Úvod
Na začátku jsem si nedovedl moc představit, co můžu v knize čekat. Po nějaké době na oboru jsem se seznámil s pár pojmy z knihy, ale stále myšlenky k učící se organizaci pro mě byly jen domněnky. Pak se začal blížit konec semestru a já musel číst. Čtení to pro mě bylo náročné, špatně se mi ukázky vizualizovaly a musel jsem si knihu dávkovat, protože jsem se po zamýšlení vždy cítil dosti kognitivně vyčerpaný. I s uchopením eseje jsem měl trochu problém, nakonec jsem si udělal poznámky a vrhnul se do toho.
Začněme tedy popsáním všech pěti disciplín učící se organizace
Osobní mistrovství
Osobní mistrovství jsem před přečtením knihy vnímal jako finální bod, kam se má člověk dostat. Nyní už vím, že je to celé proces, ne pouze bod ležící někde v budoucnosti.
Na osobním mistrovství musí neustále člověk pracovat. Je to postup za osobní vizí, která se s časem vyvíjí a s kontinuálním postupem se vyvíjí i člověk. Pokud umožníme jedinci vytvořit si osobní vizi, za kterou bude ochotný jít, získáme jeho plný potenciál a nebudeme z něj dostávat pouhý zlomek jeho kapacit, za účelem splnění minimálních pracovních požadavků. Zároveň se bude neustále zlepšovat v tom, co dělá a může být čím dál větším přínosem pro organizaci.
Mentální modely
Mentální modely jsou naše vnitřní vytváření spojitostí a naše představa o tom, jak funguje svět. Mentální modely se v nás vytváří již od útlého dětství a ovlivňují naše další chování.
Pokud ovšem chceme zaimplementovat změnu do našeho osobního života, nebo do fungování naší organizace, musíme tyto mentální modely rozpoznat a měnit. Sám toho bohužel zatím nejsem plně schopný.
Sdílená vize
Stejně jako je pro naší individuální výkonnost důležitá osobní vize, tak i sdílená vize má podobnou úlohu v organizacích. Leadři musejí vytvářet společnou vizi, aby jednotlivci mohli být zapáleni do své práce.
Vize ovšem nejde nastavit tak, že ji prostě podáte svým podřízeným, musíte nastavit principy a hodnoty, které budou vytvářet firemní kulturu a sám musíte jít příkladem.
V knize Konec prokrastinace autor popisuje náštěvu v zahraniční výrobně na inzulín se skvělými výsledky a spokojenými zaměstnanci. Proč? Protože osobní vize zaměstnanců souznila s vizí společnosti, což bylo zajistit lidem s cukrovkou šanci na to, vést normální život.
Týmové učení
Týmové učení teprve poznávám, a i když mám pocit, že jsem se od začátku semestru výrazně posunul, stále nejsem tam, kde bych chtěl být.
Zásadní pro týmové učení je znát rozdíl mezi dialogem (naslouchání, pochopení, ptaní se) a diskusí (přesvědčování, snaha „vyhrát“). Pokud bude v týmu přítomna přehnaná kompetitivnost a snaha ukousnout si větší kus, nikdy nenaplníte potenciál, který dohromady skutečně máte
Systémové myšlení
Aneb hlavní téma knihy. Nejdůležitější a zároveň pro mě nejsložitější.
Jak je v knize popsáno, díky klasickým metodám výuky a nastavení řeči jsme naprogramováni vnímat svět lineárně – příčina, následky. Svět ovšem funguje spíše na bázi mnohostranných vztahů, které se navzájem ovlivňují.
Pokud chceme vnímat svět tak, jak opravdu funguje, musíme se oprostit od představy pouze jednotlivých kousků a začít ho sledovat jako celek. Zároveň tím můžeme spojit všech pět disciplín dohromady.
Tyto vazby a vztahy se dají zobrazit pomocí systémových archetypů, které ukazují, jak se navzájem jednotlivé aspekty ovlivňují. Také se pomocí archetypů můžeme naučit rozeznávat tyto zpětnovazebné smyčky, vyrovnávací procesy, či mezi růstu. Tímto způsobem se postupně můžeme přeprogramovat své myšlení na systémové myšlení
Závěr
Celou tuto teorii vnímám jako takový návod na podporu lidského vývoje. Způsob, jakým se dá žít, abychom se neustále vyvíjeli a posouvali dále, zároveň naplnili svůj potenciál. Kniha je velmi inspirující a zmenšila mou averzi ke slovnímu spojení „učit se“.
Pokud takto začnou fungovat jednotliví lidé, začne takto fungovat i většina organizací, čím můžeme dosáhnout lepšího růstu jako lidská rasa a najít souznění mezi lidmi i s přírodou. Toto zatím vnímám spíše jako utopii.
Když se tímto bude řídit zlomek populace, může alespoň získat jedinou udržitelnou konkurenční výhodu, neustále se učící a adaptující organizaci.
