Ano, ano, po skoro 2,5 letech studia jsem se odhodlala. Jak jsme snad už všichni zažili, tuhle šílenou knihu nám servírují již v prváku, kdy já osobně jsem neměla vůbec chuť se jí nějak extra zbývat a číst už vůbec ne. Chtěla jsem jen udělat zkoušku s paní Tichou, tím to pro mě haslo. Zpětně si říkám, že je to škoda, nicméně musela jsem si k tomu jít sama, jak to tak bývá.
Pátá disciplína popisuje pět věcí, které charakterizují učící se organizaci. Vzhledem k tomu, že se snažíme jako jadtlivé týmy i jako komunita učící organizací být, tak přišlo jako dobrý nápad si na těchto pět disciplín zareflektovat. Náš tým už totiž nějaký ten pátek funguje. Učící organizací neboli organizací, kde lidé neustále rozšiřujíc své schopnosti a dovednosti, se totiž firma/tým/jakékoliv uskupení stává, nevznikne tak.
Všech pět disciplín je spolu úzce propojených a fungují jedna závislé na druhé. Já si na každou z nich zareflekuju zvlášť.
1) Osobní mistrovství
Osobní mistrovství znamená, že každý jednotlivec se zaměřuje na to, v čem se chce zlepšit/v čem chce být expert a věnuje tomu čas. Tím, že v něčem exceluje následně přispívá k rozvoji ostatních a tím i organizace jako celku.
Mám dojem, že osobní mistrovství jednotliví členi GimiTimi rozvíjí intenzivně až v posledním roce a kus. Jako hlavní důvod vidím to, že v prvních měsících jsme byli hodně soustředění na pochopení toho, jak to vůbec v Tiimi funguje, splacení faktury, první zkoušky, poznávání se a další podobné, což j ev pořádku. Postupem času, když jsme si zvykli na tohle, mohli jsme začít rozmýšlet, co každý z nás chce v rámci studia nebo po dokončení dělat. To se někomu daří více, někomu méně, ale jde krásně vidět třeba na TS, že někdo už je dál mnohem v určitých tématech, právě protože je to součástí jeho osobního mistrovství.
Nemyslím si, že jsme ho všichni už našli, ale věřím tomu, že jsme vytvořili takové prostředí, kde bylo přijímané a vítané začít se na něco více specifického zaměřovat a ano, myslím si, že z expertizy jednotlivců náš tým teď benfituje.
2) Mentální modely
Mentální modely představují naše limity - to, čemu věříme, co si myslíme, jak si věci asociujeme. Máme jich v sobě spoustu zarytých z našeho dětství, z často se opakující scénářů a taky jednoduše z všeho, co jsme doposud zažili.
V tomto ohledu pociťuju velký rozdíl a vidím to na jednotlivcích, že se mění. Ještě více než náš tým k tomu jednoznačně přispělo prostředí v Tiimi. Nemůžu mluvit za sosaní, ale já na sobě pozoruju změny v myšlení a v tom, čemu věřím a podle čeho s schovám. Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou mi přijde jsme. Se naučili snad všichni, že to, že můžeme. Podle mě jsme v průběhu studia skrz zkušenosti tak nějak nabrali sebevědomí a odvahu dělat, co chceme a jak chceme. Primárně jsme si uvědomili, že opravdu můžeme, co chceme, jen je to dřina.
3) Sdílená vize
Tenhle prvek je to, co celosvětové známé, úspěšné organizace žene dopředu. Rozdíl, který vnímám já je, že v případě těchto organizací sdílenou vizi určuje vedení, zbytek firmy ji přijímá a postupem času v ní začne věřit, zatímco v Tiimi si každý tým určuje vizi vlastní, ideálně tak, že s ní souhlasí každý člen a to je nelehký úkol. My jsme s tím bojovali dlouho až jsme došli do bodu, kdy jsme se na to vyprdli a upřednostnili svojí vlastní motivaci jako to, co nás žene kupředu.
Sjednocenou vizi stále nemáme, ale dobře nám slouží náš cíl společně dostudovat a odletět do Thajska. Tenhle rok hodně pociťuju, že jsme více sjednocení a neřešíme každou malou blbost, ale přizpůsobíme s tomu, co potřebujeme udělat v souladu s cílem, který máme. Já osobně jsem takovou míru sjednocenosti u nás v týmu tenhle rok zažila poprvé. Jsem za to ráda, věřím tomu, že to všichni dáme a cíle si splníme.
4) Týmové učení
Týmové učení doslova mluví o učení se v týmu neboli v našem případě o TSkách, protože to je přesně ten moment, kde se máme společně učit. Úplně upřímně si myslím, že nejlepší TSka jsme měli v prváku. Možná to bylo tím, že bylo všechno nové, my jsme se neznali, žádné téma jsme neprobrali atd. Postupem času to zevšednělo a možná nás dokonce občas nudilo. Aktuálně bojujeme s tím, jak TSka udělat zábavnější, protože se děje, že nejsme úplně duchem přítomní. Chápu to, řešíme spoustu akademických věcí, abychom splnili náš již zmíněný cíl, ale je to škoda. Přiznám se, že nevím, co s tím, ale akcí krok pro mě osobně je si znovu začít psát learning diary. Na konci minulého roku jsem přestala, protože mi došel prostor a nekoupila jsem si od té doby nový notes a je to chyba.
5) Systémové myšlení
Tenhle krásný pojem představuje, že o věcech automaticky přemýšlíte v kontextu celku, kterého jsou součástí. Spolu s tím zvažujete aktuální dění, situaci, jaké dopady budou mít vaše konaní na ten větší celek, co tím způsobíte.
V mých očích, pokud bychom se touto disciplínou měli opravdu řídit, tak si pokaždé pokládám otázky typu “Co to udělá s GimiTimi, když jednou nebudu na business meetingu?” Nebo “Co s stane, když se nezúčastním tohohle team buildingu?”, což neděláme. Teď ve třeťáku už jim více sobečtí a každý si jedeme to svoje, bez ohledu na to, co na to tým. Tím nechci říct, že se nerespektujeme, to ne, ale akceptujeme věci tak, jak jsou. Není to ideální, na druhou stranu je to přirozený vývoj studia.
Na závěr řeknu toto - nevím, jestli na naplnění všech pěti disciplín máme za ty tři roky kapacitu, speciálně pokud vezmu v potaz, že to prostředí univerzity, ve kterém jsme nám ne vždy pomáhá. Ano, je to na na nás, ale pořád máme roztříštěnou pozornost kvůli tomu, protože se pohybujeme na akademické půdě, což s sebou nese určité povinnosti. Každopádně bylo při nejmenším zajímavé si to po takové době projít a uvědomit si, co jsme za ty dva a kousek roku zvládli a co ne.
