Nastavení mysli - Carol Dwecková


2 body

Hodnocení: neohodnoceno

Přidáno: 27.01.2023

Nastavení mysli: Nová psychologie úspěchu aneb naučte se využít svůj potenciál   Carol Dwecková

 Na začátku se mi kniha příliš nelíbila, zdálo se mi, že nejde do hloubky a opakuje stále jednu myšlenku pořád dokola. Vydržela jsem však a dala jí šanci. Zpětně jsem ráda, že jsem vydržela, protože i když jsem četla už mnohem lepší, obsáhlejší a hlubší knihy, nakonec jsem si přece jenom alespoň něco z knihy odnesla. Tady jsou některé myšlenky z knihy, moje poznámky a zamyšlení z praxe:

 

„Každý přicházíme na svět jinak vybavený, ale skutečný potenciál člověka je neznámý a nepoznatelný.“ – Tato věta se mi zaryla do paměti nejvíce, jelikož mi přijde naprosto skvělé, že naše limity se dají stále překonávat a vlastně pořád ani netušíme, čeho jsme jako osoby/lidstvo schopní. Může to mít však i vážné negativní následky.


„Být učenlivý je mnohem důležitější než schopnosti, které už máme.“ – Toto je něco, co jsem si odzkoušela v praxi hlavně na základní a střední škole. Osobně jsem byla opravdu schopná už od malička, šla jsem dokonce na doporučení o rok dřív do školy a byla jsem fakt velký „šprt“. Schopnosti jsem měla a chuť se učit taky. V pubertě se ale začali projevovat silné psychické problémy, moje chuť k učení byla nulová, protože jsem měla moc práce s řešením sami sebe. Schopnosti a predispozice byly velké, ale moje výkony (i známky) se výrazně zhoršili, protože jsem chtěla jen projít a mít klid. Když jsem se dala zase trochu dohromady, začala jsem zase dřít. Dokonce jsem nebyla vůbec připravená na maturitu z matiky, ale přesto jsem si jí vybrala jako maturitní předmět. Když jsem přišla na seminář z matiky, stala se ze mě z ničeho nic 4kařka (poprvé v životě) a látku jsem vůbec nechápala. Měla jsem jen 2 roky doučit se všechno, co ostatní brali 8 let. Já jsem však opravdu chtěla, bavilo mě to a šla jsem do toho. Bylo to strašně nepříjemné, stálo mě to mnoho slz a hodně hodně hodně hodin práce, ale nakonec jsem se vše doučila a dostala za 1. Jde jen o to, jestli vnitřně chceme.

 

„Pokud se bojíme přiznat naše nedostatky, staneme se inteligentní jen na tu chvíli, ale dlouhodobě inteligentní se stanou ti, co se doptávají.“ Díky tomuto jsem si uvědomila, v čem byl rozdíl mezi mnou a většinou naší třídy na gymplu. Někteří lidé mě za to neměli rádi, dávali mi to sežrat, pomlouvali mě za to, že jsem se pořád na něco ptala. Mysleli si potom, že jsem hloupá. Potom jsem byla však já ta, co jsem to opravdu pochopila, nepodváděla, pořádně se to naučila a výsledky měla většinou skvělé. I z hlediska kde jsem teď já vs oni jde vidět značný rozdíl. Je důležité se snažit věci opravdu pochopit, nepřetvařovat se, protože pravda vždycky vyjde najevo.

 

„Nesnažit se věci „obcházet” - nenaučíme se tolik. Je důležité mít vnitřní motivaci.“


„Všechno co měnit jde, by se měnit mělo. = ne.“ Všichni potřebujeme přijmout některé své nedostatky („nedostatky”), zejména ty, které neškodí našemu životu ani životu druhých.


„Vše je o hlavě.“ Netřeba slov.


„Charakter - schopnost najít sílu, i když je všechno proti vám“ – Tohle je něco, co na lidech obdivuju. Uvědomila jsem si, že to je něco, co umím z osobní i pracovní zkušenosti skvěle a teď se spíš zaměřuji na to, abych nemusela být jen v „survivor“ a „bojovém“ módu, nemusela pořád jen nacházet sílu, ale abych se dokázala cítit dobře a nastavit si prostředí tak, aby nebylo právě proti mně.

„Nezastavit se na vrcholu.“ Je to něco, co jde nejlépe vypozorovat na starších lidech nebo na úspěšných lidech. Často jde cítit, že někteří lidé se zastavili vývojem někde ve 20ti a od té doby se už nezměnili. Vyhovovalo jim to, kde už jsou a tak se zasekli. Zároveň i u úspěšných lidí, kteří byli někdy na vrcholu, jde vidět, zda toho využili a svůj úspěch neustále hnali a budovali dál a dál, nebo se uspokojili s tím, že už to dokázali. Jak to většinou končí už je asi jasné.

„Důvěra lidem, oceňovat je.“

„Group thinking - vytvořit prostředí, kde se lidi nebudou bát zastávat jiné názory, chválit je za odpor.“

„Jak chválit lidi, kteří jsou závislý na validaci a chvále ostatních, ale neumí přijímat zpětnou vazbu: Místo odměňování za nejchytřejší nápad, je chválit za převzetí iniciativy, za zvládnutí nelehkého úkolu, za naučení něčeho nového, za to, že je neodradil neúspěch, za přijmutí kritiky a jednaní podle ní, i za to, že nepotřebují neustálou chválu.“


„Vytvořte organizaci oceňující rozvíjení schopností a sledujte, jak se začnou objevovat leadeři.“


„Ve vztahu mám zodpovědnost za jednu půlku já a vyplatí se zkusit svojí půlku budovat (do určitě míry, podle situace).“


„Někdy ujištění opravdu pomáhá. Ale pokud mluvíme s lidmi jen proto, aby nás ujistili o tom, že jsme dobří, není to zdravé.“

 

„Budu tě soudit a trestat nebo ti pomůžu přemýslet a učit se?”


Fixní a růstové nastavení mysli - autorka často staví tyto dva protipóly proti sobě, každý ale v určité momenty reagujeme někdy tak a někdy tak. Zároveň tam hraje roli i psychické zdraví/nastavení (jako vždy) - můžeme chtít většinou konstruktivní zpětnou vazbu, ale občas v tu chvíli potřebujeme jen podporu a nemusíme na ní být připravení. Někdy není žádaná, někdy je podaná špatně a tak nás proto může urazit, někdy prostě nejsme ve stavu, kdy chceme něco takového slyšet, protože jsme více zranitelní. Je důležité přizpůsobovat naši řeč i danému člověku. Stejná slova i chování k druhému každý vnímá naprosto odlišně.



Hodnocení: neohodnoceno

Nový komentář:







Komentáře (0):



Nejnovější eseje:

Kategorie: Společnost

Body: 2

08.02.2025

Kategorie: Duchovní růst

Body: 1

10.01.2025

Kategorie: Vedení

Body: 1

05.01.2025

Kategorie: Společnost

Body: 1

05.01.2025

Kategorie: Učení

Body: 3

05.01.2025

Kategorie: Podnikání

Body: 2

05.01.2025

Sleduj nás na sociálních sítích: