Pátá disciplína - teorie a praxe učící se organizace

Ze začátku jsem knihu četla s pocitem donucení a po prvních 20 stránkách jsem číst přestala.Nemohla jsem se dokopat číst knihu dál, ale napomohla mi kniha týmová spolupráce a učící se organizace, kdy jsem si uvědomila, proč je to tak důležité. 

Osobní mistrovství  

• Od malička se mě mamka snažila posílat na co nejvíce kroužků o kterých jsem ji doma básnila. Chtěla rozvinou nejen moji kreativitu, ale především najít ve mne skrytý talent. Za to jsem ji neskonale vděčná, protože jsem ho našla. Je to něco co se se mnou táhne už od děctví a bude se to se mnou táhnout až do konce života. Troufám si říct, že je to mé životní poslání. A já se snažím zdokonalovat své mistrovství. Mám před sebou ještě dlouhý kus cesty. 

Mentální modely 

• Je fascinující, jak jsme všichni odlišní. Protože náš ovlivňuje rodina, kamarádi, prostředí pracovní, prostředí kolem nás, místo kde žijeme.. Všechno nás ovlivňuje k vytváření mentálních modelů. Zrovna jsem si vzpomněla na dialog, kde je základ oprostit se od mentálních modelů a osvobodit svoji mysl i tělo. Je to tak ohromující, že se sama nad sebou často pozastavím a říkám si: ,,Proč jsem jednala, tak jak jsem jednala?’’ Snažila jsem se přijít na jádro věci, které mě donutilo zachovat se právě takhle. Měnit své mentální modely, je za mne proces, který bych nazvala detoxikace. 

Sdílená vize 

• Když týme dosáhne společné vize, má za mne z poloviny vyhráno na cestě k úspěchu. Je to něco co tým silně spojuje, co tým posouvá dál a motivuje. Vybudovat společnou vizi je dlouhý proces, jak jsme si už mohli s dreamteamem vyzkoušet. Nejde však o to, jak rychle ji najdete, ale jak postupujete. Protože vize by měla být důkladná. Jde o každý detail, který nás motivuje startuje náš motor. A především by měla být jasně srozumitelná všem. Všichni se musí na vizi podílet, být její součástí a vzít ji za svou. 

Týmové učení 

• Baví mě když se v týmu kolektivně učíme. Když máme vědomostní okénku, vždy si toho jako tým i jako jednotlivci spoustu odneseme a často používáme věci i v praxi. Také když píšeme pacecounter (na který jsem teď párkrát zapomněla), tak se kolektivně učíme, protože si pomáháme vzájemně s problémy které řešíme. Rozvíjíme navzájem své znalosti a obohacujeme se o zkušenosti. 

Systémové učení  

• Poslední fáze jasně poukazuje, jak do sebe vše zapadá. Když na věci koukáme jako na celek, dává nám to více možností při rozhodování. A však když celek fragmentujeme na několik dílků, těžko z toho ten stejný celek znovu složíme. Poukazuje také na to, že nejsou jednotlivci na které můžeme ukázat prstem a říct: ,,Ty za to můžeš.’' Následky nese celý tým a celý tým se z takových situací učí. Avšak každý musí mít za sebe určitou odpovědnost a uvědomit si svoji část, čím přispívá k problémům.

Když jsem knihu četla, připadala jsem si, že je psaná v jiném jazyce, já miluji jednoduchost a její složité definici a nepochopitelné věty byly pro mne velkým oříškem. Ještě teď mohu říct, že spoustě věcem stále nerozumím, takže si knihu za nějaký čas budu muset přečíst znovu. Nejspíše za půl roku, kdy za sebou budu mít další půl rok v Tiimi a knihu se bud dívat zase z jiného pohledu. Je skvělé, že jsme z páté disciplíny použili metody pro vytvoření osobní vize a postupně se tak dopracováváme k vizi týmové.