Knížku jsem si vybral jelikož ji vnímám jako “povinnou četbu” pro dobré fungování našeho týmu a shrnuje nejzákladnější myšlenky jak v našem kolektivu jednat.
První část knihy se věnuje přímo tomu jak být radikálně otevřený. Musíme projevit osobní zájem (=opravdu nám na druhém člověku záleží a chceme, aby se zlepšil) a přímou konfrontaci (=s dotyčným si promluvíme diskrétně s úctou a pokorou).
Dále se mi v knize poměrně líbilo rozdělení lidí na Rockstars a Superstars, jen mi přijde, že se nedá moc aplikovat na náš tým a je dělané spíš na subtýmy ve větších firmách, kde lidé tráví i déle než 3 roky jako my. Diagram a více teorie už vypisovat nebudu jelikož esej na toto téma s teorii je tu už mockrát a zkusím se více zaměřit na tým a na sebe.
Jak aplikujeme radikální otevřenost v našem týmu?
Myslím, že se nám to celkem daří. Knihu hodně lidí četlo, všichni mají alespoň nějaké povědomí o její metodice. Nastavili jsme si v týmu příjemné prostředí, kde se nebojíme být navzájem upřímní, potlačit naše ega a zpětnou vazbu přijmout. Na druhou stranu jsme ještě furt poměrně na začátku a uvidíme, jak nám to půjde až vyvstanou větší problémy. Jedna ze zatěžkávacích zkoušek byla, když jsme měli TS na Halo theory a měli jsme říct kdo kam koho zařadil. Ze začátku nám bylo nepříjemné říct negativní zpětnou vazbu o to víc, když u toho byl celý tým. Po chvíli jsme ale prolomili ledy a myslím, že to pro nás všechny bylo velice přínosné. Nakonec jsme se u toho i celkem zasmáli a nikdo nebrečel:-).
Závěr:
Osobně mi přijde, že se mi celkem daří byt radikálně otevřený. Svou největší slabinu vidím v nedostatečné empatii, kdy si asi ne vždy dokážu úplně představit, jak se druhý člověk cítí. Taky jsem si začal hodně všímat, když se principy z knihy nedodržují, například mezi kamarády, což mi hodně vadí. Bohužel jsem zatím nepřišel na cestu, jak je těmto způsobům naučit.
