Když jsem knihu začal číst, doufal jsem, že se dozvím jak se dostat „Od nápadu k plánu“, a že mi kniha pomůže zamyslet se nad svými nápady a dát jim nějaký tvar, něco, od čeho se můžu odpíchnout. Bohužel jsem během čtení postupem času přišel na to, že kniha spíše teoreticky popisuje celý proces „Od nápadu k plánu“ a tudíž včetně vymyšlení plánu od úplného začátku až po vedení korporátu.
Hned na začátku se nás autoři nepřímo ptají na otázku „Proč podnikat a máme na to?“, už v této části knihy mi došlo, že dílo asi nebude tak úplně pro mě a cílí spíše na úplné začátečníky, kteří se právě dozvěděli o podnikání a nic o něm netuší. Zanedlouho jsem se totiž v knize dočetl, že někteří lidé chtějí podnikat, ale neví v čem. To pro mě byla zcela nová myšlenka, jelikož já si stojím za tím, že slovo „podnikat“ znamená doslova „podnikat“ a tudíž se jedná o činnost, kdy něco vymýšlím, vytvářím a provádím. Vím, že podnikání je často bráno jako prostředek k dosažení zisku, ale to je podle mě věc druhotná - nejdřív mám nápad a až poté vymýšlím, jak projekt monetizovat. Lidé to prý ale často mají opačně a pro tento typ je podle mě kniha napsána, například proto, že se až příliš dlouho zaobírá vymýšlením samotného nápadu, a k dalšímu kroku se dostane až na čtyřicáté stránce.
I přes to, jak jsem byl už od prvních pár stránek dílem zklamaný, dozvěděl jsem se zde o spoustě nových, zajímavých a kreativních technik a část z nich může člověk využívat po celou dobu podnikání. Také mi kniha vnukla myšlenku toho, jak dobré, přesto pro mě velmi diskomfortní, je sepsat si dopodrobna podnikatelský plán, udělat analýzu trhu a využívat již zmíněné techniky.
Například metodu „brainstorming“ jsme v našem týmu využili již několikrát - sice možná ne vždy úplně správně, ale chybami se člověk učí, že? Například při vymýšlení týmového jména, projektů, funkcí týmových rolí nebo programu na zájezd. Technika je často velmi funkční, člověk u ní zapojuje kreativitu a bourá své komfortní vrstvy (když přichází s nápady, které by se ostatním zúčastněným nemuseli líbit) a z mé praxe funguje jako skvělá metoda divergentního myšlení. K výsledku například u vybírání týmového jména jsme poté došli pomocí metody 21, která spočívá v tom, že každý zúčastněný má 2 hlasy pro a 1 hlas proti, poté vyhrává nápad s co největším součtem hlasů.
Technika, která mě samotného zaujala v knize nejvíce, je metoda takzvaného „painstormingu“, kdy člověk vymýšlí nápady na základě neukojených lidských potřeb , problémů nebo se snaží zjednodušit, vylepšit či více zpřístupnit nějakou službu nebo produkt. Dovolím si zde vypůjčit příklad z knihy:
Jako další mne zaujaly „myšlenkové mapy“, které už jsme několikrát probírali v rámci Training Sessions nebo Business Meetingů s mými spolužáky. Mapy pomáhají lépe vizualizovat danou myšlenku a lépe ji rozvést, máte tak vše přehledně v bublinkách nebo rámečcích na jednom papíře a můžete kdykoliv cokoliv upravovat. Metoda se dá využívat i u time managementu jako nástroj pro vizualizaci plánů na daný den nebo týden. Nebo jako nástroj pro utvoření osobní nebo týmové vize, což je problém, se kterým se momentálně náš tým potýká.
Kniha mi tedy momentálně nepřijde tak užitečná, jak jsem doufal, ale odnáším si z ní kreativní techniky a zamyšlení se nad empatií (v rámci kapitoly „Principy moderních metod rozvoje nápadu“) a plánováním projektů. Asi nejužitečnější mi zde přišlo uvádění na příkladech, tipy a případové studie, kterými je kniha proložena. Naopak mne zklamalo poměrně časté vyskytování gramatických chyb a zbytečně složitý text. Určitě se k dílu ale ještě někdy vrátím a nějaké metody, strukturu podnikatelského plánu nebo byznys model si připomenu.
