Knihu Pátá disciplína, jsem četla dlouho a ani jsem ji nedočetla úplně dokonce. Stylem, jakým je kniha psaná je složitý a některá souvětí jsou zbytečně dlouhá, tudíž mě nutila se v textu vracet zpět. Ani tak jsem občas nerozuměla oč běží. Pochytila jsem však určité poznatky a vše jsem si shrnula v materiálech od paní profesorky Tiché. Informace, které mi přišly přínosné bych si chtěla vypsat sem, abych se k nim mohla kdykoli jednoduše vrátit.
Osobní mistrovství (tvůrčí napětí)
Tato disciplína vychází z jedince a slouží pro rozvoj osobnosti, sebevzdělávání, rozvoj osobních cílů a schopnost se zlepšovat. Schopnost neustálého zlepšování se, nám dává možnost zlepšovat celý tým. Ne nadarmo se říká, že tým je silný jako jeho nejslabší článek. Ve chvíli, kdy jeden člen týmu začne stagnovat, pomalu ale jistě to zbrzdí celý tým. Proto je důležité, aby se vzdělávali všichni v týmu individuálně, i společně.
Při vytváření vize, tedy proces tvůrčího napětí, je důležitá organizace. Je několik možností jak k vizi dojít. Jednou může být rozdělení vize na menší části a postupně se přiblížit. Další možností může být zápřah, upoutat na sebe větší bič, ale to pro některé jedince může být spíše demotivující. V každém případě proces učení se nás zdokonaluje. Udržovat osobní mistrovství je trvalý nekončící proces.
mentální modely
Mentální modely taky vychází z jedince a každý jedinec je má individuální. Mohou být více či méně podobné, vždy budou ale jiné. Je to naše vnímání světa/skutečnosti a následné jednání. U každého je to ovlivněné jinými faktory. Nejčastěji to je prostředí, náboženství, rodina, výchova nebo okolí přátel. Každý má jiné životní zkušenosti a ty nás ovlivňují.
Sdílená vize
Sdílená vize je nezbytná pro správné fungování organizace, protože ji tvoří celý tým a proto, protože bez ni by individuální potřeby šly rozdílnými směry. Je zde vidět propojení závislosti jedné disciplíny na druhé. Například když se nebudu rozvíjet jako jedinec, budu brzdit tým.
týmové učení
Týmové učení pro mě znamená vzájemná spolupráce a obohacování se navzájem v týmu. Je důležité zde mít prostor pro otevřenou komunikaci, protože mezi nástroje týmového učení patří diskuze nebo dialog. Hlavními rozdíly mezi těmito nástroji je asi časová náročnost. Pro dosažení dialoguje je potřeba hodně času, aby měli všichni svůj prostor a možnost se vyjádřit. Do diskuze vstupují členové již s nějakým názorem a ten si obhajují. V dialogu se snažíme splynout myšlení, porozumět a dojít ke společnému řešení, se kterým budou souhlasit všichni zúčastnění. V dialogu jsou zohledněny pohledy všech zúčastněných.
systémové myšlení
Znamená to porozumět jednotlivým problémům a pak je chápat jako celek. Systémové myšlení je pátou disciplínou a podle autora nejdůležitější. Zabývá se problémem struktury. Porozumět dynamice systémového myšlení lze jen v celku.
Učení se, na základě zkušenosti prý není přesné, protože se pak těžko určují výsledky v delší době. Při systémovém myšlení je důležité neupínat se na konkrétní událost, ale hledat systém který danou věc tvoří. Předejdeme opakujícímu se problému.
Existují dva typy principu. Jedním je posilující, ten si můžeme přirovnat ke sněhové kouli. Když to chytneme za správný konec, úspěch se může začít nabalovat jako sněhová koule. V opačném případě, však může jít o stržení laviny. Druhým typem je rovnovážný. Vše promyslet může být někdy výhodou, ale i tento typ má svá úskalí a to při rozvážném a dlouhém přemýšlení, nám můžou příležitosti utéct.
Metanoia- posun mysli, cosi hlubšího, probuzení intuice
.jpeg)
