Proč jsem si knihu vybrala:
Knihu jsem našla u kamaráda v knihovně a zaujal mě její název. Protože jsem měla čas, tak jsem se hned pustila do čtení a kniha se mi líbila. Je psaná čtivou formou, takže jste ve čtvrtině knihy a ani nevíte jak. Kniha je jednoduše koncipovaná, hlavní myšlenka je jasná a záměrem je předání základních užitečných informací člověku, který asi nikdy neplánoval, nemá disciplínu a neví, jak se začít zbavovat nahromaděných úkolů, které nestíhá.
Hlavní myšlenka knihy:
Naučte se plánovat svou práci. Vytvořte si řád a podle něj fungujte. Proč tento název? Autor vychází z citátu Marka Twaina:“ Sněz živou žábu hned po ránu a nic horšího se Ti celý den nestane.“ Žába je v našem případě úkol. Máme si naplánovat naši práci a nejnáročnější a nejvíce nepříjemný úkol udělat hned jako první. Díky tomu se nám vyplavuje dopamine a další pozitivní emoce a náš den je potom celý mnohem příjemnější a cítíme se lépe. Autorova teorie spočívá v tom, že svůj mozek naučíme na tyto příjemné pocity, které jsou benefity naší tvrdé práce. Náš mozek se stane závislým na oněch pocitech a my se začneme na naše úkoly těšit a práce nás bude víc bavit.
Tahle metoda je skvělá a když ji člověk začne praktikovat, její výhody pocítí hned. Pro mě bylo nejhorší začít, ale jakmile jsem se pustila do práce, tak už potom vše dobře šlo.
V knize jsou uvedena dvě pravidla „jezení žab“. Když musíš sníst více žab, vždy sněz prvně tu odpornější a když máš sníst živou žábu, tak nemá smysl jen sedět a dívat se na ni, ale sníst ji hned.
Kniha je velmi jednoduše napsaná, proto ji pochopí opravdu každý. Okolo hlavní myšlenky se točí celá kniha. Je vyplněna pouze potřebnými pravidly a nástroji, které nám při plnění této myšlenky pomohou. Ideální čtení, pokud jste knihu o plánování či osobním rozvoji ještě nečetli. Jediné téma, které je pojato okrajově jsou naše cíle a vize. K tomu bych určitě doporučila nejprve přečíst knihu o stanovování vize a nejhlavnějších životních cílů. Tato kniha je totiž o cestě, jak se k dříve stanoveným cílům přibližovat, nesejít z cesty a jak se tam dostat co nejefektivněji a nejproduktivněji.
Dalším důležitým bodem je plánování na papír. Nejdříve si určeme, čeho chceme dosáhnout, v jakém časovém rozmezí toho chceme dosáhnout, co všechno pro to musíme udělat, plán zavedeme do časové osy, hned provedeme nějaký úkol a každý den provedeme něco, co nás k hlavnímu cíli přiblíží. Klíč k tomu, abychom uspěli je pravidelnost a důslednost. Je třeba si plánovat všechny naše dny. Nejlepší je vzít si papír, napsat co všechno daný den musíme udělat a pustit se co nejdříve do práce. Musíme plánovat nejen z hlediska dnů a týdnů, ale hlavně v rámci měsíců a s ohledem na naše hlavní cíle.
Kniha nás vede, abychom se zamysleli nad tím, jak dosavadně pracujeme a co můžeme změnit, aby se nám pracovalo, ale hlavně žilo lépe. Jsou všechny úkoly, co děláme nezbytné? Neztrácíme někde přebytečně moc času? K tomu nám pomůže pravidlo 10/10/10= Jak mě dané rozhodnutí ovlivní za 10 minut, 10 měsíců, 10 let??? Než se budeme pouštět do nových činností, odpovíme si na tyto otázky a uvědomíme si, jestli to co děláme, má opravdu smysl nebo tratíme energii, kde to není třeba. „Svůj život můžeme dostat pod kontrolu do takové míry, do které jsme schopni přestat s činnostmi, které mají malý význam.“ „Když se chceš pustit do něčeho nového, dokonči nebo přestaň dělat to staré.“ Tyto citáty krásně vystihují, co se nám autor snaží předat a že vše má svou cenu, kterou si musíme uvědomovat a že vše co jsme dělali, děláme a budeme dělat má své + a – a berou si svou daň.
Metoda ABCDE=metoda pomáhající k třídění našich úkolů.
A jsou nejdůležitější úkoly, které když neuděláme, budou z toho velké následky.
B jsou úkoly, které musíme udělat, ale když je nesplníme, následky budou jen mírné.
C jsou úkoly, které bychom měli udělat, ale nebudou z nich žádné následky, když je neuděláme.
D jsou úkoly, které můžeme delegovat na ostatní.
E jsou úkoly, které můžeme rovnou zrušit.
Při této metodě vidím jediné úskalí, že se člověk unaví samotným plánováním a nebude se mu hned chtít pracovat. Takže si myslím, že je zásadní naše motivace pro změnu a vykonání naší práce. Všechny metody v knize jsou jen nástroje k něčemu většímu a podstatnějšímu. Pro mě bylo toto zjištění docela zásadní. V jednu chvíli jsme se v projektu zasekli na plánování, strukturování, delegování.. až jsme zapomněli na samotnou práci. Plánování nás hodně svazovalo, viděli jsme že nefungujeme podle našich představ a nemohli jsme se hnout z místa. Zachránilo nás, že jsme si uvědomili, kde jsme se zasekli a prostě jsme začali! Podívali jsme se jaké úkoly nám zrovna hoří, spojily své síly a dali se do práce. Proto je důležité nejdříve se naučit co se práce v rámci týmu týče pracovat a hlavně spolupracovat a potom se až pouštět do větší strukturovanosti a plánování. Člověk nejlépe zjistí, jak funguje až ve chvíli, kdy začne něco dělat a bez prvotních zkušeností je podle mě škoda přilnout k jedné metodě, jen proto že nám hned vyhovuje. Nevyzkoušeli jsme další, takže nemůžeme vědět, že bychom třeba jinak nefungovali lépe.
Dále je třeba soustředit se na klíčové oblasti. Každý jsme dobří v něčem jiném a baví nás odlišné věci. Musíme rozvíjet své silné stránky a věci které nám nejdou se snažit delegovat na ostatní. My jsme teď ve škole a dost věcí se teprve učíme a zjišťujeme jaká práce nám vyhovuje a je pro nás ta pravá. Když však přijdeme do zaměstnání, kde nás platí za naše určité kvality a služby, mělo by být naší povinností podávat co nejlepší výkony v daných oblastech, za které jsme placeni.
Pracujeme ale naplno právě v těchto oblastech nebo se necháme rozptylovat podřadnými úkoly nebo činnostmi, které jsou sice třeba, ale mohl by je například udělat někdo jiný? Tato kapitola mi toho dala hodně moc. Je pravda, že se často při práci zaseknu na dílčích úkolech, které by mohly počkat nebo jsou to úkoly, které nepotřebují ani mou asistenci a s klidem by je mohl udělat někdo jiný. Tento problém pociťuji i co se našich projektů týče. Všichni vždy chceme být všude, do všeho mluvit, všechno ovlivňovat a všechno kontrolovat. Tak to ale nejde. V životě nemůžeme být přítomni u všeho. Čas je náš nejcennější dar a my s ním častokrát marně plýtváme na místech, kde to není vůbec třeba. Proč přeléváme kaktusy místo toho, abychom zalévali své lilie? Často je to jen o zvyku a nevědomosti. Jsme zvyklí jet v určitém stereotypu a ani nás nenapadá se pozastavit a změnit směr či tempo kam jedem.
Pořádek. Další bod, pro co nejefektivnější ničím nerušenou práci. Často se nemůžeme dostatečně soustředit na důležité úkoly, kvůli banalitám jako je telefon vedle naší ruky, zamotaná nabíječka od mobilu, či rozjedená tyčinka. Z toho mi vyplívá, že lepší práci udělám v hezké kavárně či pracovně než u sebe doma. Vždy mě začne hrozně věcí rozptylovat a nemůžu se soustředit. Moje hlava pořád jede a i když mám zrovna uklizeno, tak začnu přemýšlet nad věcmi, které nevidím a je třeba je přeorganizovat. Co se týče týmových projektů, tak mě rozptyluje, když máme v projektu chaos. Nejsem moc organizovaný člověk, který by byl na přehledné tabulky a šablonky, ale když máme nepořádek ve složkách, ztrácíme se v dokumentaci a nemáme jasně definované věci, tak se nemůžu soustředit na práci a hodně mě to brzdí. Proto mi v jednom projektu moc pomohlo, když jsme si na disku udělali přehledné složky, ve kterých máme vše potřebné a všichni víme, kde co je.
Závěr:
Tuto esej bych ukončila uvědoměním, že pokud chceme odvádět kvalitní práci v souladu s naším osobním životem, neměli bychom tyto dvě sféry oddělovat od sebe tlustou čarou, ale brát je jako souběžné složky, které tvoří náš život. Když nebude v pořádku náš pracovní život, odrazí se to na našem osobním životě a obráceně. Proto tohle vše není jen o struktuře a tabulkách, ale je to o nás a celkovém přístupu k našemu životu. Nestačí být strukturovaný a přísný na sebe jen v pracovním životě. Musí být zdravý i náš duch! Je důležité do svého života zakomponovat i fyzickou aktivitu, zdravou stravu a kvalitní spánek. Protože nefunkční člověk toho moc nezmůže a pak nám ani sebemenší plán nepomůže.
I když si v celku neodnáším z knihy nic moc nového, co už bych dřív neznala, tak hodnotím moc pozitivně jak mě kniha nakopla metody konečně zavést do svého života a díky tomu, že byly informace seskupeny v jedné knížce, tak se mi hezky propojily a já jsem měla možnost je krok po kroku konečně aplikovat. Knížku doporučuju, je to pohodové čtení.
