Proč jsem si knihu vybral ?
O knize Radikální otevřenost jsem poprvé slyšel během mých prvních dnů v TAPu. Už si přesně nepamatuji kdo, nebo v jakém kontextu o ní mluvil. Následně se pojem radikální otevřenost přímo “rozmohl” v našem týmu. Stalo se pomalu pravidlem, že na každém týmovém TSku, nebo TMku ( Team meetingu - náhrada business meetingu) minimálně jednou tento pojem zazněl. Upřímně mi to už opravdu lezlo na nervy a od knihy mě to spíše odrazovalo. Záhy jsme dostali zadání k zápočtu pro jeden z našich předmětů v rámci prvního semestru - konkrétně Management. Přečtení Radikální otevřenosti od Kim Scottové byla jednou z možností, jak zápočet splnit, a tak jsem se rozhodl, že knize dám šanci. Naprosto jsem se pro ni nadchl.
O čem kniha je ?
Kniha je o teorii radikální otevřenosti autorky Kim Scottové. Ta svou teorii na zlepšení týmové práce, managementu, leadershipu a dalších.. vysvětluje na příkladech z její dlouholeté podnikatelsko/manažerské kariéry. Kim Scottová nás zároveň provází každodenními situacemi světových gigantů ze Silicon Valley. Na spousta světově známých osobnostech ukazuje atributy radikální otevřenosti, aby dala důraz na její důležitost. Popisuje práci v různých podnicích na různých kontinentech světa viz. brusiči diamantů v Rusku, japonská firma, dění na Silicon Valley.
Co to ta radikální otevřenost vlastně je ?
Já bych ji nejlépe popsal jako takovou životní / profesní teorii nezbytnou pro fungující tým. Hlavním pilířem je jasně definovaný styl komunikace. Nejdůležitějšími atributy radikální otevřenosti jsou zájem o druhého, upřímnost, otevřenost, respekt, pravdivost a schopnost přijímat zpětnou vazbu.
Postupem času si začínám uvědomovat, že myšlenky radikální otevřenosti jdou použít pomalu na cokoliv. Jedná se o jakousi filozofii správné komunikace, která vede nejen k budování úspěšně fungujícího týmu, ale také ke zdravým a udržitelným vztahům.
Další přístupy.
Už na obalu samotné knihy je znázorněn kvadrant rozdělený na 4 pole , o který se kniha
Radikální otevřenost opírá.
Jednotlivé kvadranty vyjadřují další styly komunikace. Kim se v knize snaží vysvětlit a užít na příkladech, proč je z nich radikální otevřenost nejlepší, a proč bychom se ostatním kvadrantům měli vyhýbat. Sám jsem se přistihl při tom, kdy jednotlivé styly komunikace nevědomě používám a rozhodl jsem se, že s tím chci skoncovat. Věřím tomu, že pokud se radikální otevřenost používá, tak sklízí ovoce.
Důležité poznatky z knihy
V této části eseje se podělím o své poznatky z knihy, které považuji za nejzásadnější.
1)Jak správně dávat a přijímat zpětnou vazbu
Toto téma se nachází již v druhé kapitole. Já jsem se poznatky pokusil sepsat do jakéhosi návodu (více v ATP).
Důležité zásady ZV: Nejdříve nabídnout ZV druhému (gesto safespacu) , pravidlo 6ti sekund, mít o druhého opravdový zájem, dát si větší práci s pozitivní ZV než tou negativní, být konkrétní, zasadit pozitivní i negativní ZV do kontextu, u negativní ZV zdůraznit důsledek, u negativní ZV být neosobní
2)To, že mi to přijde logické, neznamená, že to opravdu tak je.
Narážím na příklad s brusiči diamantů → ti upřednostňovali bezpečí před finančním ohodnocením. Uvědomil jsem si, že bych si o cílech/odměnách/potřebách každého z týmu měl více povídat a vyslechnout je. Ne vždy totiž člověk chce, to co si myslím, že bude chtít.
3)Otevřít téma ohledně osobních kariérních cílů.
Díky tomu, jsme schopni se v týmu více pochopit a nastavit naše týmové cíle směrem, který vyhovuje všem, nebo alespoň většině.
4)Odlišit rockstars a superstars
Často se v týmu upřeně hledí na členy, kteří mají nejvýraznější výsledky a jsou vysoce ambiciózní (superstars). Na jejich protějšek, tedy členy týmu, kteří se starají o stabilitu a jejichž cílem není jakýsi snový vzestup, ale neměnící se práce, na kterou si zvyknou a jsou schopni ji stabilně vykonávat dlouhé období, se často zapomíná.
Kim upozorňuje na to, že oba typy lidí jsou stejně důležití a poukazuje na fakt, že rockstars jsou často daleko potřebnější pro správný chod týmu, než superstars i přesto, že nejsou tak “viditelní”. Nemělo by se na ně zapomínat.
4)Velké diskuze
Rozvinutí diskuze a tolerance k odlišným názorům.
Cílem velkých diskuzí je dát jasně vyhraněný prostor na probírání jednotlivých témat. Jejichž cílem není téma/problém okamžitě vyřešit. Cílem je dostat se pod povrch těchto problémů a uvědomit si, že to je cílem diskuze. Je nutné využívat radikální otevřenost, pokud má kdokoliv jakýkoliv názor může ho sdílet a ostatní automaticky nepřemýšlí nad jeho zavrhnutím, ale naopak. Snažíme se nashromáždit co nejvíce odlišných názorů abychom z nich postupem diskuze vykristalizovali ty, pro náš tým, nejpřívětivější.
Chci tento prostor nabídnout našemu týmu, často se totiž stává, že máme témata a automaticky počítáme s tím, že je musíme na konci našeho Team Meetingu uzavřít. To následně vede k frustraci, protože nevíme jak v tu chvíli téma rozhodnout → málo ho probereme. Tyto diskuze by nám tedy mohli pomoci jasně si vymezit prostor pro projednávání témat a pro jejich řešení.
5) Čas na přemýšlení
Určit si čas na přemýšlení každý den ( hodinu až dvě denně), zařadit tento čas do našeho každodenního rozvrhu a nedovolit nikomu do něj zasáhnout → je to forma psychohygieny.
ATP
Radikální otevřenost jsem doposud nejlépe využil pro přípravu na TS. Téma jsme měli Zpětná vazba a já s Terkou od nás z UniWave jsme měli TS facilitovat. Téměř okamžitě jsem se rozhodl, že pro podklady k našemu TS využiji Radikální otevřenost. Vymyslel jsem workshop, který měl za cíl abychom si nabyté znalosti mohli co nejrychleji vyzkoušet v praxi. První část workshopu jsem zasadil před mým výkladem a obsahovala následující pokyny:
Po první části workshopu jsem měl “přednáškový blok”, jak podle radikální otevřenosti má správná zpětná vazba krok po kroku vypadat. Nejdříve jsem své poznatky předal a následně požadoval abychom se je snažili dohromady zopakovat, popřípadě cokoliv přidat. Vše jsem zapisoval na tabuli, aby jednotlivé kroky a poznámky byli a očích.
Přišel tedy čas na druhou část workshopu. Cílem bylo využít nabyté znalosti z “přednášky”/dialogu ohledně toho, jak správně předat zpětnou vazbu a rovnou je využít.
druhá část měla být podle pravidel RO)
Výsledek : Díky tomu, že jsme si řekli jak by měla správná zpětná vazba vypadat téměř úplně vymizely smajlíci :/ . Důvodem bylo zřejmě to, že jsme už věděli, jak správně zpětnou vazbu dát a to se nám buď povedlo, a nebo ne. Nic mezitím. Cíl mého workshopu byl tedy splněn.
Kdo by si měl knihu přečíst ?
Knihu doporučuji všem, kdo se chtějí vzdělat ohledně managementu a změnit své dosavadní komunikační zlozvyky. Zároveň i těm, kteří se seberozvojovými knihami začínají, často jsou v knize myšlenky vysvětlené na příbězích, proto je srozumitelnost daných myšlenek o dost jednodušší a kniha je díky tomu daleko čtivější.
Závěr
Tato kniha pro mne byla dosud nejvíce obohacující knihou, kterou jsem četl. Jak jsem již napsal, každý den přicházím na co všechno se dají myšlenky radikální otevřenosti interpretovat, a to mě nesmírně baví.
