Radikální otevřenost je jedna z nejpřínosnějších knih, jaké jsem kdy četla. Opravdu mi změnila pohled na mezilidské vztahy a díky ní teď lépe dokážu pojmenovávat různé chování a postoje. Z praxe jsem některé věci z knihy už znala a jen s nimi souhlasila, někdy jsem ale dokonce něco z toho, co jsem doposud dělala, přehodnotila a naučila se, jak by to mělo v ideálním případě vypadat. V knize je toho ale TOLIK přínosného, že si myslím, že si knihu nestačí přečíst pouze jednou a k některým věcem by se měl člověk vracet, zkusím ovšem vypíchnout myšlenky, které mě v knize zaujali.
Kupředu vás neposune moc, ale vztahy, vztahy jsou jádro práce – musíte tedy:
1) Budovat týmovou kulturu
2) Pochopit motivaci ostatních
3) Společně usilovat o dobré výsledky
Jsou 2 typy lidí – rockstars a superstars
Superstars jsou na strmé růstové trajektorii a potřebují neustále růst
Rockstars jsou spokojení se stávající rolí
V týmu jsou potřeba oba typy a v průběhu života se to u každého mění (nesmíme si tak daného člověka zaškatulkovat navždy už)
Ta nejdůležitější myšlenka, podle které se i kniha jmenuje, je být ke všem radikálně otevřený
– potřebujete k tomu lidi konfrontovat, ale zároveň projevovat osobní zájem. Nejlépe to popisují tyto 2 obrázky.
Radikální = neměli bychom skrývat naše skutečné názory a pocity
Otevřenost = musíme komunikovat přímočaře, ale s pokorou, nabízíme svůj názor a očekáváme, že ostatní nabídnou zase svůj
„Člověk jest schopen opravovati své mylné názory diskusí a zkušeností. Nikoli ovšem jedině zkušeností. Musí být diskuse, aby se ukázalo, jak jest zkušenosti rozuměti.“
Správný nadřízený/šéf by měl
- nechat ostatní mít vliv na rozhodování a nepřistřihovat křidélka
- neměl by lidi držet zkrátka a neměl by sabotovat jejich nápady a ambice
- měl by dobře znát svoje podřízené (motivaci, ambice, co od své kariéry očekávají atd., nemusí znát úplně všechny osobní podrobnosti)
- od ostatních vyžadovat radikální otevřenost (on sám by jí měl aplikovat - kritizovat mezi 4 očima a veřejně ho chválit) musí ostatní vybízet, aby se mu postavili a zpochybnili jeho názor
- měli by mít na mysli, že je důležitější se dostat ke správné odpovědi, než mít pravdu
- věnovat všem podřízeným stejně času
- zeptat se týmu, jak to oni chtějí a představit jim i svůj názor a vysvětlit ho, nediktovat jim ale
Apple najímá lidi, aby jim řekli, co mají dělat, ne naopak.
Když měl někdo dobrého šéfa, bude toho dobrého šéfa dělat i někomu jinému. I když vám to nejspíš nikdy neoplatí zpátky, tak je uspokojující koukat, jak to vše předává dál a dál se jim daří.
!Je rozdíl mezi zní to hloupě a jsi hloupá! (jdi po míči ne po hráči) = v konfliktech se zaměřujte na činy, ne na člověka. Když budeme lidi obviňovat za to, jací jsou, místo toho, abychom obvinili jejich konkrétní chování, nezůstane žádný prostor pro změnu.
Radikální otevřenost se měří uchem posluchače, nikoliv ústy hovořícího
„Vidíš, v tom je ten rozdíl, ty myslíš, že jsme se hádali a já, že jsme si konečně promluvili“
Zajímavá technika, jak z někoho dostat RO – nic neříkat 6 vteřin a oni se začnou cítit tak trapně, že radši něco řeknou a rozmluví se
Každý z nás může někde vynikat a být skvělý, a pokud v dané pozici skvělý nejsme, není to ta práce pro nás a musíme hledat dál, i když nás to stojí na chvíli udělat krok zpět
Hodnocení: Kniha byla opravdu velmi čtivá a dobře napsaná. Myslím si, že může spoustu lidem pomoct a změnit jim život, co se týče komunikace a mezilidských vztahů. Je také skvělou příručkou pro leadery a může jim pomoct s tím, jak správně lidi vést. Hodnotím jí kladně a vytkla bych jí jen to, že autorka měla někdy tendence až zbytečně všechno dlouze rozepisovat a vysvětlovat. Může to být nevýhodou pro ty, co mají problém se čtením, ale výhodou pro ty, co rádi všechno vidí na několika příkladech a mají rádi příběhy.
V praxi: Knihu se snažím v praxi aplikovat už od té doby, co jsme se o ní bavili na TS, ovšem musím stále pracovat na své radikální otevřenosti, protože dokážu být někdy ničivě empatická. Na Cabin in the woods jsme si radikální otevřenost vyzkoušeli tím, že jsme museli každý s každým pár minut probrat to, co nám na něm vadí. Byla jsem se svým výsledkem a celým procesem celkem spokojená, ale jelikož jsme si na to nedělali přípravdu, někoho jsem zkritizovala víc, než jsem chtěla a někoho naopak konfrontovala méně, než jsem měla na srdci. Příští Cabin bych si to tedy chtěla zkusit promyslet dopředu. Kromě Tiimi jsem jí začala uplatňovat i ve svém osobním životě a díky ní jsem už pár problémů vyřešila a dokázala jsem ostatním přímo říct, kde můj problém byl. Cesta k radikální otevřenosti a dobrým vztahům je těžká, ale stojí za to.
