, ke které bychom měli všichni směřovat a snažit se jí dosáhnout společně s celým naším kmenem. Kmen na úrovni čtyři už velmi dobře ví, jak má fungovat a už to není jen o přežití, ale o společném růstu. Právě ve stupni čtyři se můžeme soustředit na dosažení absolutní automatizace, jak se píše v knize Čtyřhodinový pracovní týden. Je to také stupeň, ve kterém bychom měli mít nastavené společné hodnoty – bez společných hodnot se může kmen jen obtížně řídit, což může směřovat k nedůvěře. Abychom jako správní leadři dokázali vyřešit tyto problémy, tak můžeme použít TRIÁDY.
Triády jsou řízená setkání leadra společně s dalšími vlivnými členy kmene. Na těchto triádách se sdílejí společné hodnoty a nastavuje správný směr celého kmene. Cílem triád má být získání prestiže tak, že ti dva vlivní členi následně šíří novinky a informace, které si na schůzce sdělili.
Zdá se, že na tomto stupni už jsme na samotném vrcholu celého kmene, ale i z této úrovně se dá ještě stoupat.
5) Život je úžasný
Na tento maximální stupeň se členové kmene posouvají v momentě, kdy jdou společně do náročných projektů. Stát se takovýmto leadrem vyžaduje obrovské množství úsilí a doslova žít jen svým kmenem. Mnohdy leadři ani nezaznamenají, že se na tuto úroveň dostali. V tomto stupni je důležité dbát na to, abyste jako leadři vytvářeli nové příležitosti, které posunou dál vás i celou společnost.
Závěr:
Upřímně musím říct, že jsem si knihu velmi oblíbil, protože jsem si vizualizoval jednotlivé stupně našeho Holy Smoke kmene. Stále se v mých očích nacházíme ve stupni dva – Můj život stojí za prd, ale je super si představit, že i to nás nějak posouvá a že máme kam růst. Určitě se zaměřím na to, abychom byli úžasní jako jednotlivci i jako celý kmen. Knihu bych rozhodně doporučil každému, kdo má zájem v životě vést. Kniha opravdu stojí za to!
