Proč jsem si knihu vybral?
Brouzdali jsme v ní, když jsme hledali, jakým způsobem nastartovat kreativní myšlení na BG, než začneme hromadit nápady.
ATP
Techniku, kterou jsme nevyužili ale přijde mi zajímavá do BG kontextu je „úhel pohledu“, kdy se ptáme, jak by na situaci reagovaly různé profese a osobnosti. Obdobnou věc jsme vlastně dali při BG pro Spořku, kdy jsme vytvářeli Empathy map pro více archetypů.
Použil jsem i „Spojnice“ kdy náhodných teček musí člověk sestavit nějaký obrázek, tím, že je spojuje. Takhle technika se mi moc líbila, jelikož nezáleží na tom, jak umíte či neumíte kreslit, všichni mají stejnou možnost být kreativní.
V plánu BG bylo i využít metodu „Jako turista“ na odreagování se od práce, kdy by se vyrazilo po škole a každý by musel pořídit fotku, jako kdyby byl návštěvník z daleka najít tu nejzajímavější věc.
Dále například „Mraky“ jsme hráli všichni jako malí. Hledání obrázků a postav v mracích. Tuto techniku mám obzvlášť rád, jelikož ještě před zahájením kreativní práce nás vrátí do té pravé dětské kreativity, která je při inovačním procesu potřeba abychom se oprostili od našich zajetých kolejí.
Začal jsem i pravidelně využívat techniku „Housenka strachu“, kterou používám momentálně převážně k osobním věcem, ale asi využiji i do projektu (založení CT a jeho rizika). Spočívá v tom, že do prvního políčka napíšete největší strach, který v dané věci máte. Do dalšího popište co by se stalo, kdyby ta situace opravdu nastala, do dalšího zase když se stane předchozí políčko a tak dále. Já si tím vyvracím své iracionální strachy a obavy. Téměř vždy se dostanu do bodu, že to není tak hrozné a případně se s tím dá pracovat.
