Pátá disciplína: Teorie a praxe učící se organizace


3 body

Hodnocení: neohodnoceno

Přidáno: 16.12.2023

Pátá disciplína: Teorie a praxe učící se organizace   Peter M. Senge

ÚVOD


Knihu s názvem Pátá disciplína jsem se zprvu rozhodla přečíst pouze na základě předem daných podmínek k předmětu Učící se organizace. Následně mě přesvědčila silná doporučení od starších ročníků, které si knihu chválí.


Celkový obsah knihy vychází z patnáctiletých zkušeností s uplatňováním hlavních myšlenek v praxi. Autor jménem Senge dokazuje, že jedinou konkurenční výhodou, kterou dnes může organizace získat, je schopnost učit se rychleji než konkurence. Zároveň popisuje, jak se organizace mohou zbavit „poruch učení“, které mohou ohrozit produktivitu a úspěch. 


A právě ke konkrétnímu vyjádření těchto nových schopností učící se organizace bylo sepsáno těchto následujících pět disciplín (=strategií):


1.     Mentální modely 

= hluboce zakořeněné předpoklady či představy, které ovlivňují to, jak svět vykládáme.

Je to velice individuální proces, který je ovlivněný prostředím, ve kterém žijeme, výchovou či naší kulturou. Z toho důvodu nastávají situace, kdy můžeme stejnou věc vnímat každý trochu jinak. Nástrojem pro efektivní učení mentálních modelů je být otevřený novým změnám, jako například vzdát se svého starého já pro to, aby mohlo vzniknout lepší já. 


2.     Osobní mistrovství

= schopnost uvědomovat si své vlastní předpoklady a prohlubovat svou osobní vizi

Je to jakási neustálá touha po seberealizaci a zdokonalování sám sebe. Tento proces je celoživotní, protože je přirozené, že si každý jedinec směřuje život za cílem naplnění osobních vizí a hodnot. Je zde velice důležitá trpělivost a objektivní vnímání skutečnosti. 


3.     Sdílená vize 

= schopnost udržovat společně sdílený obraz budoucnosti

Tento proces nám přináší smysl života a dodává odpovědi na otázky jako jsou: Proč pracujeme? Co nás každý den zvedne z postele? Jaký je důvod naší práce a proč ji děláme?

Ačkoliv jsme každý jiný, přece jenom máme všichni něco společného, a to jsou naše osobní vize. Důležitým faktorem u této disciplíny je otevřenost a vzájemný respekt. 


4.     Týmové učení 

= schopnost členů týmu vést dialog, zahájit „společné přemýšlení“ a učit se z vlastních zkušeností

Jak takového týmového učení docílit? Je to něco, co zde na Tiimi praktikujeme od prvního dne a tím je dialog a diskuze. Jedná se tedy o rozhovor dvou nebo více osob, který je vedený za účelem nalezení společného stanoviska. Záleží zde hodně na naší disciplíně a našich ambicích. Jedinec se stává součástí nějaké „skupiny“, a tak musí být otevřen také částečnému přizpůsobení a naslouchání názorů druhých. 


5.     Systémové myšlení 

= umožňuje porozumět hlubším souvislostem jevů, pochopit strukturní vzorce probíhajících změn

Dalo by se říci, že tato disciplína ty čtyři předchozí slučuje a integruje je do soudržného celku teorie a praxe. Jakým způsobem? Proces je závislý na poznání systémových „archetypů“ a jejich zpětnovazební povahy. Je to velice složitý proces a ani já nevím, jestli jsem ho správně pochopila. Vysvětluji si ho tak, že se každé mé jednání neobejde bez nějaké odezvy. Autor zde poukazuje na každodenní příklady, díky kterým jsem si uvědomila, že systémové myšlení v jisté míře používáme všichni, jen si to neuvědomujeme. Velice zde záleží na rozvinutí této schopnosti na takovou úroveň, abychom byli schopni naše systémové myšlení vědomě používat v rámci našich vysněných výsledků. A jak se docílí tohoto myšlení? Pokud to správně chápu, při řešení problémů většina z nás automaticky hledá, kde nastala chyba. Místo toho bychom se měli spíše soustředit na to, jaký byl konkrétní zdroj těchto příčin. Jako konkrétní příklad, který byl v knize uveden, jsem si vybrala hru na distribuci piva. Lidé zde hází vinu na ostatní bez jakéhokoliv použití systémového myšlení – nedochází jim tak, že oni sami jsou také součástí tohoto systému. 


*ATP OKÉNKO


Nejvíce se mi na této knize líbilo, že jsou veškeré informace lehce aplikovatelné celkově na náš tým a zároveň i na nás jako individuální jedince. Mentální modely jsou také velkou součástí psychologie, což spadá pod moji velice oblíbenou vědní disciplínu. 

Zpětné vazby u nás v týmu zatím fungují perfektně. Ačkoliv jsme zde teprve první semestr, byli jsme schopní si včas vytvořit takové prostředí, aby nám vzájemné reflektování nebylo nepříjemné, ale naopak velice žádoucí. Na druhou stranu je také pochopitelné, že se naše dialogy stále vyvíjejí a nejsou tak perfektními. Proto bych byla moc ráda, kdybychom poznatky ohledně dialogu z Páté disciplíny využívali i u nás. Můj první akční krok po Novém roce bude tento návrh sdílet s ostatními členy týmu. Tak mě teď napadá, při psaní této eseje, že by nebyl vůbec špatný nápad mentální modely využít také jako téma pro naše TS (Training session). Co se týče sdílení našich osobních vizí, budeme toto téma pořádně probírat na Cabinu, kam se s týmem chystáme za pár dnů. Budu se tak snažit využít veškeré své znalosti a poznatky z této knihy a následně o nich pohovořit s ostatními, ať už v prostorách Tiimi nebo někde na pivku. :))



Hodnocení: neohodnoceno

Nový komentář:







Komentáře (1):



Jonáš - 11.03.2024 - 20:23


To by mne zajímalo, jak se asi vydařil akční krok? A jak by se prostředí, o kterém mluvíš v eseji, dalo replikovat nyní? (na vyšší úrovni)

Nejnovější eseje:

Kategorie: Učení

Body: 2

19.11.2024

Kategorie: Duchovní růst

Body: 0

17.11.2024

Kategorie: Duchovní růst

Body: 2

17.11.2024

Kategorie: Vedení

Body: 2

14.11.2024

Kategorie: Koučování

Body: 2

13.11.2024

Kategorie: Jiné

Body: 1

07.11.2024

Sleduj nás na sociálních sítích: