Kniha zachycuje Tomovu cestu od skromných začátků až po vytvoření globálního obchodního impéria. Začátek, až bych řekl, že skoro první 2/3 knihy je pro historické negramoty, kde je popsána doba na přelomu 19. a 20. století. Což mi nevadí, jelikož jsem zjistil, že jsem taky jedním z nich a má znalost přišla pořádně až s 1. světovou válkou, takže chill. Ovšem mezi to jsou hozeny informace o startu jeho biznysu. Kniha mě, ale bavila, protože to bylo něco úplně jiného než Steve Jobs, Jeff Amazon nebo ten borec s Teslou.
Co bylo v knize zajímavé/ Co si z knihy odnáším
V této eseji tyto dvě věci spojím, jelikož by se mi to těžce oddělovalo. Byla toho totiž fakt kvanta. Nevím, jak dlouhá tahle esej bude, záleží, jestli se dostanu do flow haha.
Začal bych asi hned začátkem, kde Tom byl asi 150. v řadě z rodiny, kdo dělal boty. Jelikož neměl oficiální výuční list, tak ho poslali k šípku, že v tomto odvětví nemůže podnikat. Tomík se ale ohradil svou minulostí a zkušenostmi a prostě je ignoroval.
Největší kapitolou sama o sobě je jeho neuvěřitelné pochopení pro lidi. Na rozdíl od těch magorů, co stály za Applem, Amazonem a dalšíma, bylo tohle něco úplně jiného. Borec zdůrazňoval a učil lidi společenské zodpovědnosti. Na základě tohoto byl později vytvořen i systém odměňování, kde dal všem pracovníkům podíl na zisku z jednotlivých oddělení, do kterých spadali. To pracovníky vedlo k tomu přemýšlet v souvislostech, aby práce utíkala. Protože efektivnější práce = více bot = větší příjem = větší výplata. Takže pracovníci dbali na tom, aby ulehčovali práci tomu, kdo na botě bude pracovat dále. Nejlepší na tom všem bylo, že každý pracovník si část na zisku musel spočítat sám. S tím se mi pojí myšlenka, že dokázal motivovat lidi k práci i když jim o 40 % snížil mzdu, to ovšem kompenzoval tím, že jim dodával základní lidské potřeby, potraviny, bydlení. Dělal to proto aby se s botami dostal na cenu, za kterou je lidi kupovali. K tomu ho inspirovala věta, kterou slyšel od jednoho zemědělce myslím, který řekl "Dostal jsem za obilí polovinu peněz, nekoupím tedy boty, dokud také nebudou za polovic." Zlevnil boty na polovinu, přesně tak, jak to požadovali jeho zákazníci. Během krátké doby vyprodal sklady, získal peníze na provoz a nákup surovin, výroba se rozběhla. Tady to vše vypadá, že Tomík měl nekonečno peněz, ale opak byl pravdou. Firma jen tak tak žila, těžce splácela dluhy, ale díky věrnosti (která taky někdy byla otázkou) pracovníků to firma ustála. (mějme v hlavě, že tohle je období během 1. světové války a kousek po ni)
Další myšlenka! Z pracovníků dělal vedoucí, podle vykonané práce. V krátkosti, každý vedoucí moc dobře věděl, jak závod funguje a jak práce probíhá, aby mohl efektivně řídit lidi.
Tomík hodně cestoval hlavně do Ameriky, kde nabíral inspiraci, kterou pak aplikoval tady. A nejen v odvětví bot. V něm byl ve svém peaku i 35 let napřed co se fungováním a vybaveností továren týče – nejlepší stroje na trhu, pásy co zajišťovaly přesun bot mezi stroji, kde po cestách byly parní vysoušeče bot (asi kvůli lepidlu já nevím, prostě to bylo hustý, takovýhle věci se u firem vyrábějící boty v Evropě začali objevovat až po roce 1960, on je měl v roce 1920-25. Inspiraci aplikoval i ve stavebnictví třeba. Byl to takový člověk, že si vše udělal sám. Potřeboval stavět domy pro pracovníky a tehdejším firmám by to trvalo 6 měsíců? On si spočítal, že v Americe to měli za 3 týdny, tak se na ně vykašlal a založil stavební společnost a stavěl si domy sám. Stejně, tak s pojišťovnou.. Myslím, že mu shořela jedna továrna nebo sklad a pojišťovna mu nevyplnila peníze, tak se naštval zrušil veškeré pojistky a založil vlastní pojišťovnu. Štvalo ho vedení Zlína po válce? Naštval se a založil vlastní stranu, která totálně převálcovala ty ostatní. Kampaň měl postavenou na heslu „Baťa to zaplatí“, sliboval něco ve smyslu elektřiny zdarma, rekonstrukce chodníků a silnic zdarma (tím je myšleno z kasy jeho firmy, ne z městské kasy, která si chtěla kvůli těmto věcem půjčovat od Prahy) no a celkově tam nasliboval neskutečný šílenosti. Ale vše dodržel a vyhrál volby i několik let poté.
Jsem mega inspirovaný jeho myšlením, klidem, s jakým řešil věci a vychovával lidi. Nebyl to jen podnikatel ale sociální reformátor, učitel a fajn člověk. Rozuměl lidem a vše na tom zakládal, když obhajoval firmu říkal „chceme to nejlepší“, když obhajoval své zákazníky říkal „naši zákazníci, chtějí to nejlepší“.
Dalším hezkým příkladem, který je jen z doslechu prý, takže to beru jako pohádku, ale i tak. Je to jak vychovával svého syna, kde když mu bylo 6 a jeli společně do Prahy, tak synovi ulítl asi miliardakrát klobouk. Tomík ho varoval, že jestli mu uletí ještě jednou, tak ho vysadí a do prahy dojede vlakem. Baťovi juniorovi klobouk uletěl. Tom ho vysadil, dal mu peníze na vlak, ukázal mu cestu na nádraží a odjel. Myslím, že syn se do Prahy dostal. Myšlenek co bych rád sdílel mám stále ranec, ale to bych tu už psal knížku s knížky.
ATP:
Těžké z tohoto dělat atp. Zas jsem si uvědomil, jak je cestování a mít oči na šťopkách důležité a jsem rád, že náš tým KAAMOS se cestování nebojí a aktivně ho propaguje! Well done guys. Stejně tak jak je důležitý zájem o lidi, který nic jiného nepřekoná.
Přeci jen jedna věc do ATP je – všichni úspěšní podnikatelé rvou ceny na výrobu na absolutní minimum. Prostě co to jen jde. A myslím, že tohle je i cesta jakou my bychom se měli vydat. Mám totiž pocit, že se moc na optimalizaci nákladu nezaměřujeme. První radu jsem již zasel Megí do hlavy s jejich Zdoběnami, kde nakupují bavlnky z maloobchodu za maloobchodní ceny, zatímco z velkoobchodu by to měli troufám si říct i o 15-20% levnější. Protože já to tak u koberců měl.
