Knihu jsme četli týmově jako téma na TS + pro zkoušku z Učící se organizace
Něco ke knize:
Myšlenka a poznatky knihy pro mě jako pro Tučňáka byly extrémně obohacující. Plno příkladů, hodně seberozvojová kniha zároveň. Ale říkám Vám, že to byla jedna z nejnudnějších knížek, co jsem kdy četl. Plus je, že jsem jich moc nečetl.
No a pokud si kliknul zrovna na mou esej mezi tou kupou ostatních tak tě taky o těch 5 disciplín neošidím tady jsou:
Zkráceně tu jde o to, že člověk by měl chtít být nejlepší verzí sebe sama. No a s tím se pojí chuť k tomu se neustále vzdělávat v tom co nás baví, v čem jsme dobří a v tom čem chceme být dobří. Je to nekonečný proces při kterém si tvoříme osobní vizi, urovnáváme priority a hodnoty v životě. K tomuhle všemu nám pomáhá reflexe - rada: sami se ptejte lidí kolem sebe na to v čem jste dobří a kde kulháte - ostatní dost možná vidí něco co vy ne. S tím se pojí zpětná vazba, taky čtěte a vysvětlujte věci druhým, tím se nejvíce učíte/rozvíjíte.
Jedná se o přístup a reakci na jednotlivé podměty. Naše mentální modely ovlivňuje výchova, kultura, okolí, zkušenosti atd. proto naše reakce na ty podměty jsou u každého různá. Důležité je tyto modely identifikovat a podrobit zkoušce. Omezuje nás tenhle náš názor/přístup? Ano? Tak je nutný ho změnit. Obecně buďme otevření názorům, naslouchejme a nebuďme omezené ovečky.
Hnací motor učící se organizace. Opírá se o osobní vize jednotlivců. Touto vizí může být cokoliv – od společného cíle, po jednoduchou větu. Důležité je, aby ji každý vzal jako za svou, jen tehdy lidé mají zájem o to se zlepšovat a aktivně sami od sebe vynakládat energii na splnění této vize. Bez vidiny osobní vize v té týmové pak jen zbývají utrápení lide, kteří vynakládají energie jen tolik, kolik jí je minimálně potřeba.
Proces, kdy dochází k metanoie – posouvání mentálních modelů za pomoci nástrojů, jako je dialog a diskuse. Zároveň dochází k obohacování všech díky různorodému týmu, který je jednou z hlavních podmínek. Základem jsou učící se týmy, ne špičkový jedinci. Další faktor pro fungování je otevřenost a upřímnost sdílet poznatky s ostatními a pravidelně reflektovat, abychom neopakovali dokola ty stejné chyby.
Tato disciplína je nejdůležitější a propojuje všechny předešlé disciplíny do jednoho celku. Důležité je pochopit že celé to je proces skládající se z ohromné škály interakcí, kde jedna ovlivňuje druhou a ta další a ta zas další. Zkráceně to říká, že všechno ovlivňuje všechno a nelze svádět vinu na nic. Myšlenku kterou si odnesme je vždy začít u nás, jen my můžeme ovlivnit průběh.
ATP:
Na základě této knihy jsem si přišel na spoustu omezujících mentálních modelů, kde některé jsem už změnil - stačilo změnit jen úhel pohledu. A hodně zajímavé čemu jsem se věnoval v osobním životě je si identifikovat archetypy, které jsou taky omezující součástí nás samotných.
