Knihu jsem si vybral na základě doporučení z Leadership programu a také mě k ní inspiroval Ondra u kterého mi přišlo, že myšlenky knihy vcelku radikálně aplikuje ve svém životě. Poslední impulz bylo zkolabování a prehlcení mého to-do listu, což mi bránilo v mé podnikatelské praxi a proto jsme začal pracovat na změně.
Jsme konečný. Průměrný věk člověka je 80 let, což je v přpeočtu 4000 týdnů. Za tenhle čas rozhodně nestihneme udělat všechno co si zamaneme. Co ale vzládneme je několik věcí, které si určíme jako prioritu.
Studie: Dvě skupiny měli napsat práci. Jedna skupina psala s mindsetem, že musí každý den napsat co nejvíc. Druhá skupina zvolila mindset, že každý den musí psát minimální čas (např. 10 minut) a maximální čas (např. 4 hodiny). Druhá skupina nad prací strávila méně času a byla kvalitnejsi.
→ trpělivost může být superschopnost. Dost často v práci mín je víc.
→ Podle knihy bychom si měli uvědomit, že mindset: chci toho stihnout co nejvíc nám neprospívá. Na světě je tolik možnosti, co můžeme dělat, vetsinu z nich ale reálně nevyuzijeme. Naopak by nám daleko více prospěl mindset: jsem v pohodě, že většinu věcí nestihnu, stačí mi když jich stihnu pár.
Navíc mnohdy kdy toho chceme víc a víc tak zapominame na naše zdraví, vztahy nebo koníčky. I když jsme na oko produktivní, většinou nejsme šťastní a tak nedává smysl k tomuto směřovat.
Plnit drobné úkoly nebo pokušení různým rozptylením je dost často způsobeno naším strachem z diskomfortu čelit těžkým úkolům = nasim cílům. Nenechme se teda ovlivnit společností a plňme si těch pár našich velkých snů.
Integrace open listu = backlogu do každého projektu a mého to-do listu.
Prioritizace - snažím se změnit svůj pohled na produktivitu po tom co jsem si zažil několik týdnů pod tlakem v Greenglazz. Zapominam jsme přitom na vlastní zdraví, vztahy a pohodu a nepřišlo by mi ze by to stalo za to. Od teď se své dny koukam jinak - mám určeno pomyslné minimum (1h hluboké práce) a maximum (8 hodin práce) za den, které chci plnit a vím, že více se mi plnit nevyplatí.
