Tato kniha mě překvapila svou komplexností – zabývá se samotnou podstatou managementu se širokým záběrem od vývoje jedinců přes celou společnost až po vyhlídky do budoucnosti.
Právě proto ji považuji za příručku, kterou by si měl prostudovat každý manažer.
Co je to management?
Soubor metod, triků a analytických nástrojů a také:
· Management se týká lidí. Jeho úkolem je umožnit lidem kolektivní výkonnost.
· Souvisí s kulturou – integruje lidi do společných projektů.
· Každá podniková organizace vyžaduje angažovanost pro společné cíle a sdílené hodnoty.
· Každému členu musí management zajistit možnost růstu a rozvoje.
· Každý jedinec má zodpovědnost za svou odbornou práci – také zajišťuje, že všichni jeho práci rozumí a je v souladu s cíli organizace.
· Tržní postavení, inovační činnost, produktivita, rozvoj zaměstnanců, jakost, finanční výsledky – to všechno jsou ukazatelé důležité pro výkonnost organizace.
· Výsledky existují jen ve vnějším prostředí (například spokojený zákazník), uvnitř organizace existují pouze náklady.
Tři úkoly, které musí management plnit:
· Stanovení konkrétního účelu a poslání dané organizace.
· Zajištění produktivity práce a efektivnosti pracovníků.
· Řízení sociálních důsledků činnosti instituce a jejích sociálních povinností.
Účel existence podnikové organizace: vytvořit zákazníka.
Úkolem manažerů je přetvářet potřeby společnosti v příležitosti k ziskovému podnikání.
Dobrovolnictví
- Postupem času se z dobrovolníka amatéra stávají vycvičení profesionálové, kteří dobrovolničí proto, že jim tato činnost přináší velké uspokojení. Dnes velké neziskové organizace zaměstnávají na HPP převážně vedení, velkou část organizace pak tvoří právě dobrovolníci.
- Dobrovolníci jsou plnohodnotní členi organizace – chtějí se podílet na důležitých rozhodnutích a chtějí být za svou práci náležitě ohodnoceni. Chtějí přijímat čím dál větší odpovědnost ( a to i přesto, že odměnou je jim převážně „dobrý pocit“).
- Jednotlivci, zvláště kvalifikovaní specialisté, potřebují mít smysluplnou oblast společenského života, osobních vztahů a vazeb aktivní účasti, překračující okruh vlastního zaměstnání, vlastní organizace a přesahující i mimo vlastní oblast jejich specializovaných znalostí. A právě proto začínají dobrovolnictví v oblastech, které jsou jim blízké.
Zdravý podnik nemůže existovat v nemocné společnosti. Podnik, ať už chce nebo ne, tak je velmi silně ovlivněn sociálním prostředím kolem něj. Management má zájem na zdraví společnosti, i když k její nemoci nijak nepřispěl. Organizace mají v dnešní době velkou sociální odpovědnost.
Management se nerovná podnikovému managementu. Management je specifickým a charakteristickým nástrojem doslova každé organizace.
Vztah podřízený a nadřízený by se měl podobat orchestru – manažer je dirigent a řídí pracovníky, kteří přesně vědí, jak na „nástroje hrát“, jen se potřebují sladit do „společného tónu“.
Management a podnikání jsou dva různé aspekty stejného úkolu. Podnikatel, který se nenaučí řídit, dlouho nevydrží. A management, který se nenaučí inovovat, také dlouho nevydrží. Organizace by měla změny sama vytvářet, a ne na ně jen reagovat.
V celém managementu každého útvaru musí dojít k souznění myslí. Každý manažer se musí aktivně zamyslet nad cíli a směřovat k nim fungování organizace.
„Kontrolovat“ všechno znamená nekontrolovat nic. Měli bychom se soustředit pouze na výkonnost potřebnou k dosahování výsledků v klíčových oblastech. Irelevantní věci nám zaberou zbytečný čas.
Podnikatelské řízení v novém projektu má 4 požadavky:
- Vyžaduje zaměření na trh.
- Vyžaduje finanční předvídavost (plánování příjmů a výdajů a budoucích kapitálových potřeb).
- Vyžaduje vybudování týmu vrcholového vedení dlouho předtím, než je potřeba.
- Vyžaduje, aby se zakládající podnikatel rozhodl, jaká bude jeho vlastní úloha, jaká bude jeho vlastní oblast práce a navazující vztahy (aby v budoucnosti nezastával 3 posty najednou).
Čas vedoucího pracovníka náleží spíše všem ostatním než jemu samotnému. Každý ho může vyrušit a také to dělá – „vedoucí pracovník se může cítit jako zajatec organizace“. Proto musí vědět, co je opravdu důležité a čím se má zaobírat, aby se neztratil pouze v operativě a náhlých vyrušeních, které ale přesto nemůže odmítnout.
Efektivnost je návyk, který je souhrnem praktických postupů. A těm je vždy možné se naučit. A jak být skutečně efektivní? Je třeba zaměřit se na opravdový přínos našeho jednání.
Zaměření na přínos samo o sobě klade nároky na dobré mezilidské vztahy:
- Komunikace
- Týmová práce
- Rozvíjení sebe sama
- Rozvíjení ostatních
Otázka, kterou by měli manažeři pokládat ostatním: „Co z toho, co dělám, pro vás znamená ztrátu času a nijak nepřispívá k efektivnosti vaší činnosti“? Je třeba ji klást otevřeně a bez obavy a získávat díky tomu cennou zpětnou vazbu.
Problém delegace úkolů: Rozhodnutí se v podstatě neučinilo, dokud se nestalo pracovním úkolem a nebyl určen pracovník, který by odpovídal za jeho provádění podle vytyčených kroků. Do té doby jsou to jen dobré úmysly. Jak kontrolovat plnění úkolů? Jít a přesvědčit se sám, zdali a jak byl úkol splněn.
Jak předejít group thinkingu? Je potřeba vždy konfrontovat názory s fakty. Správné rozhodnutí vyžaduje přiměřenou rozdílnost v názorech. Pojem „group thinking“ v knize použit není, ale to, co autor popisuje jím jistě je a tak jsem si ho dovolila takto použít v eseji.
Vůdčí typ? Neexistuje nic takového jako vůdčí kvality nebo vůdčí osobnostní rysy. Základem efektivního vůdcovství je důkladné promyšlení poslání organizace, jeho definování a jeho jasné a viditelné vyhlášení. Vůdčí osobnost vytyčuje cíle, stanovuje priority a vyhlašuje a udržuje standardy.
Podnikatelská osobnost? Risk? „V životě jsem nenarazil na podnikatelskou osobnost.“ Podnikatelé však mají jeden společný rys – nikdy zbytečně neriskují. Snaží se naopak rizika předem minimalizovat a předcházet tak katastrofám.
Ve společnosti znalostí se skutečné investice stále méně vynakládají na stroje a nástroje – vynakládají se na pracovníky disponujícími znalostmi (knowledge workers).
V podnikatelské společnosti čelí jednotlivci obrovskému úkolu, úkolu, jehož musí využít jako své příležitosti: nutnosti neustále se učit a své vědomosti obnovovat.
Slovník:
Koncepce decentralizace – „pokus o kombinaci předností velkého a malého v rámci jednoho podniku. Účetnictví přešlo od pouhého vedení účtů k analýze a kontrole.“ Jedná se o přenesení pravomocí z nadřízených složek na podřízené složky. V ideálním případě pak podřízené složky pracují zcela samostatně.
Percepce - vnímání neboli percepce lze definovat jako organizaci a interpretaci senzorických informací.
Režijní náklady - Režijní náklady jsou náklady, které nutně vznikají při chodu podnikání, ale nelze je připsat přímo k žádné konkrétní podnikatelské aktivitě, produktu nebo službě. Režijní náklady poskytují důležitou podporu pro generování aktivity přinášejících zisk (např.: renta)
Inovace – lze definovat jako vybavení lidských a materiálních zdrojů novou a větší schopností produkovat bohatství.
Inovační záměr – záměr, jehož prostřednictvím podnik převádí svou definici toho, „co by mělo být předmětem našeho podnikání“, do provozní praxe.
Keiretsu – integrace institucí, které jsou spíše ekonomicky propojeny, než z právního hlediska ovládány, do jednoho systému.
EVA – value-added analysis
Strategie ekologické niky – snaží se o získání praktického monopolu v nějaké malé oblasti. Ideálně jsou proti konkurenci imunní a není pravděpodobnost, že by na ně zaútočil někdo jiný.
Na závěr: Měli bychom vždy jednat v rámci prospěchu firmy a ne jen nás samotných. Je proto důležité a nezbytné s firmou opravdu souznít. Prací ve firmě strávíme velkou část dne a celkově života, proto by nás měla bavit. To souvisí i s podnikáním. kdy naše podnikatelská činnost by měla ideálně být i naší vášní a přenést nás tak přes všechny překážky.
