Pátá disciplína
Důvody, proč jsem si tuto knihu přečetla:
Knihu jsem si vybrala, protože jsem potřebovala knihu na předmět Učící se organizace a zároveň jsem na ní slyšela ohlasy a zajímalo mě, jaké disciplíny to budou. Vždy když se jedná o knihu tohoto typu, která je oblíbená, tak mám chuť si ji přečíst, abych zjistila, co je na ní tak dobrého a jestli se ztotožním s názory ostatních.
Co mi kniha dala:
Díky této knize, jsem si potvrdila, jak je organizace důležitá. Vždy jsem si myslela, že stačí mít jasný cíl a okolnosti už nějak dopadnou a průměrná vidina budoucnosti je dostačující. V knize jsem se ale dočetla informace, které mě přiměly můj názor přehodnotit. Jsem dost konkrétní člověk, který se zaměřuje na podrobnosti a neumím se na věci dívat z širšího úhlu. Přitom jedna z hlavních myšlenek knihy spočívá v tom, že vše se vším souvisí a našim záměrem by mělo být tyto souvislosti hledat a využít je pro náš prospěch. Když něco děláme, tak máme tendenci předvídat jak to dopadne a jsme plni očekávání z výsledků. Nezapomínáme ale potom sledovat celkové dopady a co zapříčinilo onen výsledek? Vždy je důležité vědět proč co jak dělám a ne zpětně dedukvat co se stalo. Tato kniha nás učí, podle čeho se v organizaci řídit a zároveň se nenechat strhnout plány, ale pořád mít oči otevřené a učit se samotným procesem. Líbil se mi příklad s manažery. Manažeři jsou bráni jako ti neomylní jedinci, kteří mají vše pod kontrolou, to co řeknou je pravda a situace, že by neznali řešení a postupy je nepředstavitelná. Kvůli tomuto zaškatulkování se z dříve fungující společnosti stává společnost, která jedná na základě rozhodnutí pár jednotlivců, kteří se bojí ukázat své slabé stránky a snaží se působit dokonale. Kdyby byli bráni jako lidé, kteří mají za cíl prosperitu společnosti, dělají co mohou ale někdy lidsky zachybují a nemusí se bát o své místo, tak by celkové fungování společnosti bylo trochu jiné. Pokud se chceme učit, je jasné že ne vždy se vydáme správným směrem, ale měli bychom se posouvat. V knize se uvádí, že se jedná o pravé učení až ve chvíli, kdy dochází ke změně našeho vnímání a začínáme něco dělat jinak. Přijde vám, ale že když firma jede pouze podle zajetých postupů, že se nějak posouvá a bere v potaz jaká mají její rozhodnutí dopady na firmu? Pravděpodobně ne. A přesně v tu chvíli můžeme říct, že se nejedná o Učící se organizaci.
Rozepsání pěti disciplín:
1. Osobní mistrovství
Myslím si, že osobní mistrovství se dá dobře budovat ve chvíli, kdy si člověk jasně stanoví své hodnoty a vize a ví co od života chce. Zdokonalovat se totiž v něčem u čeho si nejsem jistá, zda mě to plně naplňuje mi přijde jako neplnohodnotně trávený čas. Jedná se o trvalý nikdy nekončící proces a je třeba se stále zdokonalovat. Zásadní ale je, vidět v tom smysl a pokud činnost už začnu dělat tak ji opravdu brát vážně a vidět v ní přínos pro mě samotnou.
2. Mentální modely
To, jak vnímáme, jaká máme očekávání, jak přijímáme ostatní a s jakým rozpoložením se do věcí pouštíme má obrovský vliv na náš život. Od vždycky jsem měla postoj, že věci jsou takové, jaké se zdají a řešení které vidím je to jediné možné. Není to však pravda a dost věcí vypadá na první pohled úplně jinak, než jak to ve skutečnosti je a je třeba nepodléhat prvním dojmům a kontrolovat své myšlení, jestli se neopíráme o stereotypní názory a předsudky. Uvědomění, že své postoje můžeme měnit je prvotní krok k lepšímu já a když dojdeme k tomuto postoji, tak můžeme začít měnit i společnost a aplikovat naše teorie a postoje v praxi.
3. Sdílená vize
„Učící se organizace nejsou možné bez sdílených vizí, protože bez nich množství individuálních potřeb vede lidi různými směry. V přítomnosti něčeho velikého drobnosti mizí.“ Tyto dvě věty jasně vystihují, o co jde. Je důležité stanovit si jasné cíle a vize a všichni s nimi musí souznit, protože když to tak není, tak pro každého jedince bude na prvním místě něco jiného a nebude mít poslání týmu jako svou prioritu. Správně by se naše osobní vize měly navazovat na to, co děláme a do čeho vkládáme tu největší energii. Když to tak je, tak pro nás není těžké najít společnou vizi a „táhneme za jeden provaz,“ protože si navzájem pomáháme k naší osobní vizi. Když to tak není, převládají další okolnosti a nevydáváme ze sebe maximum.
4. Týmové učení
Je to postupný proces, na který není možné přijít hned. Záleží na každém jedinci, jak se projevuje a jak velké dává úsilí, aby tým dobře fungoval. Správný tým ovládá dialog a diskuzi, ví kdy jakou formu komunikace využít a jakých zásad se držet, aby vše dobře fungovalo.
5. Systémové myšlení
Nejdůležitější disciplína. Porozumění dynamice týmu. Každý člen týmu musí chápat svou roli v týmu, za co je zodpovědný a rozumět celkovému konceptu. Pokud se každý člen bude zabývat svou činností a nebude se dívat na problematiku jako na celek, tak tým nikdy nebude dobře fungovat. Odpovědí, kdo je za co zodpovědný by mělo být, že všichni berou zodpovědnost za celý tým a pokud něco nefunguje, tak má každý jednotlivec nejdříve začít hledat chyby u sebe a snažit se je týmově řešit. Všichni členové týmu si musí být vědomi toho, že pokud se chtějí posouvat jako tým, tak nejdříve musí začít u sebe a posouvat se jako jednotlivci.
Závěr:
Aby se daly všechny disciplíny plnohodnotně aplikovat, je třeba dostatečně rozumět všem pojmům a mít jasně stanovené osobní vize, cíle a hodnoty. Bez nich jakékoliv z těchto disciplín ztrácí na smyslu. Proto bych každému, kdo knihu bude plánovat číst doporučuji, nastudovat si teorie jak stanovovat své životní cíle a vizi a až ve chvíli, kdy bude mít urovnané tyto body, tak jít číst Pátou disciplínu. Jinak pro mě kniha byla velmi přínosná. Díky knize jsem si uvědomila, kde jsme při tvorbě některých projektů dělali chyby, jak jsme měli celkový projekt rozjet a jak si co nejefektivněji hledat členy do týmu, podle toho, co sama vyhledávám a pro svůj projekt potřebuji. Pokud s člověkem nesdílím společnou vizi, tak spolupráce do budoucna nemá moc velkou cenu. Když jsem knihu četla, tak jsem dost příkladů vztahovala na náš tým a uvědomovala jsem si, co bych na svém přístupu měla změnit a fakt, že když se mi něco nelíbí, tak s tím musím něco dělat a pokud tak neučiním, tak když se mi nebude líbit výsledek, tak můžu soudit jen a jen sebe.
