Úvod
On dialog byla jedna z mých prvních anglických knížek, kterou jsem za dobu studia na Tiimi začala číst. Namotivoval mě k tomu můj Learning contract, kde mám uvedeno, že bych si do konce semestru chtěla přečíst dvě knihy v angličtině. O dialogu jsem chtěla zjistit víc.
Komunikace
Lidé mají v dnešním světě tendence řešit komunikační neshody agresí a násilím, namísto vzájemným pochopením.
Communication = make sth common
Komunikace je způsob přenosu informací a vědomostí mezi lidmi. Neplatí to však ve všech případech. Komunikace může vytvořit něco nového pouze za předpokladu, že dochází k naslouchání bez předsudků a manipulace.
Pokud chtějí lidé dojít k vzájemné spolupráci, musí být schopni najít něco, co mají společného, co bude tvarovat jejich diskuzi a akci. Komunikace je základem i pro vztah.
Lidé mají často při komunikaci nastavený jakýsi blok u některých otázek, proto se pak vyhýbají případným kontraindikacím a konfrontacím. Lze to ale při konverzaci u člověka vypozorovat.
Dialog
Jak začít s dialogem?
Nejprve se o něm bavit, nastínit si, jak vypadá a co to vůbec dialog je.
Co to dialog je?
Dialogu se může zúčastnit libovolný počet osob. Problém může být u skupin kolem 6 osob, kde dochází stále k přizpůsobivosti členů. Je lepší pro dostatečnou diverzitu názorů využívat techniky dialogu ve větších skupinách. Doporučuje se 20-30 osob. Jde v něm spíše o nějakou vzájemnou spolupráci.
Diskuze
Každý zastává svůj úhel pohledu, který se následně analyzuje. Každý si své stanovisko obhajuje a snaží se přesvědčit druhé o jeho platnosti. Je přirozené změnit názor.
Dialog a myšlenka
Prostor pro sdílení našich myšlenek. Je potřeba maximální pozornosti při dialogu. Nápad bychom si nejprve měli v hlavě obhájit.
Myšlenka
- individuální: co děláme společně
- kolektivní: vycházející ze společnosti, vztahů apod.
Pro dialog je typické, že diverzitou lidí je zachována i diverzita názorů. Tato diverzita je utvářena na základě různého prostředí, z kterého pocházíme. S tím přichází i přirozená reakce si své názory obhajovat a nepřijímat názory druhých. To však zabraňuje tvorbě dialogu.
Tacitní myšlenky: nevyjádřené myšlenky/přesvědčení, zůstávají pouze v rámci našeho vnitřního dialogu.
Zapojení do dialogu
Základem je sezení v kruhu. Všichni jsou na stejné rovině. Tento způsob sezení umožňuje přímou komunikaci mezi lidmi napříč kruhu.
Facilitátor - dává pozor na celkový průběh dialogu.
Je potřeba ho zavést 1-2x týdně v dlouhodobém horizontu. Základem je vzájemná důvěra, to poté prohloubí celkový dialog.
Dialog není určen primárně pro sdílení osobních problémů.
Doporučuje se dialog ve stejné skupině provozovat 1-2 roky, poté už dochází k vrácení se k našim zvykům.
Musíme sdílet význam, účel a hodnoty.
Pozastavení předpokladů
Mít nějaký předsudky je přirozená reakce každého z nás, vytváří se i v průběhu celého procesu. Je však podstatné tyto emoce potlačit především v sobě.
Všichni jsme totiž na stejné lodi.
Součástí pozorování je umět se upozadit.
Impuls nutnosti
Při dialogu by člověk měl pozorovat i své pocity, řeč těla, jak nás to ovlivní, ale i druhé. Nesnažíme se tak danou věc měnit, ale být si ji vědomi.
Nutnost = co nelze odvrátit
Nutnost tvoří silné impulsy věc provést či nikoliv. Konflikty jsou v dialogu potřebné.
Proto očekáváme výskyt představ o nutnosti.
Svoboda umožňuje kreativní vnímání řádů nutnosti.
Propriocepce myšlení
Může se dostat až ke kořenům. Problém zůstává jen do té doby, dokud ho za problém považujeme.
Musím vědět jaký je můj záměr. Dostanu impuls něco říct a výsledek mého záměru vidím téměř okamžitě.
Kolektivní část
Vše je součástí kolektivního myšlení. Někdo přijde s nápadem, další tento názor podpoří a třetí k tomu též něco přidá, není to obhajování si svého názoru za každou cenu. Ze začátku však v týmu nebude taková důvěra. Dosáhneme-li společného významu dojdeme ke vzájemné spolupráci. Je to balanc mezi individuální a kolektivní rovinou, stále je v dialogu zachována určitá svoboda myšlení.
Nová kultura
Společnost je tvořena společným významem a vzájemnými vztahy. Kultura je potřebná proto, aby společnost fungovala a aby přežila.
Potíže dialogu
Jedním z negativním důsledků dialogu je úzkost. Pro někoho může být náročné vstřebat tolik rozdílných názorů. Pro introvertní jedince může být problém se v dialogu vůbec vyjadřovat, mohou mít pocit, že řeknou něco nesmysluplného. Spousta těchto negativních emocí může být vyvolána nějakým silným zážitkem z dětství.
Často bývá člověk během dialogu přímo donucen říct svůj názor nebo se cítí být vynechaný. Někomu trvá dlouho si vytříbit myšlenky a když se odhodlá svůj pohled sdělit, skupina se v konverzaci může už přesunout někam dál. Dalšími problémy mohou být hluchá místa - v tomto momentě se nikdo ze zúčastněných nevyjadřuje.
Vize dialogu
V momentě, kdy budeme věřit, že je pro nás dialog důležitý, zůstaneme u něj. Někdy si musíme projít i procesem toho, že v něm takový význam nevidíme.
Potřebujeme mít společné vědomí.
Naše myšlenky mohou v dialogu ovlivnit tacitní úroveň člověka. Musíme být otevřeni jiným názorům. Některé myšlenky se mohou formovat společně, ale v momentě, kdy přijde někdo s jinou, je potřeba ji vyslechnout a tím se vytváří sdílený význam.
Citlivost v dialogu
Citlivost zahrnuje smysly, ale i to, co je za nimi.
Omezení dialogu
Při dialogu musí být všichni na stejné rovině, žádná hierarchie.
Mimo dialog
Dialog je kolektivní snaha o změnu myšlení.
Doslovná myšlenka je odrazem reality, zatímco participativní součástí všeho (celku).
Zkušenosti, znalosti a tacitní myšlenka jsou neomezeně omezené.
Závěr
Ačkoliv jsem si myslela, že anglicky umím poměrně dobře, kniha byla pro mě velmi obtížným čtením. Často jsem se zasekávala a neustále vracela. I přes tato negativa jsem ji ale dočetla a snažila se z knihy vytěžit maximum. Díky ní jsem si rozšířila své povědomí o dialogu a podívala se až za jeho hranice.
