Proč jsem si knihu vybral:
Na knihu jsem narazil náhodou, šel jsem do knihkupectví vyzvednout dárek pro spolužačku a rozhodl jsem se, že si udělám také radost. Kniha mě zaujala svým názvem-vrcholy a údolí, protože jsem jisté kolísání ve svém životě právě pociťoval.
Obsah:
Příběh sleduje mladého chlapce, který odmala toužil po životě na vrcholu, přestože vyrůstal v údolí, kde život nebyl radostný. Rodina ho odrazovala od této myšlenky, tvrdila, že je cesta nebezpečná, a varovala ho před obtížnostmi. Ignorujíc odrazování, chlapec se vydává sám na cestu k vrcholu, aby unikl z údolí, kde se necítí spokojeně.
Během výstupu na vrchol si chlapec uvědomuje krásu rozhledu, ale zmeškává západ slunce. Na vrcholu potkává moudrého Starého muže, který mu představuje filosofii vrcholů a údolí. Mladý muž se vrací do údolí s novým pohledem, ale postupem času zapomíná na pokoru a vděčnost, což vede k pádu z vrcholu.
Po setkání se Starým mužem znovu a pochopení svých chyb se mladý muž rozhodne vydat na vrchol znovu. Během náročné cesty zdolává vlastní strachy a získává hlubší pochopení života. Při návratu zjistí, že Starý muž zemřel, což ho hluboce zasáhne.
Mladý muž se snaží žít podle naučených moudrostí Starého muže a postupem času se stává vyrovnaným jedincem. Odstěhuje se na vrchol a sám se postupně mění v moudrého muže. Jeho příběh končí setkáním s mladou vyčerpanou slečnou na vrcholu, kde začíná sdílet filosofii vrcholů a údolí, jako slíbil Starému muži.
Myšlenky, co mě zaujaly:
Chyby, jichž se dopustíš v dobrých časech vytvářejí špatné příští časy.
Chytré činy, které vykonával ve špatných časech vytvářejí budoucí dobré časy.
Vrcholy jsou chvíle, kdy jsi schopen přijmout to, co máš
Údolí jsou okamžiky, kdy toužíš po tom, co nemáš
Když chce člověk strávit méně času v údolí musí se přestat srovnávat s ostatními
Cesta z údolí se objeví v okamžiku, kdy se rozhodneš vidět věci jinak
Údolí proměníš ve vrchol, když objevíš a využiješ to dobré, co je skryto ve špatných časech.
Podle toho, jak dobře zvládneš svůj pobyt v údolí, tak rychle dosáhneš dalšího vrcholu.
Člověk prožívá méně horších časů, pokud si dokáže vážit těch lepších a zvládnout je moudřeji.
Příčinou strachu je naše ego, na vrcholu jsme arogantní a v údolí vystrašení
Nejčastějším důvodem, proč musíš opustit vrchol, je arogance, maskovaná jako sebedůvěra.
Nejčastějším důvodem, proč v údolí zůstávám příliš dlouho je strach převlečený za pohodlí.
Bolest v údolí tě může přivést k pravdě, kterou jsi nechtěl vzít na vědomí.
Na vrcholu si nemysli, že jsou věci lepší, než jsou.
A v údolí věř, že nejsou tak špatně, jak vypadají. Potom se dokážeš spřátelit s realitou.
Člověk musí svůj život stavět na pravdě.
Smysl vrcholu je oslavovat život a smysl údolí je se o životě učit.
Nikdy nebudu mluvit o svých plánech.
Z údolí se dostaneš dřív, pokud dokážeš nemyslet jen na sebe: v zaměstnání tím, že odvedeni lepší práci, v životě tím, že rozdám více lásky.
Údolí jsou okamžiky, kdy toužíš po tom, co nemáš
Vrcholy jsou chvíle, kdy přijímáš, co máš.
Není důležité kde člověk žije, ale jak žije.
ATP:
Tato knížka byla pro mě do jistý míra trefení hlavičky na hřebíček nebo, jak se to říká. Líbí se mi, že to, jestli jsme dole nebo nahoře vlastně tolik neurčuje situace, ale spíš já, jak danou situaci vezmu. Jako příklad, kdy jsem toto myšlení využil je pronájem airbnb. Přijeli jsme a pokoj nebyl uklizený, je to sice nemilé ale místo toho, abych si říkal, jak to je na prd, mě napadlo, že bych mohl chtít po hostiteli slevu. Takže jsem ze zdánlivého údolí udělal vrchol, protože jsem ušetřil peníze, a navíc hostitel brzy ubytko uklidil, takže to nebylo tak hrozné. Vrcholy a údolí je také tento můj esej maraton. Dlouho jsem se do toho nemohl dokopat a nechtělo se mi do toho, trápilo mě to a bylo to mé údolí. Teď když jsem tuto nepříjemnost obrátil a během jednoho večera všechno dopsal, tak je to pro mě velký vrchol a půjdu spokojeně spát. (aspoň doufám, brácha si přivedl nějakou slečnu, teď něco baštěj v kuchyni, tak snad nebude ještě tóčo)-doplňuji, slečna s bráchou přišla do pokoje a přečetla mi afirmační kartičku, že jsem a budu milován, že prý mám vydržet a láska je prý za rohem. Tak doufám, že to nebude až tak doslovné, když se chci dneska dobře vyspat. Každopádně, tahle kniha mi dala naději, že ty špatné věci se musí stát, abych si pak vážil těch dobrých a mohl být na vrcholu co nejdéle.
Tak toto je má 4 a poslední esej, a tak se dostávám ke krátké reflexi na všechny tito eseje:
Můj první poznatek je, že psát esej po dvou měsících, co jsem knihu dočetl je pěkně na prd, takže to už opravdu dělat nebudu. Esej budu psát v průběhu knihy a pak to jen zaobalím (díky Ádíku za tip) Dále-psát esej takhle navečer a unavenej je overall super nevím proč ale líbí se mi, jak tady píšu úplně upřímně všechno a vlastně mě to i baví. Tak snad mě za to někdo nespeskuje. Tak a pokud jsi to přečetl až sem, tak budu rád za nějaký koment, třeba si to někdy přečtu a když to bude zajímavý, tak mi to nebude u prdele (viz. Moje další esej.
