Proč spíme – Matthew Walker
Knihu jsem si vybrala na doporučení lidí, kteří tvrdili, že jim zásadně změnila pohled na spánek, a taky kvůli skvělým ohlasům na sociálních sítích. Dalším důvodem byla moje nekončící únava vzniklá spánkovým deficitem a stresem.
Autor knihy, Matthew Walker, je vědec, který spánek zkoumá větší část svého života. Spánek ho přímo fascinuje a považuje ho za kouzelnou věc. Své tvrzení a postoje dokládá volně přístupnými výsledky z nejrůznějších výzkumů a studií.
Líbilo se mi, že si člověk může vybrat, které kapitoly si přečte, aby pro něj měly význam. Kapitoly na sebe totiž nenavazují, knihu tak může číst student, těhotná žena, člověk užívající léky na spaní, důchodce či alkoholik. Každého z nich se totiž některá kapitola bude týkat.
Nechci zde vypisovat rady, tipy a doporučení na lepší spánek, osobně beru knihu spíše jako příručku od doktora. Je na každém z nás, aby si vybral to, co ho zrovna trápí a pokusil se to změnit. Mně kniha moc pomohla, začala jsem se více pozorovat a brzy jsem viděla pozitivní výsledky na svém fungování.
Přestože jsem knihu začala číst už před pár měsíci, esej jsem napsala až nyní, kdy ji mohu doplnit o mé zhodnocení převodu teorie do praxe. Díky knize spánek považuji za důležitou část dne, hlídám si počet hodin, kolik spím a denní režim si ve vztahu k němu promýšlím. Snažila jsem se několik dní si hlídat minimální dobu spánku na sedmi až osmi hodinách. Zjistila jsem, že potřebuji alespoň osm hodin, abych další den měla dostatečnou energii. Kávu jsem přestala pít po třetí hodině, protože jsem pak nemohla usnout. Dávala jsem si pozor i na jídlo, protože jsem často k večeru u seriálu neodolala si dát něco menšího k snědku. Když jsem to zvládla, ráno jsem se cítila „lehčí“, když jsem to nezvládla, bylo mi po ránu těžko. Naučila jsem se před spánkem alespoň chvilku číst a nekoukat do telefonu. Po celém dni, kdy jsme měli dialog, projektové meetingy a další práci na počítači, mě pálily oči a měla jsem pocit, že jsem taková „vykoukaná“. Tento stav se pojil i s bolestí hlavy a zad. Nedařilo se mi pak usnout a ráno jsem se cítila nevyspalá. Další podstatné zjištění pro mě byly kladné přínosy působící na náš zdravotní stav díky odpolednímu spánku. Odpolední spánek, nebo tzv. polední klid, jsem začala zařazovat do běžného dne už na jaře letošního roku. Odpolední spánek má totiž blahodárné účinky na naše tělo, snižuje riziko infarktu a dalších srdečních onemocnění. Vzhledem k tomu, že po obědě nejsem tak hodinku vůbec produktivní, tak si vyhradím čas na odpočinek nebo krátký spánek. Všimla jsem si i lepším studijních výsledků a objemnější paměti, když jsem se dobře vyspala.
Převézt teorii do praxe se mi podařilo díky covidové situaci, kdy do školy nedojíždím, nechodím do práce, mám dostatek spánku a méně stresu. V tuto chvíli se po zdravotní stránce cítím mnohem lépe, než tomu bylo dříve. Do budoucna budu více poslouchat své tělo a dám mu dostatek spánku, když ho bude potřebovat. Také chci šířit fakt, že spánek je důležitou částí dne mezi mé kamarády a přátelé, kteří ho považují za zbytečnou věc. Bohužel to nejsou jen mí přátelé, ale celkově celý svět, který je úplně nesmyslně nastaven, co se týče pracovních dob a nočních směn. Tady doufám, že Matthew Walker díky svým přednáškám udělá osvětu, a malý prostor na spánek nebo relax bude mít každý zaměstnanec během pracovní doby.:) Snížilo by se tím předčasné úmrtí na srdeční choroby, méně lidí by mělo deprese, demence, nadváhu a zlepšily by se i mezinárodní vztahy, kdyby se jednotliví vůdci konečně pořádně vyspali. Závěrem prosím všechny v TAPu, aby respektovali můj vyhrazený čas na spánek. A zároveň vám všem doporučuji spát dostatečně, zlepšíte tím svůj byznys i délku života. A to chceš!:)
