Při timemanagementu je důležité si určit, čeho vlastně chceme dosáhnout. Často se honíme za něčím, aniž bychom věděli, co má být výsledkem a nakonec jsme zklamaní, že výsledek není to, co bychom si přáli. Je dobré si cíl poznamenat a stanovit si deadline. Seřadit si následně všechny položky od nejnaléhavějších po ty nejménně naléhavé.
Dalším tipem pro lepší timemanagement je pláovat si dny předem. K tomu osobně používám Google kalendář, díky kterému jsem i mnohem více organizovaná.
Pravidlo 80/20. Odolat tak pokušení zbavit se nejprve jednodušších úkolů. Snězte tedy tu největší žábu jako první.
Dalším tipem bylo myslet na budoucnost/důsledky. Chápu, co tím autor chtěl říct, já sama tak dost žiju, ale poslední dobou se snažím žít více přítomným okamžikem. Často totiž říkám věci ve smyslu „těším se, až budu na vejšce“, ale na vejšce si říkám „těším se, až budu pracovat“ a až zbytečně se upínám na to, že budoucnost bude lepší, místo toho, abych se více soustředila na svou přítomnost a užívala si života. Co se však týká rozhodování o životě, většinou se rozhoduji na základě toho, co je z dlouhodobého hlediska lepší. Například když jsem si naposled hledala brigádu, tak jsem raději nastoupila na pozici, která mě někam může posunout v kariérní i vzdělávací oblasti, i když to znamenalo nižší plat.
Zajímavé pro mě bylo také uvědomnění, že vždycky je co dělat a proto je důležité se zabývat těmi největšími úkoly.
Autor také zdůrazňoval to, že bychom se měli připravit dopředu na práci. Pro mě je hodně kličové prostředí, ve kterém pracuji a tak se snažím více uklízet a zároveň uklízet i tak, aby pokoj působil minimalisticky.
Postupujte od barelu k barelu – je důležité si neukousnout velké sousto, ale postupovat po krůčkách. Myslím si, že je to jedna z věcí, které v Tiimi vůbec neaplikujeme. Naopak. Často lidi pushujeme proti své vůli do velkých výzev. Nechápeme, jak strachy fungují. Kvůli minsedtu, který v Tiimi prosazujeme a to tedy „když se něčeho bojíš, tak to protě udělej“ jsem se několikrát zhroutila, ale naštěstí už vím, jak na to. Překonávat svoje strachy na sílu situaci může několikanásobně zhoršit. Chce to jít krok po krůčku, nenutit se do nepředstavitelných výzev a už vůbec lidi netlačit do něčeho, co dělat nechtějí. Můžeme je podpořit, být u toho s nimi, když se rozhodnou, že něco půjdou pokořit, ale nemyslím si, že bychom někoho měli do něčeho nutit a trestat ho za to, že chce svoje strachy překonávat jiným tempem.
Závěrem bych chtěla říct, že v knize je spoustu zajímavých tipů, ale pro mě osobně, to nebyla kniha, co by mě výrazně obohatila. Je zde pár fajn tipů, ale měla jsem trochu větší očekávání. Já osobně se momentálně snažím ve svém životě najít více klidu a začít se méně do všeho hnát a mít tak dobrý timemanagement, že budu mít čas i sama na sebe a jiné věci. Myslím si, že by mi mohlo pomoct začít jíst ty největší žáby jako první a některé menší žáby přestat úplně řešit, jelikož jak napsal sám autor – vždy je co dělat a hnát se neustále za novými problémy, které nastanou, může být nekonečné a i vyčerpávající.
