Není důležité, co říkáte, ale jak to říkáte!
Autor: Michael Parker
Proč právě tato kniha?
Knihu nebo spíš knížku jsem si vybral kvůli tomu, že jsem chtěl zlepšit své komunikační dovednosti. Moc dobře si uvědomuji, že má komunikace je občas zmatená, zamotávám se do toho, co říkám a často vnímám, že lidé, kteří mě poslouchají, jsou z mého projevu unavení. Upřímně vnímám, že se rád poslouchám, což jsem pravděpodobně převzal od svého taťky. Tomu chci zamezit. Jsem zastáncem rčení: „V jednoduchosti je krása.“ Rád bych myšlenku tohoto rčení přenesl i do své komunikace.
PROČ: Chci zlepšit svůj projev natolik, abych stručně a krátce řekl vše, co chci svým posluchačům předat.
Co mi kniha dala:
Často od lidí slýchám, že jsem extrovert, který se nebojí mluvit, ale podstatné pro mě je, abych byl vnímán jako někdo, kdo neříká jen plytké kecy. V knize jsem se dočetl, že je důležité působit při projevu sebevědomě a pevně – hodně se mi to pojí s přípravou, u které moc dobře vím, že ji mnohdy podceňuji. Osobně mě mrzí, že mám na dosah ruky obrovské množství informací, se kterými jen málo pracuji, a které by mohly akcelerovat můj výkon. Velmi mě v knize zaujal citát, který mi utkvěl v hlavě a se kterým pracuji i nadále:
„Nezvyšujte hlas, zlepšete svoji argumentaci.“
Tato jednoduchá věta se mi pojí s knihou Jak získávat přátele a působit na lidi. Nikdo přece nemá rád, když někdo zvyšuje hlas. Působí to neprofesionálně a autority / pochopení dosáhneme spíše tím způsobem, že budeme vystupovat přesně tak, jak jsem psal v prvním odstavci: „je důležité působit při projevu sebevědomě a pevně“. Často vidím třeba u naší Kačky, která má své odpovědi napsané a zformulované. Tento postup jsem začal aplikovat také a okamžitě se dostavily pozitivní výsledky. Vždy mě fascinoval Jaroslav Dušek (známý český herec a improvizátor). Chtěl jsem být jako on a dokázat formulovat myšlenky také tak svižně. Problém nastává ale v tom, že nejsem tak připravený na rozhovor nebo vystoupení, a tudíž nemohu tak pohotově reagovat. V praxi jsem si ověřil, že právě PŘÍPRAVA je tím důvodem, proč ve svých projevech nejsem tak dobrý. Velmi doporučuji vypsat si alespoň body, které chci obsáhnout. Předejdu tak tomu, že bych se ztrácel v tom, co říkám.
Hlavní myšlenky
Největší energii máme po ránu – to je nám každému známá informace. Je to i důvod, proč práce i škola začíná už od brzkého rána, protože v tuto denní dobu jsme nejvíce schopni přijímat, vstřebávat a předávat nové informace. Musím vyzdvihnout, že jsem rád, že máme naše TS i HC vždy dopoledne – i když jsem rozespalý, tak si z těchto hodin odnáším nejvíce poznatků a můj mozek nejlépe pracuje. Líbil se mi i citát, který je součástí této kapitoly:
„Energie. To je 75 % práce. Když ji nemáte, buďte milí.“
Zde jsem opět viděl asociaci s již zmiňovanou knihou Jak získávat přátele a působit na lidi. Snažím se rozdávat úsměvy i čase, ve kterém se necítím úplně plný energie. Díky této banální činnosti se sám nabíjím energií, a ještě přispívám k tvorbě příjemného prostředí (#optimismusforever).
Čím déle mluvíte, tím menší je účinek – pro představu nejslavnější projev Abrahama Lincolna měl 272 slov a trval méně než 3 minuty. Do 20 minut je vaše publikum schopno vstřebávat informace. Nadále už se můžete snažit sebevíc, ale úspěšnost nebude tak vysoká jako v prvních 20 minutách. Přizpůsobte tomuto času své prezentace a snažte se předat jen to opravdu důležité!
Pravidlo tří – metoda formulování myšlenek do hierarchické struktury, která má opravdu co do sebe. Ještě jsem ji nevyzkoušel osobně v praxi, ale už teď vím, že to je něco, podle čeho chci řídit své projevy. Může se stát, že budeme mít hned několik důležitých informací, které budeme chtít svému publiku předat, ale může se stát, že se v tom ztratíte / zamotáte se do toho (přesně můj příklad), což bude mít za následek, že se posluchači nebudou orientovat v tom, co tím chce básník říct. Abychom této noční můře každého prezentujícího předešli, tak si svůj projev rozdělíme do jasné hierarchické struktury podle důležitosti. Pravidlo tří nás nabádá k tomu, abychom uspořádali své argumenty do maximálně tří oblastí, které podporují naše téma (usnadní to reakce na případné proti názory).
Pět řečnických zásad – řečnictví můžeme definovat jako „umění přesvědčit, ovlivnit spíše slovy než silou“. Quintilianus (známý římský řečník) popsal těchto pět řečnických zásad takto:
1. Nalezení tématu (= INVENTIO),
2. Uspořádání a strukturalizace (= DISPOSITIO),
Do této části přednesu patří také šest hlavních částí proslovu, kterými jsou:
- Úvod – připravit publikum tak, aby bylo ochotno naslouchat.
- Narace – představení vlastního tématu a tezí.
- Rozklad – shrnutí argumentů, o kterých budete mluvit. (Nastíníte publiku, co může očekávat, aby pro něj bylo snadnější porozumět vám.).
- Důkaz – zcela rozvinete své argumenty.
- Vyvrácení – eliminování jakéhokoliv protiargumentu.
- Závěr – shrnutí klíčových bodů vedoucích k působivému závěru s emočním apelem jakožto přetrvavším dojmem.
3. Nalezení výrazu a formy (= ELOCUTIO),
4. Zapamatování si připravené řeči (= MEMORIA),
5. Zapamatování si samotného přednesu (= ACTIO).
Závažná skutečnost – HUMOR – v této kapitole jsem nejvíc myslel na Otíka, který se snaží v úvodu každé své prezentace použít jako ice-breaker nějaký vtípek. Já osobně nejsem komikem od přírody, a tudíž jsou mé vtipy spíše trapné než vtipné (tzn., že se publikum směje více tomu, co jsem to zase vyblil než samotnému vtipu). Dozvěděl jsem se, že je důležité, abych sebe i publikum do humoru nenutil a nechal to volně rozvinout – zakomponovat vtip tak, aby byl pro posluchače spíše překvapením než nucenou fraškou. Odkrývání neočekávaných pravd ve spojení s naším nadšením pro věc tvoří ten správný moment, kdy je možné tento trik použít.
„Chcete-li pobavit boha, seznamte ho se svými plány.“
Závěr:
Knihu jsem sice dlouho odkládal a spíš jsem v ní často jen listoval, protože snad ani slabikář od Petra Žáčka nemá tolik obrázků jako tato knížka :D. Pokud bych měl říct, kolik času jsem této 150stránkové knížce věnoval, tak by to určitě nepřesahovalo více než dvě hodiny čistého času. Ve finále se mi líbilo, že je kniha tak stručně napsaná a bylo pro mě milým bonusem i to, že autor je bývalý olympijský sportovec. Musím vyzdvihnout množství zajímavých citátů, které jsou u každé kapitoly v hojném množství. Mám rád tyto střípky myšlenek slavných a úspěšných lidí, které jsou často fascinující.
Co se mého PROČ z úvodu této eseje týče, tak vnímám, že jsem udělal další krok k tomu, aby má komunikace nebyla tak chaotická. Vypsal jsem si hned několik tipů a metod, které aplikuji nebo budu aplikovat do praxe a rozhodně na sobě cítím, že nepatlám páté přes deváté jako dřív.
Knihu bych doporučil všem zajetým extrovertům, kteří mají slova dříve na jazyku, než si je promyslí v hlavě. Myslím, že ty dvě strávené hodiny na čtení a listování této knížky přinesly své ovoce a měly vliv na způsob mého vyjadřování.
