Proč spíme
Matthew Walker
Proč jsem si knihu vybrala?
Motivace k přečtení této knihy byla naprosto zřejmá. Často jsem na dialogy chodila nevyspalá, jelikož jsem pracovala do pozdních nočních hodin a někdy už na to naráželi i členové týmu. Výsledkem mé nevyspalosti bylo, že má práce přes den byla neefektivní a jelikož jsem kvůli tomu nestíhala, opět jsem vše doháněla po nocích. A tento začarovaný kruh probíhal stále a stále dokola. Proto jsem sáhla po knize Proč spíme. Slyšela jsem na ni samá kladná hodnocení a dala jsem ji tak šanci.
O knize
V knize najedeme veškeré informace týkající se spánku – ať už to, jak funguje naše tělo, jaké máme fáze spánku, vliv snů na naše spaní a jak dnešní doba ovlivňuje spánkový režim.
Ne jednou se mi při čtení knihy chtělo samotné spát – převedení do praxe tedy proběhlo téměř okamžitě. :D Čímž nechci říct, že by kniha nebyla zajímavá, nicméně tím, že čteme knihu o spánku nás okamžitě nabádá k tomu jít si také lehnout. Sám autor to zmiňuje na začátku knihy.
Za velké pozitivum knihy považuji, že můžete číst kapitoly na přeskáčku nebo třeba jen ty, které vás zrovna zajímají, jelikož na sebe nenavazují.
Zaujalo mě, když se autor zmiňoval o fázích spánku – konkrétně REM fáze a NREM fáze. V rem fázi se nám zdají sny a v non rem fázi nesmíme. Tyto fáze se za celý spánek střídají. Většinou se spontánně probouzíme v rem fázi. Pamatuji si, že jsme toto téma probírali na psychologii na střední a zaujal mě fakt, že pokud si např. nastavíme budík na non rem fázi, je velká pravděpodobnost, že budeme přes den unavení, jelikož to pro tělo není přirozené.
Samozřejmě si nemohu odpustit vypsat sem pár bodů ohledně spánkové derivace, jelikož mám pocit, že se to týká spoustu mých vrstevníků, ať už je to kvůli škole, práci nebo zkrátka jenom bezdůvodnému ponocování. Není to totiž úplně sranda. Dlouhodobá spánková deprivace může vést k halucinacím, v nejhorším stádiu i ke smrti. Mezi velmi nebezpečné patří třeba řízení při vysoké únavě, jelikož nám v této fázi rapidně klesá koncentrace. Mikrospánkem nejčastěji trpí lidé, kteří denně naspí méně jak sedm hodin. V mikrospánku mozek na chvíli „oslepne“ a naprosto přestane vykazovat svoji činnost. Může trvat třeba jen dvě vteřiny, za volantem však následky pouhých dvou vteřin bývají fatální. Nakonec mě velice zaujala tato věta:
KDYŽ TRPÍTE SPÁNKOVOU DERIVACÍ, NEVÍTE, DO JAK VELKÉ MÍRY TRPÍTE SPÁNKOVOU DERIVACÍ.
A myslím, že to tak má spousta z nám. Máme nedostatek spánku, ale nedokážeme si připustit, o kolik je náš výkon zhoršený oproti normálu.
Přitom spánková derivace v dlouhodobém měřítku má za vinu řadu onemocnění, které jsme si zavinili sami jen tím, že jsme nedělali tak zásadní věc – dostatečně jsme nespali. Domnívám se, že pravidelný spánek by pro nás měl být stejnou samozřejmostí jako to, když si jdeme vyčistit zuby nebo umýt ruce po toaletě.
Spánek taktéž skvěle funguje na naší tělesnou stránku – tím, že spíme, naše tělo regeneruje, obnovuje činnost jednotlivých orgánů a zkrátka vypadáme lépe, zdravěji.
Závěr
Ačkoliv jsem se snažila praktikovat rady z knihy do praxe, dost často jsem se přistihla, že to vzhledem k mé momentální vytíženosti není úplně možné. Každopádně si myslím, že jsem se přeci jen malinko zlepšila a svůj spánek již tolik nezanedbávám. Naučila jsem se chodit spát dříve, ne vždy mi to však vyjde.
Díky knize jsem si uvědomila, jak moc velký vliv na naše tělo spánek má. Samozřejmě jsem si tento fakt uvědomovala i předtím, ne však do takové míry. Pomohlo mi to lépe pochopit mé příčiny únavy, i když jsem zrovna vyspalá a začala jsem spánek brát více zodpovědně.
Co se celkového zdraví týče, tak jsem se ve svém životě zkusila zaměřit i na ostatní věci, než je jen spánek, jelikož spolu tak nějak vše souvisí dohromady. Zkusila jsem omezit kofein téměř na nulu, jelikož si tím uměle dodáváme energii, která nám ale později bude tak jako tak chybět a pro tělo je to značným šokem.
