,,Nakonec vlastně nemusíte pokořit horu, jako poznat sebe sama.”
Tato závěrečná věta v úvodu knihy, nám krásně odkryla oč tu je psáno.
Provádí nás cestou od poznání jednotlivých negativních emocí, vzorců chování až po samotnému zužitkování nabytých vědomostí ke změně sebe samých.
Knihu bych doporučovala všem, co by chtěli nahlédnout do toho, jak mohou emoce fungovat, a jak s nimi můžeme pracovat. Ne, se vším, co autorka píše jsem souzněla, avšak alespoň ve mě vzbudila zamýšlení se a spatření mých vlastních vzorců chování. Na začátku, se mi hůře četla, jelikož mi moc nevyhovoval styl psaní, trochu jsem měla pocit, že mi spíš autorka vnucuje, že je semnou něco špatně a že bych měla začít přemýšlet tak a onak. Postupně, když jsem se dostávala víc so dtředu knihy, mi prvotní ,,vnucování” začalo dávat smysl. Autorka, chtěla abychom nejdříve poznali, ty negativní stránky, a pak s nimi pracovali (zjistila jsem, že nahlížení na své stinné stránky není zrovna 2x příjemné. Pomůže však v budoucnu, si lépe uvědomovat, určité skutečnosti.).
Zde do eseje zanechám v první části - svojí vlastní cestu od sebesabotáže k sebepoznání a na závěr mini slovníček nových pojmů, co jsem z knihy pochytila.
Sebesabotáž jsem pochopila jako náš způsob jednání, kdy si podvědomě vybeme to, co je pro nás pohodlnějšího a odmítáme neznámé, i když je to pro nás objektivně lepší a vědomě to i chceme.
Plácnu - např. Už dlouho odkládáte návštěvu u doktora, jelikož při myšlence, že tam zase budete muset dlouho čekat v čekárně a pak vás možná pošlou na nějaké nepříjemné vyšetření, nebo nedej bože vám zakáže vykovnávat sport, který máte rádi. Tak se raději uchýlíte k známé mastičce proti bolesti nebo radám na Googlu, a vše řešíte v pohodlí domova. Tato náplast není dlouhodobým řešením, vašich trablů, kterých byste se chtěli pro jednou zbavit.
Druhů sebesabotáže může být spousta, já jsem u sebe objevila následující:
Perfekcionismus - dokonalá zeď mezi důležitou prací a nicneděláním
Je to tichý zabiják za většinu mého času. Před nedávnem, zatímco jsem se soustředila v práci na zadávání rezervací a odpovídání na e-mailů hostů, jsem se přistihla, jak se křečovitě snažím, abych zadala všecny údaje do mé rezervace dobře - i když jsem teprve začátečník, a tudíž náchylnější k chybování. Nebo jsem se šíleně bála odpovídat na e-maily - protože jsem se bála, že napíšu nějaké slovo špatně a způsobím škodu hotelu. Nějak se to musím naučit, ne? A tak jsem se tím přestala zaobírat, zkrátka odpovím na otázku, na kterou se mě hosté ptají, stačí jednoduchá odpověď a slušný pozdrav, který už je základem každého e-mailu.
Toto je pouze jeden z životních příkladů. Dovoluji mé fixaci na - ,,dělat věci dělat je správně, dokonale” mi škodit v mnoha více ohledech. Musela jsem sama sebe oklonit od tohoto škodiče, zvaný perfekcionismus- ,,No a co, když uděláš chybu? Co nejhoršího se může stát? Uděláš ji teď a příště už budeš vědět, že tuhle už neuděláš (alespoň ne vědomě). Za to, když nic nepodnikneš, zaplatíš mnohem větší cenu - od toho zažít jedinečné situace, učení se a především zvětšení vzdálenosti mezi tím, kde jsi teď a tvým cílem. A následné litování, bolí mnohem víc, než jen malý přešlap.”.
Chci vzít tohle moje nové uvědomění a aplikovat ho i do dalších oblastí mého života. Dělat věci, který jsem chtěla udělat, ale nechala se brzdit nereálnými očekáváními. Užívat si toho procesu a nebýt svázaná kritériem na dokonalý výsledek.
Kdybyste mě někdy přichytili, jak ztrácím čas nad detaily, místo soustředění se na to důležité - okamžitě mi to řekněte, děkuji (pomáháte mi tím ušatřit čas). A pro všechny, co už mi dáváte pravidelně zpětnou vazbu - Děkuji, že věnujete kousek své energie, abyste mi pomohli.
St(r)op Štěstí
,,Horní mez je jakési množství ,,dobrého”, které je nám v životě příjemné….. Schopnost snášet potizivní pocity. Jakmile tuto hranici překročíme začneme probíhající události podvědomě sabotovat, abychom se vrátili k tomu co je známé a pohodlné. Nejsme stavěni na to, abychom se cítili štastní, jsme stavění na to abychom se cítily pohodlně.”
To zní jako naprostá šílenost, kdo by byl ochotný si stát mezi svým štěstím? Já.
Šíleně ráda podporuji druhé lidi a slavím s nimi jejich úspěchy. Občas kvůli tomu, překračuji svoje hranice a odložím sebe stranou. Možná tomu nebudete věřit, ale mé mladší já si užívalo pozornosti a nevadilo jí se projevovat. Zlom přišel, když jsem cítila, že už je té pozornosti až moc.
Na střední jsem dostávala jedničky za přípravy (v rámci praxe, kdy jsme připravovali denní program pro děti v MŠ). Byla jsem vděčná za každou známku, i poznámky od paní profesorky, protože šlo poznat, že pochopila proč jsem zvolila dané aktivity a cíl. Ostatní mi však říkali, že tak dobrou známku a chválu, dostávám, kvůli tomu, že mě má ráda. Začala jsem tomu věřit, cítila jsem se provinile pokaždé, co jsem pak dostávala lepší známku než druhé spolužačky. Tak jsem se další přípravu snažila o 4. Dostala jsem 2-. Zeptala jsem se mé proferky, proč mi nedala horší známku, když mi v přípravě chybělo tolik náležitostí, mi, že ví, že je tam doplním, až mě to napadne, a že moje přípravy dávají smysl a všechny aktivity na sebe navazují jako červená niť.
Neuvěřila jsem tomu, i když jsem věděla, jak promýšlím a vybírám dané aktivity. Nechtěla jsem vyčnívat se známkou. Brečela jsem pak pokaždé, když jsem dostala pochvalu nebo dobrou známku z příprav, protože jsem cítila pocit nespravedlnosti, že mám takové štěstí a druzí ne.
Nechci ani teď s něčím vyčnívat, protože je pohodlnější nebýt pochválená za svojí práci.
Jak to píšu, uvědomuji to, jak málo jsem věřila ve své dovednosti a jak jsem se nechala ovlivnit vnějšími vlivy. Místo toho, abych nechala druhé říkat, co chtějí, a věnovala čas na čem mi záleží, jsem začala kazit svou práci.
Postupně jsem své úsilí kažení své práce vzdala a řekla si, že když oplývám teda tolika štěstí - měla bych ho umět rozdávat. Což v mém překladu, znamenalo pomáhat druhým a podporovat je, jak jen to jde.
Pořád se snažím nalézat balanc mezi pomáháním a podporováním druhých, a nelézáním času děláním i něco pro sebe.
Jako nástroj, který mi má pomoc - jsem si zvolila jednu činnost, které chci věnovat kousek ze svého dne, a u které nebudu hledat kompromisy kvůli komukoliv.
Ještě mi chybí ten celkový plán dne. Na tom teď pracuji.
Další citáty, slovníček a nerozepsané myšlenky:
Zkrocení mysli
Tiše sedět, vnímat náš dech a dovolit myšlenkám, aby se vynořovaly, spojovaly a zase zmizely.
Naši mysl ovládneme až tehdy když se jí podvolíme, necháme ji, ať si dělá, co chce, ale udržujeme si kontrolu nad tím, jak na ni reagujeme. - str. 188
Smysl života
Nemusíme celý svůj život zasvětit jednomu cíli, jedné práci, nebo kvůli konkrétní roli. Účelem života je zkrátka být. Naše existence mění svět způsobem, který sami nevidíme. Bez nás, by to bylo úplně jiné. Máme-li žít smysluplně, ze všeho nejdůležitější je na sobě pracovat. Vědomě se přerodit ve svou nejšťastnější, nejlaskavější a nejvlídnější obdobu. str. 182
Meditace metafora
Klid je jako ustálená hladina jezera. Myšlenky a činy jsou jako kameny házené do vody - dělají na ní vlny. Smyslem meditace je ztišit se natolik, aby se voda navrátila do přirozené poklidnosti. Nemusíte ji k tomu nutit. Zklidní se sama, jakmile ji přestanete čeřit. str. 191
Co po sobě chceme zanechat? (aneb jak zjistit na čemu chcete věnovat nejvíc úsilí)
Co chceme, aby zaznělo na našem pohřbu?
Jak chceme, aby si nás lidé pamatovali?
Co po sobě chceme zanechat?
Tuhle metodu jsem již v minulosti sama zkoušela, když jsem se zapojila do jednoho kurzu od Hamzy Khana na Skillshare. A musím říct, že mi dost pomohla v tom stanovit si i pro sebe vlastní hodnoty a co bych chtěla předávat ven do světa. Já jsem to udělala trochu jednoduššeji - zkrátka představila jsem si, svého dobrého kamaráda, jak na mém pohřbu o mě říká oslavnou řeč - jak mě znal a jak si mě zapamatoval. A potom jsem začala psát - jako by to právě říkal on o mě.
Další otázky, co nám mohou napomoct, zjistit, co opravdu chceme
Co děláte rádi a jste kvůli tomu ochotní snášet nepohodlí?
Jaká je vaše nejlepší verze? (zavřete oči a zkuste si ji představit)
Co vám jde nejpřirozeněji?
Jak by vypadal váš ideální denní režim?
str.184
Zákon sklizně
Co zasadíte, to sklidíte. Nad to, co sázíte vytrvale po nějaký čas, to nakonec vynese sečtenou, či dokonce násobnou úrodu. Zpravidla nepocítíme následky svých činů hned,…….Když utratíte na kávu stovku, nejspíš se to na vašich financích nepodepíše. Ale časem mají takové návyky drastické důsledky. Oněch sto korun denně se za padesát let při 5% úroku vyšplhá na částku přes 6 miliónů.” str. 179
,,Vesmír ve skutečnosti nepřipouští dokonalost. Bez trhlin a děr by neexistoval růst.” - str.137
,,Nikdo vás nesleduje tak, jak si myslíte. Nikdo o vás nepřemýšlí tak, jak byste si přáli. Každý přemýšlí o sobě.
….
Obracíte list jen pro sebe. Rostete jenom pro sebe. Ta změna je jen vaše. Stojíte sami proti sobě….stáváte se tím, kým víte, že můžete být, naplňujete svůj potenciál. "- str 156
Pojmy:
,,Konfirmační zkreslení” - ze záplav podnětů si vybíráme ty, které potvrzují, co si chceme myslet. Zahazujeme ty, co se neslučují s našimi stávajícími se názory.
,,Spotlight efekt” - dojem, že náš život ja jakési představení ,,vystavěné” všem na očích. Myslíme si, že si lidé pamatují a věnují pozornost našemu životu, víc než tomu doopravdy je
,,Extrapolace”- vytváří v nás dojem, že jsme součtem všech svých minulých i současných zkušeností a že s veškerými stresor, které na nás zrovna působí, budeme zápolt až do smrti. - str. 113
Děkuji za přečtení až sem. Který citát ve vás roztočil kotouč zamyšlení? 🙂
