Důvod přečtení:
Tuhle knihu jsem přečetl v prváku společně s Bohatý táta, chudý táta, protože jsem tyhle dvě knihy chtěl porovnat. Slyšel jsem o nich, že jsou prakticky stejné a že jedna se pouze přiživuje na popularitě té druhé. No a po přečtení téhle knihy jsem neměl vůbec chuť na ní psát esej, protože jsem víceméně potvrdil, co jsem slyšel. Tuhle esej tedy píšu hodně zpětně, abych mohl získat ty dva body, které si kniha podle mě nezaslouží.
Myšlenky knihy:
Trojkaři udělali již mnoho chyb a tak se jich nebojí. Ve škole si zvykli ignorovat pohledy ostatních při neúspěchu a naučili se překonávat takové problémy kreativně. Jdou raději do risku, což může znamenat podnikatelský zisk.
Jedničkáři mají jenom jednu práci. Tak je totiž škola vedla… k jednomu stálému zaměstnání. To ale znamená nulovou diverzifikaci příjmů, což při jakémkoliv poklesu, či dokonce při krachu znamená obrovské problémy. Také to ale znamená, že se ten člověk absolutně zafixuje na tu jednu práci a už pak nemůže mít od podnikání dál.
Trojkaři utrácí za aktiva. Zato jedničkáři jsou od mala vedení k tomu si koupit barák, auto a televizi. To jim ale nepřináší žádné peníze, což se zase vracíme k nulové příjmové diverzifikaci, kterou budují spíše trojkaři.
Trojkaři se nebojí přizpůsobovat změnám. Jednoduše řečeno byly už od mala býti více flexibilní. Oproti tomu jedničkáři vždy “jeli podle zadání”. To trojkařům dává obrovskou výhodu oproti jedničkářům.
To že jsi jedničkář znamená, že jsi skvělí zaměstnanec, který má dobrou paměť, vycvičenou poslušnost. Tahle myšlenka jen potvrzuje klasické školské vzdělání typu Pruské kadetky. To ale v knize autor nezmiňuje, tenhle kontext k tomu už přidávám z relevantnějších zdrojů, než je tahle kniha.
Praxe:
Podle mě není moc z téhle knihy co převést do praxe. Ano, ti co měli horší známky si můžou trochu pohonit ego, což není od věci. Přece jenom dělat něco s pozitivním naladěním dává větší smysl. Jinak ale jsem nenašel nic, co bych mohl využít.
