O technice Pomodoro jsem slyšela a i si ji zkoušela už v prváku. Nikdy jsem ji neměla podloženou teorií, spíš jsem tak nějak zaslechla, co to je a začalo to podle svých pravidel používat. Obvzlášť se mi technika osvědčila při psaní a je jedno čeho. Do teď se živě vybavuji, že jsem podle techniky jela při psaní všech portfolií v prváku. Strašně mi tenkrát pomohlo si práci rozdělit na kapitoly a na těch pak pracovat podle Pomodora. Neměřila jsem si čas žádným budíkem ani ničím takovým, ale našla jsem si na Spotify Pomodoro playlisty (protože u hudby se prostě píše nejlíp) a řídila se podle playlistu. Pamatuju si třeba jeden konkrétní, kde hrál soundtrack z Harryho Pottera a po každých 25 minutách, když byl čas na přestávku začala hrát úplně jiná hudba. :')
No, až teď po přečtení knížky mi vlastně došlo, že technika je mnohem komplexnější a má spoustu upgradů, které ne nutně vyhovují všem. Já jsem se tak rozhodla si vzít základy a metodu si pak doupravit podle svých preferencí.
Pravidla oficiální Pomodoro metody jsou následující:
Ještě mi zde stojí za zmínku dvě nebo spíš tři zajímavé pointy. Když ucítíte, že jste během Pomodora k něčemu vnitřně utekli a odvedli tak vaši pozornost pryč, zaznačte si pomocí apostrofu u jakého úkolu se to stalo a do poznámky si zapište, co za myšlenku vás tak náhle přepadlo. Později se k ní můžete vrátit. To samé, pokud vás při Pomodoru někdo vyruší proti vaší vůli. Takovou věc si zaznačte pomlčkou a opět si zapište, o co šlo. Pokud je to nějaká povinnost, můžete se k ní později vrátit a lépe si tak rozvrhnout váš čas.
Nuže, velmi doporučuji techniku všem, kteří jsou snadno rozptýleni potřebují nějaký time frame, aby svoji pozornost opravdu zvládli alespoň na 25 minut zaměřit na jednu činnost. Nepochybuji o tom, že to nebude parketa úplně každého, ale za pokus to stojí. Doporučuji zkusit i třeba tu guided verzi Pomodora, no uvidíte sami.
