Vize
„We do business to learn, to live fully we earn.“
Tato věta se mi už zaryla pod kůži. Jelikož se aktivně zapojuji ve dnech otevřených dveří a obecně šíření Tiimi, tak tuto větu opakuji snad nejčastěji. Nejlépe totiž vystihuje to, co mnoho lidí na naší škole a přístupu k podnikání nechápe. V podnikatelských aktivitách nám totiž primárně nejde jen o peníze, ale o to, co se naučíme a jakým způsobem se posuneme dál. Jak jsem již zmínil tato s touto vizí jsem sžit a jsem si jist, že si ji odnesu i dál než za brány TAPu. Vývoj, zkušenosti, zážitky a učení se u mě staly primárním motorem podnikání a peníze až jen jako druhotná potřeba.
Mise
„We are a unique community of Teampreneurs learning from our mistakes. We accept challenges, share ideas and support each other to achieve common goals.“
O naší misi jsem v průběhu studia moc neslýchal, ale jsem rád, že když se na ní podívám, tak s ní zaprvé souzním a zadruhé si myslím, že ji poměrně naplňujeme. Unikátní komunitou, minimálně v českém prostředí jsme. Je to vidět, nejen když potkávám své spolužáky ze střední školy ale třeba i při spolupráci s firmami, které jsou překvapené, co jim jsme schopni přinést. Myšlenka proaktivních studentů, kteří se učí sami a jsou za to i zodpovědní tu prostě ještě tolik neprorazila doufám, že za pár let to už bude ustálenou a respektovanou praxí. Chyb děláme mnoho, ale minimálně u nás, se za chybu „nekamenujeme“, pokud se z ní aktivně poučíme. Druhá věta mise se pěkně promítá například v našem ambiciózním cíli jako celý tým odletět do Thajska. Je to výzva - vydělat peníze, odhodlat se letět, vystoupit z komfortu. Sdílíme si nápady a podporujeme se abychom tam mohli být všichni společně.
Hodnoty
Vztahy, vytváření a udržování partnerství
V Tiimi jsem se naučil, že vztahy jsou všechno. Je to základ celého našeho společenského fungování. Vztahy ovlivňují fungování týmu, zda jste schopni hluboké spolupráce, dialogu nebo řízení firmy. Jsou zásadní i v podnikatelském kontextu. Většina spolupráci, které jsme / jsme měli byli na základě vybudování vztahu se zákazníkem či jinou firmou. Když se překlenu do té osobní složky, tak naše vztahy s lidmi ovlivňují naší psychickou pohodou a náladu, která se potom přenáší i do té pracovní části. Člověk je zkrátka tvor sociální a na navazování vztahů funguje. Samozřejmě jsou rozdíly mezi navazováním pracovního vztahu, osobního nebo kolegiálního. Všechny nám ale něco přináší.
V této hodnotě vidím asi i jednu z největších výhod TAPu. Síť známostí (nejen) z komunity je obrovská a odcházet s ní do dalšího života je obrovskou konkurenční výhodou. Vědět, že znám minimálně 90 dalších lidí, na které se mohou obrátit, když budu s něčím potřebovat pomoct je neuvěřitelný pocit. A to nemluvím o možném mezinárodním networku, který také lze aktivovat.
S touto hodnotou blízce souvisí naše emoční inteligence, kterou si zde rozvíjíme. Já sám u sebe vidím obrovský posun. Před dvěma a půl lety, kdy jsem nastupoval do TAPu jsem nebyl moc orientovaný na vytváření vztahů s lidmi a jejich udržování. Brzy jsem poznal, že bez toho to nejde a teď to vidím jako jednu z hlavních výzev, kterou musím neustále překonávat. Vlmi mě posunulo i působení na vedoucí pozici, kdy jsem musel udržovat vztah se všemi v týmu ale i mimo něj. To mě velmi posunulo a právě mé poučení a aktivita v tomto směru doufám, že vedla k posunu týmu i komunity.
Do budoucna vidím ve vytváření partnerství a vztahů další výzvu. Při přechodu do dalšího života tzv. Post-Tiimi, musím vzít vše co jsem se naučil o otevřenosti, komunikaci a emoční inteligenci a pokračovat v používání. Což pro ambiventa jako jsem já není vždy tak jednoduché.
Týmové podnikání
Říká se, že základní jednotkou státu je rodina, v Team Academy je to tým. Nedávno jsem narazil na akronym, který bychom si měli připomínat častěji: Together Everyone Achieves More. Zní možná „sluníčkově“ ale je to něco k čemu bych se rád blížil i po TAPu.
Výhody týmové práce myslím, že jsme pochopili všichni, co jsme došli do třeťáku, a to jsme podle mě vůbec neodemkli celý potenciál týmového podnikání.
Pro mě je důležité si ale reflektovat, jak jsem já jako jedinec v týmu fungoval a jak v tom pokračovat jak do konce studia, tak v dalších týmech, ve kterých se budu pohybovat. Z reflexní metody Halo Theory, kterou jsme za dobu studia dělali několikrát mi vyšlo, že jsem byl vždy vnímán jako jádro týmu či v jeho těsné blízkosti. Při pročítání vlastních poznámek ze zpětné vazby či konkrétních zpráv od jednotlivců v týmu vidím jednu hlavní příčinu, která se jimi prolíná. Je to projevování velkého zájmu o dobro týmu. Vše co jsem dělal mělo nějaký dopad na tým a myšlení na jeho dobro mě dostalo do jeho centra. Samozřejmě nestačí na to myslet, ale tím, že jsem měl tým „u srdíčka“, tak jsem se i aktivně projevoval - nebylo mi jedno co se stane dál. Na čem bych ale naopak měl naopak více zapracovat je work-life balanc a uvolnění / pozitivnější nálada. To spolu vše souvisí a do budoucna si musím lépe rozvrhnout své jasné zájmy abych byl spokojený i mimo pracovní život - ovlivňuje to pak negativně i spolupráci v týmu.
Neustálé experimentování a tvoření nového
Prostředí, ve kterém se podporují inovace, chybování a experimenty je něco úžasné. Jelikož jsem přišel z osmiletého gymnázia, kde se pro chyby moc místa nenašlo (obvzlášť, když jsem maturoval z matematiky), tak jsem až na některé výjimky, byl zvyklý ve všech předmětech být ve stresu z jakékoliv chyby. To dle mého blokovalo určitou kreativitu a složku učení, která mi potom chyběla. Tady je to naprosto obráceně, dnes jsem (téměř) nadšený z toho, že se něco co jsme vymysleli se nepovedlo a můžeme to udělat příště lépe. Skvělým příkladem může být naše poslední reflexní TS.
S Ondřejem jsme měli na starosti reflexní metodu pro zhodnocení jednotlivců v tomto semestru. Po zkombinování několika principů a technik jsme přišli s metodou, kterou jsme nazvali GimiTimi vířivka. Na konci TS jsme zjistili co na ní fungovalo a co ne a po reflexi jsme ji upravili a jistě budeme zkoušet dále.
V této hodnotě se mi otevřely oči poměrně nedávno, kdy jsem si začal věřit natolik se svými znalostmi, že jsem schopen vytvářet vlastní metody, které vychází z principu jiných her či metod - pochopil jsem procesy na pozadí.
Dalším skvělým příkladem je upravení metody Sprint do krátkého osmihodinového BG, věřil jsem svému porozumění procesu, že nevynecháme žádný z důležitých bodů. To se povedlo a pracuji na metodě dál.
Takových experimentů a nových věcí jsme dělali nespočetně a je to hlavně díky představení myšlení, že chyba je špatně - není, pokud se poučím.
Čtení, učení se praxí a praktičnost
Návyk, že si ze své vlastní potřeby přečtu knížku, a její myšlenky budu pak používat je něco co bych si moc rád zachoval. Aplikovat teorii v praxi pak na ni reflektovat mi dnes přijde naprosto samozřejmé ale nikdy dřív jsem si to aktivně neuvědomoval. Mrzí mě, že čím více se blíží státnice, tím více si knihy vybírám podle bodů a ne potřeby ale věřím, že to se po nich zase změní (určitě ano). Dává mi to mnoho, opět příklad za všechny je metoda Sprintu - o té jsme četli knihu, použili, reflektovali, modifikovali, použili, reflektovali…
K praktičnosti mohu říct asi jen jasné a výstižné: 80/20. Je to pravidlo, ke kterému se neustále vracím a to nejen při vlastních činnostech ale i při vypracovávání například zakázek. A ještě jeden akronym: KISS - keep it simple stupid! Čím více zkušeností získávám, tím důležitější mi přijde vracet se na začátek a připomínat si, že v jednoduchosti je krása.
Cestování a mezinárodnost
Za dobu v TAPu jsem do zahraničí cíleně jako komunitní akci vycestoval zatím pouze jednou a to na Learning Circus do Španělska, kde jsme navštívili Team Academy v Madridu a v Bilbau. To ale neznamená, že jsem necestoval i separátně, či se nespojoval s teamprenéry z jiných zemí.
Co mě asi nejvíce zarazilo je, že teď když jedu do zahraničí, tak se tam rozhlížím úplně jinak. Hledám příležitosti, inspiraci co přinést zpět k nám či do vlastního života.
Velkým faktorem je i jak jsme pojali náš cíl - společná cesta do Thajska, což je země s velmi rozdílnou kulturou a pro mě rozhodně výstup z komfortní zóny.
Tady bohužel vidím asi největší slabinu našeho týmu a možná i mě samotného, že jsem za dobu studia více necestoval a nespojoval se s dalším jednotkami Team Academy. To mi připomíná, že bych měl odepsat jednomu teamprenérovi z Barcelony…
Závěr
Na závěr bych chtěl vyjádřit, že jsem ohromen kulturou, kterou jsme dokázali vytvořit a stále ji tvoříme. Jak jsme sjednocení, tolik lidí věří ve stejné hodnoty a vizi. Je to úžasné a doufám, že pokud toto čtete, tak v tomto budování budete pokračovat. Tahle komunita je naprosto jedinečná a mění život nejen svým členům ale i lidem okolo. Tiimiakatemii Prague zdar!
