Podivín - Ricardo Semler
Podivín je příběh syna zakladatele společnosti Semca, který po svým otci převzal firmu s autoritativním stylem řízení a přetvořil ji na svobodnou firmu, od které se chtějí učit ostatní organizace.
Co si z knihy odnáším, je poznání dlouhého vývoje firmy a neustálého zkoušení nových věcí. Když se R. Semler rozhodl přenastavit firemní kulturu, tak se to nestalo ze dne na den, ale byly to roky implementací a následného vyhodnocování. Velkou zodpovědnost nechává Semler na svých zaměstnancích, kteří si o většině věcí mohou rozhodovat sami, výrobní jednotky jsou rozdělené na týmy nebo výbory, které se pravidelně scházejí a snaží se průběh práce a prostředí kolem sebe neustále zlepšovat. Semco radí používat selský rozum a brát zodpovědnost do svých rukou. K důležitým rozhodnutí nabádají přistupovat tak, jako bychom jednali sami o sobě, se svými penězi, o své budoucnosti. Dělníci se například ve výrobě na žehličky rozhodli sami předělat systém, jakým se jednotlivé kusy dávají dohromady. Jednoduše se rozdělili na malé týmy a každý z nich byla malá manufaktura, kde se produkt vyrábí od začátku až do konce. Firma nemá žádnou organizační strukturu, což pro nově příchozí zaměstnance může být poněkud matoucí. Zrušili se nepotřebné pozice (sekretářky, osobní asistentky), protože náplň jejich práce se dala jednoduše přidat do náplně manažerů a vedoucích. Semler věří, že si zvládne vytisknout a uložit dokumenty sám a nepotřebuje k tomu dvě osobní asistentky. Manažeři navíc využívali lidi na této pozici k vyřizování osobních záležitostí. Firma také otevřeně sdílí učetní rozvahy a další finančních dokumenty, chce totiž, by každý zaměstnanec věděl, jak se jeho firmě daří a aby se naučil takovým dokumentů rozumět. Co se týče dokumentů, žádný ve firmě není delší než jedna A4, Semler totiž tvrdí, že vše podstatné se vejde na jednu stránku. Platy si mohou pracovníci navrhovat sami a je na jejich uvážení, zda je částka odpovídající práci, kterou vykonávají. Toto pravidlo se ukázalo jako přínosné, neboť lidé často navrhovali i nižší plat, než kolik by měli podle zákona dostat.
Změny v Semcu s sebou nesly také negativní reakce ze stran zaměstnanců. Díky knize jsem poznala brazilskou pracovní morálku, která se vyznačuje častými stávkami za vyššími platy a lepšími podmínkami v práci. Brazilci jsou v práci velmi emotivní a jasně dávají najevo, co si myslí. Ricardo Semler si s každým stěžovatelem vždy promluvil a vysvětlil mu, o co usiluje a proč může vést změna k lepšímu. Většina protestujících se vzpouří, protože jsou zvyklí na staré pořádky, i když jim kolikrát nedávají smysl. Výjimkou nejsou ani časté úplatky a korupce, které sahají do nejvyšších řad vlády.
Ricardo Semler má můj velký obdiv. V mladém věku se ujal významné pozici ve firmě svého otce, vyhodil většinu významných manažerů, ustál stávky a zvýšil zisky firmy. Dvakrát ho nevzali na Harvard, až se naštval a napsal jim dopis, díky němuž ho nakonec do studia napsali. Svobodná firemní kultura není pro každého, vyžaduje velkou míru zodpovědnosti a sebedisciplíny. Lidé, kteří se naučí ve svobodné firemní kultuře pracovat, pak mohou své pracovní prostředí považovat za „ráj na zemi“. S knihou budu dále pracovat u bakalářské práce.
