Networking for People Who Hate Networking: A Field Guide for Introverts, the Overwhelmed and the Underconnected - Devora Zack
Tuto knihu jsem si stahovala s úmyslem obohatit se o tipy ohledně navazování kontaktů s cizími lidmi. Jsem totiž tak trochu stydlín. Taky jsem chtěla číst něco uvolněnějšího mezi bichlemi jako je Pátá Disciplína, nebo Dialog.
Tenhle průvodce světem networkingu předčil moje nejdivočejší očekávání. Zjistila jsem mnohé o povahových rysech introvertů, extrovertů i centrovertů. Ujistila jsem se o přirozenosti mých osobních limitací v konverzaci a také jsem v sobě zbourala hromadu stereotypů ohledně toho, jak se mám při networkingu chovat.
Lidé mají různé povahové rysy a s tím se váží jejich silné a slabé stránky. Já jsem například docela silný introvert a díky tomu mám předpoklady k tomu být reflektivní, číst v neverbální komunikaci, jít v daném tématu hodně do hloubky, a také být poměrně soběstačná. Na druhou stranu ale nejsem příliš sdílná, potřebuji čas na přemýšlení před tím než něco řeknu, nevyhledávám přílišnou externí stimulaci, protože se pak nemůžu soustředit a také mám v jistých situacích pocity úzkosti.
Díky této knize jsem si uvědomila, že je potřeba tyto skutečnosti jednoduše akceptovat a stavět na základech svých silných stránek. Když jdu například na večírek kde nikoho neznám, tak se cítím ztracená, ale když mám jasně danou roli, dokážu se bavit s kýmkoliv. Dovedu například vést diskuze. Když přednáším nějakou prezentaci, nebo mám v týmu jasně dané postavení, tak jsem ve svém živlu.
Tak či tak, networkingu se nevyhnu. Je to téma, ze kterého mi vstávají vlasy na zátylku. Představa, že jsem v místnosti plné úspěšných extrovertů je pro mě dost děsivá. Proto jsem ocenila, že mi Devora v knize předala mnohé tipy, jak tyhle situace zvládat. Vypíšu zde pár příkladů:
A teď už k samotnému procesu navazování kontaktů. Devora v knize poukazuje na skutečnost, že mnoho networkingových akcí začíná třicetivteřinovým elevator pitchem, při kterém zúčastnění mají možnost se představit a vyzdvihnout svou profesi. Když se ohlednu za posledním (a zatím jediným) HC, kterým jsem si prošla, všimla jsem si, že mi hned byli sympatičtější lidé, kteří do představování vložili více energie a mluvili o věcech, které je naplňují, spíše než lidé, kteří mluvili o svých vlastnostech. Měla jsem také možnost vyzkoušet si, že dopředu naplánovat, načasovat a vyslovit projev se opravdu vyplácí.
Pokusím se tyto poznatky dále aplikovat.
Z knihy jsem te také dozvěděla, že je potřeba uvědomovat si své vystupování. Mezi nejdůležitější aspekty patří:
Navazování kontaktu by pak měla být hračka. Můj osobností rys mě ponouká k tomu, abych vynaložila většinu své energie pro komunikaci s menším počtem lidí, ale více do hloubky. Díky tomu jsem schopná být efektivní v konverzaci a zároveň navazovat kontakty, které jsou osobnější a proto mají větší předpoklad pro pozitivní výsledek ve spolupráci. Je důležité, abych nepřekračovala své limity a měla sama sebe pod kontrolou.
Na čem ještě potřebuji zapracovat:
Svou esej bych ráda zakončila dvěma citáty, které v knize zazněly:
“Treat others how you want to be treated.”
“Treat others how they want to be treated.”
Kdybych se k ostatním chovala podle mého osobního standardu, tak bych si popovídala s cizím člověkem asi tak jednou za měsíc. To by nás daleko nedostalo. Myslím si, že je důležité aby se extroverti a introverti navzájem vybízelii k překročení svých hranic. Introverti se potřebují naučit překračovat strachy a extroverti zase potlačovat impulzy.
