Pátá disciplína je kniha velmi obsáhlá, proto jsme jí spolu s týmem věnovali hned dvě TS.
Kniha popisuje následujících pět disciplín:
1) Osobní mistrovství
2) Mentální modely
3) Sdílená vize
4) Týmové učení
5) Systémové myšlení
Osobní mistrovství
Je celoživotní cesta vedoucí k posunutí, při které využívám svůj plný potenciál. Abych se mohla posouvat, musím na sobě neustále pracovat. Důležité je začít od sebe, a pak teprve můžu pozitivně ovlivnit i svůj tým a okolí. Cesta k osobnímu mistrovství mě nutí nebýt se sebou nikdy úplně spokojená a neustále tak cítit touhu se dále vzdělávat a zdokonalovat.
Mentální modely
Vnímám jako jisté předsudky a představy o světě. Ty se u každého jednotlivce liší podle toho, v jakém prostředí vyrůstal a jakými lidmi se obklopoval. Mentální model si představuji jako filtr, kterým na svět nahlížím a který ovlivňuje mé způsoby myšlení. Ke změně mentálního modelu je nutné nejprve jeho uvědomění, pak mohu starý mentální model zcela zavrhnout a nahradit ho novým. Určitě to ale není rychlý proces. Nahrazení starých mentálních modelů je podle mě opravdu náročné a vyžaduje to jistě pevnou vůli a disciplínu.
Sdílená vize
Je pro mě a pro náš tým tzv. hnacím motorem. Je to něco, čeho nikdy nedosáhneme, ale k čemu můžeme celou dobu usilovně směřovat. Sdílená vize by se ideálně měla skládat z jednotlivých vizí všech členů týmu. Ráda si vizi představuji jako vibraci. Každý z nás vibruje na nějaké frekvenci, na základě své vize. Při určení sdílené vize musí dojít k naladění všech členů na stejnou frekvenci. Musíme ale brát v potaz, že vize je dynamická a často se mění, proto je důležité kontrolovat, zda je pro nás stále motivací.
Týmové učení
Se zakládá na synergii – nejprve rozvíjím sebe a pak mohu rozvíjet druhé. V týmu se snažíme týmového učení dosáhnout pomocí dialogu a diskuse. Základem je spolupráce, vzájemná otevřenost a komunikace. Při týmovém učení dochází i ke změně myšlení a změně mentálních modelů – tzv. metanoie. Častou poruchou týmového učení je nevnímavost okolí, vzájemné osočování nebo svádění viny na druhé.
Systémové myšlení
Bylo skvěle vysvětlené na příkladu se slepci a slonem. Několik slepců se dotkne slona, ale každý si myslí, že se dotýká něčeho jiného – každý slepec vnímá svoji část, ale nevidí celek.
Systémové myšlení je podstatné například při řešení problémů – neřešíme jen jednotlivé části problému (jen dočasné řešení), ale řešíme celý problém už od jeho zdroje.
V této kapitole mě především zaujaly systémové archetypy = zjednodušená, vypozorovaná základní schémata problému, která se opakují napříč lidmi a oblastmi.
Jedním z nich je "přesouvání břemene":
Symptomatické řešení problému je jednoduché a rychlé, ale neefektivní a akorát jím oddalujeme zásadní řešení. Výstupem musí být vždy zásadní řešení, jinak se problému nikdy nezbavíme.
ATP
Metodika Tiimi Akatemia se z velké části podobá principům Páté disciplíny, proto se téměř denně setkávám se všemi pěti disciplínami. Neustále se rozvíjím a vzdělávám se a získané znalosti sdílím s týmem. Snažím se odhalit své mentální modely a pracuji na změně některých z nich. Podílela jsem se na zdlouhavé tvorbě týmové vize a mohu říct, že jsem s ní zcela ztotožněná. Stále se učím lépe naslouchat, abych podpořila dialog na společných TS. Na týmové učení, jako Learning Manager, často reflektuji a snažím se o co nejkvalitnější vzdělání týmu. V neposlední řadě si uvědomuji známé systémové archetypy a snažím se jim předejít. Jak jsem ale sama zmínila u osobního mistrovství, nejdůležitější je touha být stále lepší. Proto se ke knize budu určitě vracet, vnímám jí totiž jako základním stavebním kamenem pro studium v Tiimi.
