Důvod přečtení:
Náhodou jsem se dostal k popisu života nynějšího Dalai Lama a dozvěděl jsem se, že je to daleko zajímavější člověk než jsem si myslel. Došel jsem tedy k tomu, že po tom čím si prošel, tak by mě zajímalo jak může mluvit o štěstí.
Myšlenky knihy:
Vnější x vnitřní nastavení - vnější svět nás ovlivňuje opravdu zásadně a je schopen nám život usnadnit i znepříjemnit. Pokud ale člověk není schopen srovnat a nastavit svůj vnitřní svět, tak za žádných podmínek nemůže dosáhnout dlouhodobého štěstí. Naopak člověk s výborným vnitřním nastavení zvládne být šťastný i za negativních vnějších podmínek. Toto uvědomění by mělo vést k tomu, že se člověk začne více poznávat a začne pracovat na své vnitřní stabilitě a uvědomění.
Naslouchání a empatie jsou vždy správné - pokud člověk zvládá naslouchat a být empatický i když zrovna sám není v nejlepší situaci, tak to vede správným směrem. Už jen protože lidé naslouchání a empatii společně s respektem přirozeně a intuitivně vrací, takže to může znamenat, že ve výsledku ostatní člověku pomohou. Dál ale také pomoc druhým je nesmírně sebenaplňující činnost, která zvládne povzbudit člověka k životu.
Smířením ke klidu - bolest, utrpení a jiná nespokojenost, tomu všemu by se člověk nejraději vyhnul, ale realita je taková, že v nějaké míře to zasáhne každého. Pokud ale člověk s tím bude bojovat a bude se snažit i nadále tomu vyhnout, nebo utéct, tak to vede jen do spirály, která končí na psychickém dně. Zato smíření s věcmi se kterými člověk nic nezmůže přivede člověka ke klidu i v nejnáročnějších stavech.
Ani pesimismus, ani optimismus, ale vzdělávání - většina lidí uvažuje nad tím jestli je lepší být pesimistou, nebo optimistou. Někteří se snaží být něco mezi a říkají si realisti. Je tu ale ještě jedna cesta jak pohlížet na svět a to skrze neustálou lásku ve vzdělávání sebe sama i ostatních. Ať už se vám děje cokoliv špatného, tak si standardně člověk může říct za A) bude to dobré, za B) bude to špatné, za C) nevím jaké to bude, nebo za D) může to být jakékoliv, jsem zvědavý co se z toho naučím. Varianta D) asi vždy vede k zadostiučinění a ve výsledku ke štěstí.
Koukat na život úzce znamená opomenout zásadní věci - lidé obecně inklinují k tomu, aby přemýšleli nad jedním daným úkolem / prací / vztahem… Jenže život se vždy skládá z obrovské struktury zásadních věcí a pokud v nich není balanc, tak člověk nemůže být šťastný. Je potřeba tedy koukat na věci i s nadhledem a s vědomím různých pohledů a dalších souvisejících aspektů. Poté je člověk si schopen uvědomit, že v jeho životě je vše nějakým způsobem propojeno a vše se navzájem ovlivňuje.
Praxe:
Jednotlivé myšlenky z této knihy mi přijdou jako ideální k dlouhému přemýšlení a dlouhým rozhovorům. Přijde mi, že aplikovat je úplně jednoznačně nejde. Vytvářet si ale na jejich základě jisté uvědomění mě nadchlo. Dál mám tedy v plánu se tím zabývat a to hlavně ve chvílích kdy se nebudu cítit šťastný.
