On Dialogue
Autor: David Bohm
Proč právě tato kniha?
Knihu jsem si vybral díky týmovému závazku, že si každý přečteme knihu o dialogu. Mým PROČ, když jsem si knihu vybíral, bylo především to, že jsem chtěl mít hlubší pochopení dialogu.
– Chtěl jsem zjistit, jak bychom mohli jako tým dosáhnout toho pravého a efektivního dialogu.
– Chtěl jsem se dozvědět podstatné informace, které vedou k jeho dosažení.
– Chtěl jsem vědět, kdy přesně bych ho měl použít.
– Chtěl jsem porozumět tomu, co je kontejner a k čemu slouží.
– Chtěl jsem lépe pochopit role, které by v dialogu měly být.
Co to je dialog a k čemu slouží?
Dialog je způsob komunikace, který může být použit ve skupině čítající několik lidí nebo třeba jen dva účastníky. Dialog může také probíhat pouze v naší hlavě uvnitř nás samotných, abychom si srovnali myšlenky nebo došli k hlubšímu pochopení důležitých otázek. Zkrátka přesný počet účastníků dialogu není nikterak omezen. Co je ale dobré zmínit u počtu účastníků je fakt, že čím méně nás je, tím lépe si můžeme zapamatovat výroky druhých.
Dialog slouží k tomu, abychom jako skupina vyřešili výrazné problémy a došli k hlubšímu pochopení důležitých otázek. Také slouží k tomu, aby si lidé uvědomili, na co ostatní myslí, aniž by docházelo k nedůvěře nebo odsuzování.
Dialog má být tzv. prázdný prostor pro svobodné vyjádření kohokoli.
Co je kontejner a k čemu slouží?
Kontejner je jakási nádoba (prostředí), ve které se lze bezpečně vyjadřovat. Toto prostředí má čtyři klíčové podmínky pro jeho dodržení v dialogu:
1) Aktivní naslouchání
2) Vzájemný respekt
3) Nesouzení druhých
4) Mluvení sami za sebe
Kontejner slouží k tomu, aby držel bezpečné prostředí ve skupině. Pokud kontejner nebude naplněn, tak se účastníci budou snažit vyhnout se problémům a bránit se napravení celé situace. Cílem kontejneru je, že když vznikne tlak, tak lidé v kontejneru nebudou upadat do frustrace a nepříjemná atmosféra se snadno vyřeší.
Jak na dialog?
Žádný dialog by neměl mít lídra, měl by být sestaven pouze z lidí v kruhu, kteří mluví o různých tématech. V každém správném dialogu by mělo docházet ke střetům názorů, které však musí být skupinou přijaty a vyslyšeny. Dialog může mít i facilitátora, ale u nás v týmu víme, že bychom tuto roli měli během dialogu zastávat všichni. Po nějakém čase by ve skupině měla vzniknout důvěra. Před každým dialogem, bychom měli věnovat čas tomu, abychom se pobavili o dialogu samotném, abychom měli všichni jasno v tom, proč to děláme. Během tohoto úvodu bychom měli opět vyzdvihnout jeho účel a význam.
Pokud chceme zažít opravdový dialog, tak se musíme zbavit myšlenek na náš osobní užitek. V dialogu jde o WIN-WIN situace, ze kterých je spokojený každý účastník. Během celého dialogu je nesmírně důležité naslouchání. Je třeba si všímat druhých – pozorovat jejich energii, řeč těla, tón hlasu. Zároveň bychom se měli všichni soustředit na jednu věc. Veškerá naše vynaložená energie by se měla soustředit na aktuální situaci. Jedině tak dosáhneme toho, aby byl dialog tak intenzivní a silný.
Je důležité si uvědomit, že každý přicházíme na dialog s jinými vlastnostmi, zkušenostmi a mentálními modely. Nesmíme se nechat při nějaké konfrontaci ovládnout emocemi. V emocích se rozhodně nesmí během dialogu jednat. Vždy je důležité, abychom se snažili pochopit problém a najít společné řešení. Stejně tak je důležité i to, abychom z dialogu neodcházeli s žádnou frustrací – vše se musí vyřešit přímo v procesu. Jinak není dobré dialog ukončovat.
Co všechno by měl dialog obsahovat:
- Úvod, ve kterém si odpovíme na otázku: „Proč chceme dialog použít?“
- Naslouchání
- Kladení otázek směřujících k hlubšímu pochopení
- Bezpečné prostředí (spojeno se vzájemnou důvěrou)
- Žádné časové omezení
- Úplné soustředění – fokus na téma, které se řeší
- Různé predispozice / mentální modely účastníků
- Snahu o pochopení druhých
- Uvolněnou mysl účastníků
- Svobodu při vyjadřování (svobodu slova)
- Rozeznávání fakt od domněnek
- Z dialogu se nesmí odcházet s frustrací – ta musí být vyřešena
- Dialog by měl probíhat v kruhu, aby na sebe všichni viděli
- Dialog by neměl mít žádnou striktní agendu témat
- Všichni jsme si v dialogu rovni
- Předejít Group – thinkingu
Jaké jsou v dialogu role?
Dialog má své role, které celému procesu dávají ten správný smysl a jsou určené k tomu, aby se řešená témata posouvala. Jaké role to jsou a co zastávají?
- Mover – První osoba udržuje přinejmenším prozatímní soustředěnost. Tito lidé jsou iniciátoři akce, když se dialog někam posune.
- Follower – Druhá osoba především poslouchá a sleduje ostatní účastníky. Tito lidé často následují „Movery“.
- Opposer – Třetí osoba nesouhlasí s tím, co se děje a vystupuje proti ostatním účastníkům. Tito lidé zpochybňují to, co se říká nebo navrhuje.
- Bystander – Čtvrtá osoba sleduje celou situaci. Je tzv. „jednou nohou uvnitř a druhou venku“. Tito lidé sledují celý proces a následně ze svého pohledu popisují to, co viděli a slyšeli. Proč jsou důležití? Mohou rozšířit pochopení problému.
Jak trénovat dialog?
Pro trénink dialogu bychom se měli zaměřit na následující způsoby chování, které nás z mého pohledu dost ovlivňují a jejich nedodržování nám brání v cestě k dialogu.
Čtyři základní způsoby chování, která jsou nezbytná pro Dialog:
SUSPENDING = pozastavení se nad celým procesem a uvažování o tom, aby vše fungovalo tak, jak má.
RESPECTING = rozvíjení vztahů ve skupině i kolem ní (zákazníci, dodavatelé…).
LISTENING = nepostradatelný pro to, abychom zůstali přítomni tělem i myslí.
VOICING = důležitý pro nalezení a posílení celé skupiny.
Jaké problémy vidím v našem týmu?
Stále máme obrovský problém s NASLOUCHÁNÍM, a to se ani nesnažíme o dialog… V tomhle vidím obrovský problém. Osobně si myslím, že by nám nejlépe pomohlo přemístění zpět do Off-linu, ale to momentálně není možné. Takže bychom měli primárně začít všichni u sebe a snažit se udržovat pozornost.
Vyvarovat se GROUP – THINKINGU. Konverzace se může začít schylovat k tomu, že se někteří účastníci začnou smiřovat s názory jiných a neřeknou ty své, které by mohly být podstatné pro hlubší pochopení. Myslím, že u nás se GT vyskytuje stále dost často. Někdy bychom během naší TS mohli věnovat pozornost také tomu, že se budeme snažit vyvarovat se GT.
Stále ukvapeně uzavíráme témata, která se nám následně vrací jako bumerang. Proč? V tom vidím hned několik důvodů:
- Špatná příprava na téma
- Malá zainteresovanost pro řešení problému
- Nedostatek teorie
- Nejdeme do hloubky
- Necítíme bezpečné prostředí – nedůvěřujeme si
Myslím, že tohle je krásný příklad témata pro dialog pro náš tým – Proč nechodíme při řešení témat do hloubky? Sám na tento problém nalézám odpovědi jen velmi obtížně, ale domnívám se, že se vše odvíjí od dvou věcí. Nedostatek důvěry a žádná sdílená vize.
Dále u nás vidím, že stále stavíme na domněnkách, kterými se necháváme ovlivňovat, což má často negativní vliv na naše emoce. Neověřujeme si naše výstupy… Myslím, že bychom se vždy měli pozastavit nad tím, co uzavíráme a otázkovat se – zeptat se, zdali všichni pochopili, co jsme uzavřeli a rozumí akčním krokům. Co se emocí týče, tak jsem toho názoru, že bychom si je měli zvědomit, když přijdou a mluvit o tom. To je akční krok, na který se chci více soustředit. Sám nemám rád konflikty a emoce jsou něco, s čím sám občas dost bojuji. Zároveň jsem v projektu s Ottou, který své emoce občas vážně neumí krotit. :D
Osobně si myslím, že bychom si měli pořádně představit kontejner a soustředit se na jeho dodržování. V rámci tréninku dialogu bychom si také mohli rozdělit role (zase si na začátku říct, kterou budeme zastávat a napsat si ji ke jménu), díky kterým si je vyzkoušíme v praxi.
Co já sám dělám pro to, abychom byli lepší tým? Kladu velký důraz na přípravu, se kterou mi pomáhá Fífou spravovaný kalendář, kde máme PROČ téma řešíme. Stále se snažím začínat primárně u sebe a to tak, že se snažím naslouchat místo ukvapeného chrlení nepromyšlených vět (což jsem měl ve zvyku). Občas se snažím i o roli Opposera, ale právě u toho někdy mluvím v emocích.
Slovník pojmů:
Propriocepce = Vnímání sebe sama – náhodný tik těla, aniž bychom to chtěli.
Koherence = Souvislost / Spojitost.
Tiché znalosti = Informace, které nebyly řečeny, ale jsou v nás.
Závěr:
Musím říct, že pro mě kniha nebyla vůbec snadným čtením i přes to, že je mnohem kratší než její obsáhlejší příbuzná „Dialogue – The Art Of Thinking Together“. Měl jsem problém pochopit některé části i v češtině natož v angličtině, ve které je kniha napsaná. Myslím, že pro dialog se nemůžeme rozhodnout jen tak ze dne na den. Dialog vnímám jako něco, k čemu si musíme dojít hezky krůček po krůčku a až tam dojdeme, tak se stane naším životním partnerem. Máme se ještě hodně co učit. Ale to nic nemění na tom, že to nezvládneme! Neskutečně se těším se, až to jednou v týmu společně zažijeme. Našel jsem odpovědi na všechna svá proč, která jsem si položil před čtením knihy – teď už to jen zavést pořádně do praxe! Knihu bych doporučil každému, kdo nechce číst „Dialogue – The Art Of Thinking Together“ a kdo se chce dozvědět, jak má správný dialog vypadat.
