Esej o tom, jak poznáte, že vaše práce (ať už zaměstnání nebo podnikání) vám dává energii a smysl. Aneb je to něco, čemu Hugh MacLeod říká pekelně dobrý plán.
„Aby byl člověk v životě skutečně šťastný, musí být schopen jednak pracovat a jednak milovat.“ – Sigmund Freud
Citát od Freuda znázorňuje hlavní myšlenku toho, co to ten pekelně dobrý plán je. Bude to něco, co nás bude naplňovat, budeme to milovat a zároveň nám to bude vydělávat peníze. Mám pocit, že tohle je dneska obecná pravda a cíl vlastně většiny lidí, především podnikavých. V životě i v práci totiž chtějí něco víc, než jen vydělávat hodně peněz a mít hodně věcí. Ale jak vlastně poznám, že ten můj plán, co budu milovat a ještě mi bude vydělávat, je opravdu dobrý? Ne obyčejně dobrý, pekelně dobrý!
Stejnou otázkou se zabývá Hugh MacLeod, který se ve své knize zabývá stejnou otázkou. Hugh byl karikaturista a uznávaný autor blogů. Musíme tedy brát knihu občas trošku s nadhledem, protože slovo blog je v knize použito třiapadesátkrát tisíckrát – nuže jde o knihu, kterou nechal vydat syn Hugh-a v roce 2010. Pokud si doby tyto a předchozí pamatujete, určitě víte, že mít blog a blogovat bylo prostě cool.
Jak tedy poznáte pekelně dobrý plán?
V první řadě musíte cítit, že máte hlad. Hlad zabývat se něčím tvořivým, ohromujícím. Hlad změnit svět, vyniknout, mít dobré sny, zažít krásu, říkat pravdu, být součástí něčeho většího… Hlad vás naprosto vysaje, ale zároveň osvobodí, protože budete chtít udělat ten první krok a něco změnit.
Vytvořit pekelně dobrý plán je dlouhý seznam, který si budete muset odškrtnout, abyste si byli jistí, že ten váš plán je skutečně ten pravý. Celá kniha je tedy takovým malým seznamem toho, jaká kritéria takový pekelně dobrý plán má. Hugh popisuje v knížce skrze 41 kapitol to, jak poznat či najít svůj pekelně dobrý plán.
Pro mě teď bylo velké uvědomění to, že nevím, jestli nějaký pekelně dobrý plán mám. Možná totiž ne. Ale i to je krok na cestě.
Pekelně dobrý plán by měl být jednoduchý. Nic překombinovaného či extrémně náročného. Podobně jako karikatury, které Hugh celý život kreslil.
Každý den byste se díky plánu měli věnovat nějakému umění – tedy tvořit a být kreativní. Je lepší na něčem pracovat a tvořit každý den 10 minut, než jednou týdně 2 hodiny.
Lidé milují příběhy. Uspokojte tedy jejich touhu po příbězích a jeden ve vztahu ke svému plánu mějte. Minimálně jeden. I kdyby neměl být pravda, díky čemuž se proslavil jeden nejmenovaný režisér.
Nepotřebujete svolení, je potřeba jednat. Tedy najděte svůj okamžik, který vás vyzve k jednání a k tomu, abyste se světu vy a váš plán ukázali. Bude to ta chvíle, při který přestanete být s druhými kamarád a začnete být velitel.
Tvůrčí život už není jednou z řady ekonomických možností. Stal se naopak tou jedinou, kterou známe. Býti podnikatelem je to stejné, jako býti umělcem. Jde to ruku v ruce. Umělec i podnikatel totiž produkují a prodávají nějakou činnost, která je pro ně citově důležitá. „Život je příliš krátký na to zabývat se něčím nedůležitým.“
Vše začíná obdarováním. Nejlepším gestem je dát svým zákazníkům dar – dát ho tak, aby to nevypadalo lacině nebo jako reklama. Ale prostě dát ho jen tak, bezprostředně. Třeba každému, kdo odebírá váš newsletter jednou měsíčně poslat něco navíc – třeba jako Hugh, karikaturu.
Pokud Vám váš šéf v pracovní době nedovolí vymyslet váš pekelně dobrý plán, dejte prostě výpověď.
Tohle je pár poznatků, co bych chtěla ozkoušet – nejdřív ne na sobě. Vezmu si trochu menší sousto a zkusím věci aplikovat na projekt SOLA. A uvidíme, jak to půjde dál…
