K téhle knize jsem se dostala vlastně jen úplnou náhodou, když mě zaujala v knihovně. Během prvních pár stránek jsem zjistila, že pojednává o tématu, nad kterým jsem poslední dobou dost přemýšlela, a trápilo mě. Věděla jsem, že s tím musím něco udělat. Hle jak vesmír pomáhá:D.
Knížka je psaná původně pro umělce, ale všechno se dá krásně převést do našeho kontextu i do kontextu podnikání. Je psána hodně pocitově, protože pojmenovává věci, které se definovat jen stěží. Popisuje je lidsky a jednoduše. Nemusíte mít 100% stejný pohled jako autor, ale i tak vám dokáže spoustu věc zvědomit a připomenout. Kdyby to bylo na mě, tak by si tuto knihu měl každý z TAP přečíst.
Doufám, že ti pomůže!
Na podnikání není těžké samotné podnikání. Těžké je sednout si či vstát a začít dělat. Brání nám v tom ODPOR. A odpor je ústřední téma celé knihy.
Většina z nás má dva životy. Ten, který žijeme, a potom nežitý vnitřní život (nazvala bych ho potenciálním). Mezi nimi stojí odpor. Co to tedy je ten odpor? Je to síla/tendence uvnitř nás, která nás brzdí, tváří se že nám radí, že nás brání, ale ve skutečnosti nás jen zastavuje od toho, abychom se opravdu vrhli do práce a stali se profesionály. Odpor nás ochromuje.
Co ve mně vyvolává odpor?
Jakékoliv jednání, které vyžaduje odmítnutí okamžitého uspokojení ve prospěch dlouhodobého růstu, zdraví nebo zásadovosti. Jakýkoliv čin vycházející spíše z vyšší než nižší povahy.
Je to odpuzující síla, negativní. Jeho cílem je odradit nás, rozptylovat nás a bránit nám v práci. Vychází zevnitř. Vytváří a pohání samo sebe.
Napovídá cokoliv, aby vás odradil od práce, bude měnit podobu a lhát, překrucovat, šikanovat a podlézat. Podvede vás hned v první nestřežené chvíli. Jen lže.
My odpor můžeme využít též jako kompas. Funguje jako indikátor, toho co byste měli dělat. Může nám ukázat skutečný směr (sever) – to co je pro nás skutečně důležité, co nás posune dál.. Stačí se jen řídit odporem – v čem nám chce zabránit nejvíce? Udělejte to jako první. Čím důležitější je nutkání nebo činnost pro rozvoj naší duše, tom větší odpor vůči nim cítíme. Zažíváme ho všichni.
Sám o sobě nemá žádnou sílu nebo moc. Každý gram pochází od nás. Krmíme ho vlastním strachem z něj. Musíme ho ovládnout. Jsme nepřítelem sami sobě a záleží jen na nás, zda ho necháme řádit a zpomalovat nás.
Odpor zamezuje pohybu z nižší do vyšší sféry. Jednosměrně. Aktivuje se, když se začneme něčemu věnovat a budeme se posouvat na vyšší stupeň. Pokud se budeme věnovat činnostem, které jsou na nižší úrovni, nepocítíme ho. Krom něj se nám budou i ostatní pokoušet zmařit naše úsilí. Dělají to proto, že (ne) vědomě zápasí s vlastním odporem.
Projevy mého odporu: prokrastinace, zabývám se nedůležitými byť občas přínosnými aktivitami, úkoly. Odsouvám to nejdůležitější na později. Vyhýbám se věcem, např. odpovídání na některé zprávy aj. U mě to je též nerozhodnost, nevím do čeho se pustit nejdříve, proto raději neudělám nic.
Dalšími projevy mohou být:
-drogy
- nakupování
-pomlouvání
-jídlo
-sex, masturbace aj.
-strach aj.
Jste ochromení strachem? Je to projev odporu. Míra strachu= míra odporu
Kdyby pro nás daná věc nic neznamenala, nedocházelo by k žádnému odporu.
„Každý den musíme být připraveni čelit vlastním pokusům o změření svého úsilí.“
Potížisti
Dostáváme se do potíží, protože jsou laciný způsob jak získat pozornost. Jejich podobou je i špatné zdraví, alkoholismus, závislosti, náchylnost k úrazům, může to být i žárlivost, chronické pozděchodičství atd. Cokoliv co k nám přitáhne pozornost umělým nebo bezbolestným způsobem je projevem odporu.
Projevem odporu může být též jakási sebe dramatizace – tvorba dramatu v našich životech, pak už zaručeně nic neuděláme.
Jaké pocity se pojí s odporem? Nespokojenost, znudění a neklidnost, nenacházíme uspokojení, cítíme vinu (ale neznáme zdroj), znechucení, nesnášíme se. Odpor stále roste až na nesnesitelnou úroveň -> drogy, nevěra atd.
Svůj neklid vyřešíme pouze tím, že se skutečně pustíme do práce.
„Svobodný jednotlivec je svobodný jen do té míry, do níž je sám sobě pánem. Přičemž ti, kteří nebudou řídit sami sebe, jsou odsouzeni k hledání pánů, kteří je budou ovládat.“
Přistihnete-li se při kritizování ostatních lidí, je to nejspíš kvůli odporu. Když vidíme, jak ostatní začínají žít své pravé životy, které mi sami nežijeme, dohání nás to k šílenství. Ti co se realizovali, téměř nikdy nekritizují, naopak ostatní podporují.
Čím větší odpor zažíváte, tím důležitější je pro vás váš nerealizovaný projekt - a tím větší uspokojení pocítíte, až se do něj konečně pustíte.
Princip priority, podle kterého musíte znát rozdíl mezi tím, co je urgentní a co je důležité A to, co je důležité, musíte udělat jako první.
Občas ucukneme předtím, než se do něčeho pustíme, protože se bojíme být sami. Pohodlně se cítíme v blízkosti svého kmene. Ale tam kde se cítíme pohodlně, se neučíme ani nerosteme.
Nepotřebujete se uzdravit předtím, než začnete tvořit/dělat. Našeho tvůrčího já se nemůže dotknout nic - ani činy rodičů nebo společnosti. Uzdravit potřebuje váš soukromý život. Soukromý život nemá nic společného s prací. Neovlivňuje naší práci. Ale odpor ví, že čím více psychické energie věnujeme neustálému a opakovanému řešení únavných, nudných příkoří ve svém osobním životě, tím méně šťávy budeme mít na skutečnou práci.
Racionalizace
je pravou rukou odporu, chrání nás před pocitem hanby, který bychom cítili, kdybychom si skutečně přiznali, jací jsme zbabělci, protože se nevěnujeme své práci. Poskok racionalizace je ta část naší psýché, která skutečně věří tomu, co nám racionalizace napovídá.
Jedna věc je lhát sám sobě. Jiná věc je takovým lžím věřit.
Nejzhoubnějším rysem racionalizaci je skutečnost, že nám většinu z nich odpor předkládá jako pravdu. Jsou legitimní. Ale vynechává jednu důležitou věc - že to nic neznamená.
„Jedna věc je být teampreneurem a druhá věc je žít život teampreneura.“
Nás Téček je teď pravdu hodně, ale buďme k sobě upřímní, kolik z nás opravdu žije život teampreneuera –tedy učí se team academy principy (všemi, protože bez jednoho druhý nefunguje)? Odpovězte si každý sám za sebe..
V knížce se autor velmi soustředí též na přístup k práci amatéra a profesionála. Porovnává je a ukazuje rozdíly a pobízí nás vzít to vážně, stát se profíky. A já tuhle výzvu přijímám.
Podle Pressfielda profesionál hraje o všechno, je to jeho zaměstnání na plný úvazek a tak to bere. Miluje svou práci na tolik, že ji zasvětí svůj život a odevzdá se jí naplno. Je vyzbrojený trpělivostí, aby nevyhořel u každé z prací. Šetří energii, připravuje svou mysl na dlouhý výkon. Nemůže tolerovat nepořádek. Vypuzuje ze svého života chaos, a tím ho vypuzuje i ze své mysli. Ví, že bude-li nad vším uvažovat, zamrzne na místě. Proto se soustředí na techniku. Profík ovládne odpověď na otázku JAK a přenechá CO a PROČ bohům.
Amatér věří, že nejdříve musí překonat strach a potom může začít pracovat. Profík ví, že strach nikdy nepřemůže. Ví, že nebojácní bojovníci neexistují. Přinutí se jednat navzdory strachu. Ví, že jakmile se pustí do akce, jeho strach ustoupí a on bude v pořádku. Profík neakceptuje žádné výmluvy. Jeho cílem je ovládnout se.
Nikdy by ho nenapadlo, že ví všechno ani, že na všechno přijde sám. Student hry ví, že úrovně poznání, které může objevit, jsou nekonečné.
Profík nesmí brát odmítnutí ani úspěch osobně, protože by tím posílil odpor. A tahle bitva probíhá pouze v naší hlavě. Amatér se nechává semlít negativními názory. Bere vnější kritiku k srdci a dovoluje jí, aby podkopala jeho víru v sebe samotného a svou práci. Profík si nemůže dovolit, aby činy ostatních definovali jeho realitu.
„Kritik nejvíc nesnáší věci, které by sám dělal, kdyby na to měl odvahu.“
Já jsem si tuto lekci uvědomila, když jsem začala dělat s holkama svatby. Uchvátil mě Barči přístup, brala to opravdu vážně a byla/je ochotná tomu dát vše. Uvědomila jsem si, že když ke všemu člověk bude přistupovat opravdu důsledně a vážně a bude ve své práci opravdu aktivní a vytrvalý, tak toho dokáže mnohonásobně více.
„Nic vás neposílí tolik, jako potvrzení vaší tvorby skutečným světem, přestože se můžete dočkat neúspěchu.“
Esencí profesionality je soustředěnost na práci a její nároky, když se jí věnujeme, a vyloučení všeho ostatního. Profesionalita je o rozhodnutí vykonané z vlastní vůle. Sami se rozhodujeme vnímat se jako profící a sami tak činíme.
Proč tolik zdůrazňuje profesionalismus?
Protože co se podnikání týká, nejdůležitější je pracovat. Na ničem jiném nezáleží. Je důležité si každý den sednout a snažit se.
Rozhýbeme tím síly, které podpoří naší věc. Když se posadíme a začneme pracovat, začneme se podobat zmagnetizované tyči přitahující kovové piliny. Přicházejí nápady. Poznatky vzájemně prorůstají. Objevují se příležitosti.
Krom odporu v nás je ještě jedna tendence Steven jí v knize nazývá bytostné já nebo andělé. Ale jde v podstatě o tu naší část, která chce tvořit a vyvíjet se. Můj focus teď ale směřuje na vypořádání se s odporem.
ATP model:
Tohle téma jsem řešila jen sama v sobě, ještě než jsem narazila na tuto knihu. Všimla jsem si v rámci své reflexe, že něco není úplně v pořádku ve způsobu, jakým přistupuji k plnění úkolů a svých zodpovědností. Proto jsem byla nadšená, když mi tato kniha spoustu věcí potvrdila, dále osvětlila a hlavně mě navedla na řešení. Prvotně teď pracuji s vlastním vědomím a snažím se zachytávat signály, které mi odpor a jiné tendence dávají. Tedy zvědomuji si, když odpor cítím – když se mi do něčeho nechce nebo mám tendence se tomu vyhýbat. Jsem si jistá, že ještě ani zdaleka ho neodhalíme ve 100% případů, ale pracuji na tom. Jakmile si uvědomím situaci, v jaké sem, tak na to mohu reagovat, což v tomto případě je disciplína a silná vůle dotáhnout věci do konce. A začít s těmi důležitými. Rozeznávat opravdu důležité věci a prioritizovat se stále učím, zde budu potřebovat ještě hodně praxe, těžko se mi to rozlišuje, ale chci více zkusit využívat kompasu vnitřního odporu. Též pracuji více s principy Pomodoro techniky – dávám si přestávky, když cítím potřebu – zaměstnám hlavu jinak a pak sek práci zase vrátím. Anebo práci střídám, tak aby to pro mě bylo zajímavější. Vnímám zlepšení v soustředění a také zvýšenou odhodlanost se do opravdu pustit do práce a odhodlanost pracovat na sobě.
Chci se stát profíkem, tento přístup se mi líbí, snadněji se mi přejímá, když mám vzor, kterým mi teď Barča je. Chci se učit od ní, reflektovat na mé chování a postupně si toto chování a mindset osvojovat.
V rámci práce a vytváření zvyků jsem se velmi chytla myšlenky, že není třeba každý den přečíst 50 stran, ale je potřeba si k té knížce každý den, alespoň na 5 minut sednout. Na to se teď snažím myslet a praktikovat to a opravdu se mi to zatím daří. V létě jsem měla velkou čtecí krizi, takže posun je velmi znát. Chtěla bych to aplikovat též na další zvyky.
Byla jsem (a určitě ještě jsem) hodně pohodlná. Vybírala jsem si hodně co budu dělat, dbala jsem na to, aby mě to bavilo, jakmile se někde v něčem objevili problémy hned jsem cítila tendenci hodit to do žita a utéct od toho. Teď už si uvědomuji více než kdy dříve, že podnikatel ale ani člověk obecně si nemůže vybírat, co bude dělat. V tom smyslu, že se musí věnovat tomu, co je opravdu důležité (sehnat zákazníka, jinak nebude výplata, domluvit se s nepříjemným kolegou atd.). A že se prostě musím kousnout a svůj ODPOR překonat. Myslím, že jsem to věděla vždycky, ale nekonala jsem podle toho (určitě ne vždy). Teď jsem na to ready a těším se na výzvy, které mě potkají, vím že jich bude dost. Jsem připravená na to stát se profesionálem.
