Autor knihu začíná s předmluvou o „odporu“, který podle něj zapříčiňuje neštěstí v našich životech, jelikož při odporu neděláme v životě v podstatě to, co bychom chtěli. S touto myšlenkou souhlasím, ale na konci této kapitoly navíc tvrdí, že by podle něj vymizeli všechny špatné věci ze světa, kdyby si lidé šli za svými sny (včetně domácího násilí a že by „věznice byly prázdné“). To je pro mě osobně nepředstavitelné tvrzení, na mě to totiž působí tak, že všechny tyto zlé činnosti lidi vykonávají, protože si nesplnili svůj sen. Věřím, že spousta lidí je nešťastných a je to i důvod k jejich chování, které ubližuje ostatním, nicméně „omlouvat“ tyto hrozné činy tím, že to tito lidé dělají jen proto, že jsou nešťastní, mi přijde velice povrchní a necitlivé. Nemluvě o tom, že někteří lidé tyhle věci dělají právě proto, že je to šťastnými činí. Věřím, že autor to nemyslel špatně a částečně to nějaký smysl z pohledu předávání traumat dává, ale přesto si za svými tvrzeními stojím.
Zkusím si z toho vytáhnout jen to prospěšné pro mě, a to je tato definice odporu „Většina z nás má dva životy. Ten, který žijeme, a potom nežitý vnitřní život, mezi nimi stojí odpor.“
Největší hity odporu podle autora
Jakékoli úsilí v oblasti literatury, malby, hudby, tance nebo jakýchkoli jiných, byť marginálních a nekonvenčních oborech tvůrčího umění.
Založení jakéhokoli podniku nebo podobného projektu za účelem zisku či čehokoli jiného.
Jakákoli dieta nebo zdravotní režim.
Jakýkoli program duchovního rozvoje.
Jakákoli aktivita, jejímž cílem jsou pevnější břišní svaly.
Jakýkoli program navržený k překonání nežádoucího návyku či závislosti.
Vzdělávání jakéhokoli druhu.
Jakýkoli projev politické, morální nebo etické odvahy, včetně rozhodnutí zlepšit určitá neblahá schémata našeho myšlení či chování.
Jakékoli jednání nebo podnik zaměřené na pomoc ostatním.
Jakýkoli čin, který zahrnuje citový závazek. Rozhodnutí mít děti, vzít si svůj protějšek, překonat krizi ve vztahu.
Zaujetí jakéhokoli zásadového postoje tváří v tvář protivenství.
Tedy jednání, která vyžadují odmítnutí okamžitého uspokojení ve prospěch růstu dlouhodobého, zdraví a zásadovosti.
Jak být profíkem
Všichni jsme profíci v jedné oblasti — ve svém zaměstnání.
Dostáváme výplatu. Pracujeme za peníze. Jsme profesionálové.
„Teď se zamyslete: Existují nějaké zásady, které si můžeme vzít z toho, co už úspěšně děláme ve svém každodenním pracovním životě, a uplatnit je na své umělecké ambice? Co nás přesně definuje jako profesionály?“
Věnujeme se práci každý den. Možná je to tím, že musíme. Abychom nedostali padáka. Ale děláme to. Každý den do práce buď chodíme, nebo ji děláme z domu.
Věnujeme se jí nehledě na okolnosti. V nemoci i ve zdraví, při povodni nebo jiné pohromě, prostě se vždy nějak dostaneme do továrny. Možná, že v tom jen nechceme nechat své kolegy samotné, nebo máme jiné, méně ušlechtilé pohnutky. Tak či onak to děláme. Dojdeme bez ohledu na okolnosti.
Zůstáváme v práci celý den. Můžeme být sice nepřítomní duchem, ale naše tělo zůstává u kormidla. Když zazvoní telefon, zvedneme ho, když nás zákazník požádá o pomoc, pomůžeme mu. Dokud nezazvoní „padla“, nejdeme domů.
Jsme svému zaměstnání dlouhodobě oddaní. Příští rok možná odejdeme do nového zaměstnání, do jiné firmy nebo do jiné země. Stále však budeme pracovat. Dokud nevyhrajeme v loterii, budeme pořád součástí pracovní síly.
Ve hře jsou vysoké a reálné sázky. Jde o přežití, nakrmení rodiny, vzdělání dětí. Jde o obživu.
Za práci přijímáme finanční odměnu. Neděláme to jen pro zábavu. Pracujeme za peníze.
Se svou prací se příliš neztotožňujeme. Jsme možná hrdí na práci, kterou odvádíme, můžeme zůstávat déle a docházet i o víkendech, ale uvědomujeme si, že popis našeho pracovního místa nás nevystihuje. Amatér se oproti tomu se svým koníčkem, svou uměleckou ambicí, ztotožňuje přehnaně. Je jeho definicí. Je hudebníkem, malířem, scenáristou. Odpor tohle naprosto zbožňuje. Odpor ví, že amatérský skladatel nikdy nesloží symfonii, protože přehnaně spoléhá na její úspěch a příliš se děsí neúspěchu. Amatér bere celou věc tak vážně, že ho ochromuje.
Skvěle ovládáme techniku potřebnou pro naši práci.
Dokážeme o svém zaměstnání žertovat.
Chvály a kritiky se nám dostává ve skutečném světě.
ATP
Kromě negativního pohledu na knihu, kterou jsem měla již v úvodu této eseje, na mě kniha působí tak, že většinu věcí hodně zobecňuje a zjednodušuje. Některé poznatky mi přišli, že si autor zkrátka vymyslel podle svých zkušeností (například i část „hity odporu“), a ne na základě nějaké analýzy nebo průzkumu. Poslední dobou už navíc začínám mít averzi k „motivačním“ proslovům, a tak pro mě bylo těžké knihu číst. Autor také obhajoval nedostatek sebevědomí jako spíše pozitivní věc, s čímž tedy také nesouzním. Zároveň je kniha hodně o jeho náboženství, kterému já nevěřím a ani nesouzním s vykreslovanými názory. Snažím se mít pro takové věci pochopení a sama věřím na něco víc než jen na vědecky podložené teorie, přesto jsem tuto část knihy spíš přeskakovala a nijak mě to neobohatilo.
Líbí se mi ale aspekt toho, že v průběhu knihy vidíte „váš progres“ při čtení znázorněnou v obrázcích. Také jsem se zamyslela nad „Amatér bere celou věc tak vážně, že ho ochromuje.“ – často se snažím být ve všem tak strašně moc dobrá, zodpovědná apod., že svoji práci beru moc vážně. Moje práce mě ale nedefinuje a strach z toho, že něco pokazím a nebudu profesionální mě ve skutečnosti někdy může držet v úrovni amatéra. Také jsem si připomněla, že by mě můj strach neměl držet zpátky od mých snů a že jsem na dobré cestě. Chtěla bych dodržovat některé kroky z výčtu „jak být profesionálem." Nic konkrétnějšího jsem si ale bohužel z knihy neodnesla, měla jsem jiná očekávání - podle nadpisu knihy "Odblokujte svou kreativitu a vyhrajte tvůrčí bitvy" jsem si myslela, že kniha bude více o kreativních technikách.
