„Musíte v sobě potlačit averzi k vyjednávání – svět tak prostě funguje.“ A toto léto jsem měla skvělou příležitost vyjednávání vyzkoušet.
Když jsme byli s rodinou a přáteli na dovolené v Chorvatsku, chodívali jsme někteří z nás společně pravidelně na obědy do místních restaurací. Jednou jsme procházeli kolem místní pizzerie, kam jsme si sedli a čekali na obsluhu. Když obsluha konečně přišla, byla v celku nepříjemná, ale to jsme neřešili a zkrátka si objednali jídlo. Měli jsme obrovský hlad a když nám konečně přinesli pizzu, hned jsme se do ní pustili. S bratrem jsme si dali jednu velkou napůl, ale než jsme si vůbec stihli uvědomit, jak pizza vlastně chutná, byla necelá půlka pryč. Když nás přešel ukrutný hlad, všimli jsme si, že je pizza syrová a nechutná vůbec dobře, jak se našim hladovým žaludkům mohlo zdát. Kdyby se mi něco takového stalo minulé léto, nic bych k tomu neřekla, pizzu snědla, zaplatila za ní a ještě bych jim popřála hezký den. Ale taková jsem už nebyla a tak jsem si šla postěžovat. Když kolem nás čišník prošel, řekla jsem mu slušně můj problém. On se mnou začal manipulovat a neustále jen opakoval „pizza fresh“, i když nám o čerstvost pizzy vůbec nešlo. Po chvíli z něj vypadlo, že je to takhle opravdu správně upečené, protože je to prý pizza „medium“. V tu chvíli už jsem si říkala „cože?! Jak může být pizza medium, vždyť to přece není steak“. Přes veškeré moje usilí si ale čišník stál za svým a zeptal se jen, jestli ji budeme jíst. My jsme odpověděli, že rozhodně ne a tak jí jen vzal a odnesl. Bála jsem se, co bude dál, nevěděla jsem, jak se zachovat. Přítel mě mezitím u stolu povzbudil, že mám pravdu a že to půjdeme říct dozadu do restaurace (nejlépe nějakému manažerovi). Znovu jsem samu sebe usvědčila v tom, jak lehce jsem zmanipulovatelná a jak jsem o svém tvrzení začala i sama já pochybovat, dokud mě někdo jiný nepovzbudil. Když mě tedy ostatní u stolu ujistili, že stojí za mnou a že mám pravdu, rozhodla jsem se společně s přítelem jít za manažerem. Od této chvíle už jsem v tomto sporu nebyla sama a vzájemně jsme se s přítelem podporovali – což mi dodalo sebevěomí a větší jistotu. Když nás viděl již zmíněný čišník, jak stojíme u pultu restaurace a sháníme manažera, zvýšil na mě hlas a byl dost agresivní. V tu chvíli jsem se zasekla, nechápala jsem, že mě vůbec nerespektuje, i když jsme to všechno řešili maximálně slušně. V tu chvíli naštěstí zasáhl přítel a pokračoval v argumentaci chvíli beze mě, dokonce už i s manažerem, který se k nám narozdíl od čišníka choval s úctou. Ze mě potom vypadlo už jen pár slov a manažer restaurace nakonec nabídl, že bychom zaplatili tedy jen půlku naší pizzy, když jsme i půlku z ní snědli. Na víc hádek už jsem neměla sílu a tak jsem s tímto návrhem souhlasila. Večer nás sice provázeli hrozné křeče a střevní problémy, takže jsme byli opravdu v právu a pizzu jsme dle mého názoru platit vůbec neměli, ale vím, že to byl pro mě jeden velký krok vpřed v tomto ohledu. Vím, že tento výsledek nebyl uspokojivý, ale bylo to pro mě moje první vyjednávání s cizími lidmi, v cizí zemi, v jiném jazyce a ještě s Balkánci, kteří jsou pověstní svojí horkokrevností.
Byl to pro mě výstup z komfortní zóny a vím, že mě tato situace mnohé naučila. Nejen stát si za svým, ale zároveň začít rozpoznávat to, když mě někdo gaslightinguje a vědět, že proti tomu můžu zakročit. Jsem na sebe i za tenhle výsledek pyšná a vím, že příště to bude zase o kus lepší.
Poznatky z knihy
Důležité ve vyjednávání – sebekontrola (Pro mě to znamená hlavně věřit si a rozpoznat, když se mnou někdo manipuluje)
Všechny uši navíc shromažďují další důležité informace – pracovat v týmu (V tomto případě se to opravdu osvědčilo, protože díky podpoře a povzbuzení jsem to všechno zvládla. Pokud se ale jedná o vyjednávání ohledně spolupráce, s JBS jsme si ověřili, že je sice super, když lidi naslouchájí a poté se o tom může dobře debatovat. Ale když jde přímo o vyjednávání nějaké spolupráce, může se to začít jevit spíše jako nevýhoda, protože všechny ty různé pohledy a potřeba se vyjádřit můžou být na obtíž a může nastat naopak zmatek. To může působit neprofesionálně.)
Nědělejte kompromisy (V tomto případě jsem kompromis udělala a nebylo to nejlepší řešení, ale myslím si, že hledat společné cesty – viz 7 návyků skutečně efektivních lidí – je důležité, aby byli obě strany spokojené.)
