Autor knihy Joe Navarro působil u FBI 25 let jako zvláštní agent kontrarozvědky a poradce na neverbální komunikaci proto shledávám jeho poznatky v oblasti neverbální komunikace za jeho osobní mistrovství.
Co je vlastně neverbální komunikace?
Neverbální komunikace také často označována jako řeč těla ,je způsob předávání informací (stejně jako je to u mluveného slova), ale s tím rozdílem, že je ho dosaženo pomocí výrazů v obličeji, doteků, gest, pohybů těla, postoj těla a taktéž tón, síla a zbarvení hlasu. Na základě těchto uvedených faktorů můžeme identifikovat neverbální komunikací protistrany. Neverbální chování vytváří 60 až 65% veškeré mezilidské komunikace, pro zajímavost při sexuálním styku s partnerem může neverbální komunikace představovat až 100 komunikace mezi partnery.
Neverbální komunikace nám také může pomoci odhalit opravdové myšlenky, pocity určité osoby. Vzhledem k tomuto důvodu je v anglickém jazyce často označována neverbální komunikace jako tells (tells doslovně přeloženo z anglického jazyka znamená : něco sdělit, říci). Neverbální komunikace/ Tells je tedy něco co opravdu vypovídá o skutečném stavu mysli.
Činy jsou silnější než slova !!
V kapitole Poznání tajů neverbální komunikace nám pomocí reálného případu autor vysvětluje propojení verbálním a neverbálním chování. Při výslechu osoby, která byla podezřelá ze znásilnění, podezřelá osoba tvrdila svou nevinu a popisoval svou cestu polem kde následně na rozcestí zahnul doleva a rovnou došel domů. Joe Navarro si ale všimnul nejasností spojené s výslechem. Všiml si, že když obviněná osoba vyprávěla jak zahnul doleva a pak šel domů, gesto jeho ruky ukazovalo doprava, což byl přesný směr vedoucí k místu trestného činu. Tím se prokázalo, že i přes verbální argumentaci, která byla velmi silná, se obviněná osoba usvědčila z trestného činu, vzhledem k tomu že jeho neverbální komunikace potvrzovala jeho vinu. Po dalším následném výslechu se obviněná osoba přiznala k činu a byl usvědčen vinným.
Je důležité ujasnit, že nemůžeme 100% na základě neverbální komunikace vytvářet závěry. Sám autor v knize uvádí, že to je pouze vodítkem, indicií pomocí které můžeme pochopit chování více do hloubky. Určitě by tedy nebylo rozumné usuzovat a dělat rozhodnutí postavené pouze na našem dojmu z neverbální komunikace.
Existuje mnoho způsobů , jak rozeznat neverbální komunikaci. Nejvíce zřejmá je neverbální komunikace právě u nohou, jejich postavení. Je to opodstatněno tím, že nohy odjakživa slouží k útěku, a proto máme tendenci tisknout nohy k sobě či zappřít chodidla, když se ocitneme ve stresové či nepříjemné situaci.
Rozmanité formy neverbální komunikace se mohou projevovat v nečekaných situacích a projevech. Od směru, kterým zamíříme pohled, když se chceme ponořit do hlubokých myšlenek (vlevo pro kreativitu, vpravo pro logiku), až po gestikulaci rukama při našem projevu. Dokonce i to, zda něco pevně svíráme na klíně, může naznačovat naši potřebu bezpečí a pohody v daném okamžiku. Každý detail našeho neverbálního vyjádření nese svůj význam a může odhalit mnohem více, než by se mohlo na první pohled zdát.
Body z knihy, které mne zaujali a budu se na ně zaměřovat v praxi - ATP
- Nohy nebo ruce od sebe vyjadřují nejistotu
- Ruce a nohy u sebe naopak značí nekonfliktnost
- Úzkost a nervozitu se často snažíme uklidnit tím, že si prsty hladíme dlaň nebo třeme ruce dlaněmi o sebe
- Přimhouřené oči, svraštělé čelo a zkřivený obličej svědčí o rozrušení a nepohodě
- Letmý dotek očí během hovoru vám může signalizovat, že tato osoba negativně vnímá to o čem je řeč
- Pokud jsou rty na obličeji plné, člověk se cítí spokojeně. Nastoupí li stres, rty začnou mizet a sevřou se
Při budoucích schůzkách nebo při komunikaci s obchodními partnery se budu snažit pozorovat jejich řeč těla/ neverbální komunikaci. Věřím, že se tak dostanu do hlubšího pochopení protistrany.
