Na knihu jsem slyšela spoustu doporučení, tak jsem se na ní konečně taky vrhla!
No a moc příjemně mě překvapila…je opravdu lehce čtivá, zábavná a rovnou k věci, takzvaně bez okecávání. Zjistila jsem, že to je přesně můj šálek kávy, jsem netrpělivá a sumarizace toho nejzásadnějšího do krátkých kapitol mi tak náramně vyhovuje. Současně mě mile potěšilo načasování, kdy jsem se rozhodla knihu konečně přečíst, protože jsme zrovna v začátcích nového projektu „Zdoběny“ a autorovi rady a triky tak často seděly jak p*del na hrnec.
A teď už hurá na to, co mi utkvělo v hlavě:
Lidé absolutně neumí odhadovat
Jestli si z knihy odnáším jednu věc, je to právě tenhle random fakt. A to že my lidé jsme opravdu příšerní v odhadování. Když se totiž snažíme odhadnout například trvání nějakého projektu, často střelíme úplně mimo. O tom jsme se s Kaamosi přesvědčili sami, a to konkrétně při tvorbě jednoho webu, který měl být původně hotov do září a chudák Pepa na něm pracuje do dnes. V knize autor tento fakt zmiňuje v kontextu dlouhodobého plánování, a tedy zbytečně zdlouhavým trávením času nad vyhlídkami do budoucnosti. Plánování jistě důležité je, ale lidská mysl zkrátka není schopná dosáhnout tak daleko do budoucna. Proto sám autor doporučuje plánovat na kratší časové úseky a plány nenazývat jako plány ale odhady.
Říkej NE!
Říkat „ne“ je pro lidi jako jsem já (aka people pleasers) opravdu těžká věc. Nicméně je potřeba se to naučit! Věcí na které jsme řekli „ano“ ve většině případech začneme rychle litovat, chtěli jsme někomu podat pomocnou ruku a sami jsme si teď akorát přidali na stresu. Zato málo kdy budeme litovat situací, na které řekneme „ne“. Odmítnout je cool. Ukazujeme tím, že si vážíme svého času a budíme tím respekt. Samozřejmě teď neplánuji všechny kolem sebe odmítat a jet si jen to svoje, nicméně se budu snažit více používat „ne“ a nekývat hned na věci jen kvůli pocitu, že musím.
Ze začátku nedbej na detaily
Tohle jsem vážně potřebovala slyšet. Se Zdoběnama jsme se zasekly na vyšívaných štítcích. Musíme jich objednat na ráz 1000ks a to už se celkem plácneme přes kapsu. Kvůli štítkům jsme týden stagnovaly. Měly jsme pocit, že bez nich není náš produkt úplný a že ho tak rozhodně nemůžeme pustit do světa. Nakonec jsme se ale stejně rozhodly prodat první kusy bez štítků a vydělat si jimi právě na jejich objednání. No a kniha nám naše rozhodnutí pak sama krásně utvrdila. Nemá cenu čekat a nechat se paralyzovat podobnými detaily. Lepší je produkt prostě vykopnout a podobné, ne tak zásadní věci, zkrátka doladit v průběhu.
Workoholici nejsou cool
V TAPu se nám, rozmohl takový nešvar, a to trávit v něm čas od svítání po setmění. Ještě nejlépe zdokumentovat, že z něj odcházíme o deváté večer. Všichni jsme zahlcení, omezujeme spánek a z hlav se nám kouří kolik toho máme na práci…this is no good. Z workoholismu u nás vzniká trend a všichni se předhánějí, kdo stráví ve škole víc času. Ale to vážně není frajeřina nebo dokonce něco, čím se chlubit. Trávit celý den prací je extrémně neproduktivní a rozhodně bychom neměli takové lidi chválit. Ideální je si pracovní den rozložit do bloků, kdy se plně soustředíme na práci. Nejlépe vyhledat i nějaké klidné místo, kde se nenecháme ničím vyrušovat. To pak můžeme zvesela zaklapnout noťasi v 5 odpoledne a do večera stihnout i spoustu dalších věcí na odreagování. Takže tě tímto prosím, milý čtenáři, nepodporuj workoholiky a vyháněj se mnou prváky domů ještě před setměním!
Inspirace je pomíjivá
Stav flow, který člověk zažívá, když je inspirovaný je parádní. Práce nám jde od ruky sama, hlava se nám plní nápady a všechno prostě šlape tak, jak má. Inspirace se nás ale bohužel nedrží věčně, a proto je potřeba se jí chytit, když pocítíme její náznak. Tohle uvědomění mě nejprve trochu vyděsilo. Nadchla jsem se totiž do Zdoběn a neustále přemýšlím, co a jak. Vymýšlím nové věci, ale pak je většinou zaparkuji a čekám na vhodnou chvíli. Teď už ale vím, že to není ideální přístup. Inspirace má své datum expirace a je potřeba začít dělat věci hned, co nás popadne.
Mohla bych tu takhle vypsat každou z kapitol, ale to se mi opravdu nechce a tobě by se to určitě nechtělo ani číst. Proto fakt všema 10 doporučuji knihu přečíst! Řadím jí mezi jednu z nejlepších a pro mě nejužitečnějších. No zkrátka co stránka to moudro!
Tak čtení zdar!
Pac a pusu Káťa
