Proč jsem si knihu vybral?
Tuto knihu jsem četl zhruba před půl rokem… udělal jsem tedy chybu, že jsem nenapsal esej hned po přečtení. (Poučení pro příště)
Main points;
“Všichni když lžou, tak něco ze sebe vyzařují.” – detektor lži rozpoznává malinké odchylky.
NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE
Je hodně důležitá, tvoří až 65 % naší celkové komunikace a je opravdu těžké, až nadlidské ji ovlivnit.
Techniky:
Sledování tělesného jazyka: Měli bychom sledovat pozici těla, mimiku, gesta a pohyby očí, aby bylo možné lépe porozumět emocím a úmyslům druhých lidí. Například pokud někdo drží ruce za zády, může to signalizovat, že je nervózní nebo se cítí ohroženě.
Rychlost mluvení: rychlost mluvy může značit, že je nervózní, nebo pod tlakem = když pomalu, tak klidný a uvolněný. (Hodně objektivní, někteří lidi prostě mluví rychle)
Technika paralelního myšlení: technika, která spočívá v tom, že se snažíme porozumět druhým lidem tím, že se pokoušíme představit si, jak bychom se v dané situaci ctili a reagovali. = o této technice jsem již četl v knížce Jak efektivně vést porady, kde jsme si měli klást otázku; “Účastnil bych se vlastně vůbec této porady?” = chtěl bych?
Samotné příklady:
“Želví efekt” (ramena povytažená směrem k uším) je často vidět, když jsou lidé ponižováni, nebo náhle ztratí sebedůvěru.
Jestliže během hovoru jedna noha míří, nebo se otočí směrem pryč, je to znamení, že tento člověk potřebuje právě tímto směrem odejít. Jedná se o náznak úmyslu = odchodu.
Co jsem si uvědomil?
Hodně se mi líbilo, že knížka čerpá ze zkušeností autora, který je bývali FBI agent. Každý člověk je jiný a jinak reaguje na jednotlivé podněty ve světě. Dle mého moje neverbální komunikace je hodně “přečitelná”.
Nějakým neznámým způsobem jsem si myslel, že se zde dočtu o tom, jak pracovat s nervozitou a jak ji nedávat najevo divákům. Ale neúspěšně. (Jen okrajově.)
