Pátá disciplína

Díky této knize jsem si uvědomila, jak moc je důležité si jít za svou vizí a nežít sny někoho jiného. Autor dokazuje, že jedinou konkurenční výhodou, kterou dnes může organizace získat, je schopnost učit se rychleji než konkurence a popisuje, jak se organizace mohou zbavit poruch učení, které ohrožují jejich produktivitu a úspěch. Tím že si osvojí strategie, které uvolní týmové úsilí, rozvíjejí nový způsob myšlení a schopnost lidí dosahovat výsledků, na niž jim opravdu záleží. Kniha mluví o tom, že "učení se" v dnešní době je úplně něco jiného, že to bylo chápáno dříve. Dříve bylo učení se praxí a děláním té dané věci, dokud jsem se ji nenaučila (př. dítě se učí chodit). Dnes si pod "učením se " představujeme hltání informací do hlavy z knih. To že se něco člověk našprtá, neznamená, že to umí. V učící se organizaci se členové společně a navzájem učí původním způsobem - konání. Tím, že se všichni navzájem učí a posouvají se, tím organizace vzrůstá. Lidé v takové organizaci spolu musí fungovat (týmové učení, společná vize). Př. na střední jsme byli všichni učící se jednotlivci, ale jako tým jsme byli nefunkční a společně jsme se nikam neposouvali, každý zde jel sám za sebe - toto nebyla učící se organizace.

V knize autor zmiňuje pět klíčových disciplín, které musí fungovat v správné učící se organizaci. Musí fungovat všechny.

Jedná se o:

• Osobní mistrovství
• Mentální modely
• Společná vize
• Týmové učení
• Systémové myšlení

První disciplína - Osobní mistrovství

• Jde o snahu a odhodlání dosáhnout nevyšší úrovně vlastních dovedností – vlastní cesta za nejlepším já. Vyplývá z toho, že organizace pro svůj posun potřebuje posuny svých členů (je i silná tak, jak je silný její nejslabší článek – pokud jeden člen neusiluje dosažení svého osobního mistrovství, brzdí tak tým). Většina společností své lidi nevede k tomuto úsilí, a ti tak věnují jen minimum své energie práci a své organizaci, a soustředí se na věci, které jim v dávají větší potěšení – výlety, rodina. Věnování se práci pro ně nemá smysl a pocit přínosu. Spousty lidí na odpověď toho, čeho chtějí dosáhnout odpoví stylem, že mluví o tom, čeho se chtějí zbavit, ne co chtějí získat. (Zbavit se bolesti zad, odstěhovat se od tchýně)

Druhá disciplína - Mentální modely

• To je způsob, jakým koukáme na svět. A Jde o to, otočit zrcadlo dovnitř, odkrýt své mentální modely a pořádně je prozkoumat. Jde o rovnováhu mezi dotazováním a obhajobou vlastních myšlenek se sebou sama.

Třetí disciplína - Společnou vizí

• Pokud sdílím se svou firmou vizi, podávám výkony ne proto, že musím, ale protože chci a můj tým je otevřený ji vyslechnout. Nemá smysl jí někomu cpát. Prvkem a předpokladem skutečného sdílení vize je upřímné vytyčení směru, kam se chtějí posunou. Lidi to motivuje k tomu, aby se zamysleli nad podrobnostmi a tím se i dále rozvíjeli.

Čtvrtá disciplína - Týmové učení

• Mluví o dialogu – volný tok myšlenek mezi lidmi. Diskuze je přestřelka. Může se stát, že tým složený ze spousty inteligentních schopných lidí bude úplně k ničemu, ale i to, že to bude mnohonásobně produktivnější a výkonnější, než jednotliví členové. Buďto společně rostou, nebo vadnou. Tým je základní učící jednotkou, ne jedinec. Pokud se neumí učit tým, nebude to umět ani organizace.
• Když budu napodobovat prvky nějaké firmy, nikdy nebudu tak supr jako ta, když nebudu vnímat, jak ty prvky fungují dohromady a tím tvoří tu přidanou hodnotu – stejně jako když bych kopírovala nějakou osobu. Zase jde o vnímání celku a propojeností.

Pátá disciplína - Systémové myšlení

• je nejdůležitější disciplína ze všech. Potřebujeme k pochopení učící se organizace jako celku. Příklad na koloběhu vody – chápeme jeho celek, ale kdybychom koukali jen na jednotlivé části, nedá to smysl. Stejný systém platí i u podnikatelských firem atd. – pokud budeme koukat jenom na části, nemůžeme se divit, že máme problém řešit složitější problémy, protože nevnímáme celek.

Propojení těchto disciplín mi dává smysl pro lepší růst organizace a vytváření výsledků.