Úvod
Knihu jsem si vybrala, protože mě zaujala Símy esej a chtěla jsem zjistit víc. Našla jsem v tomto moje rodiče, kde mi přijde že jeden má spíše fixní myšlení a druhý růstové, tak mě zajímalo jak jsem na tom já. Co mi tedy kniha dala a jak na růstové nastavení mysli?
Rychlo popis dvou typů nastavení mysli dle Carol Dweckové
Shrnutí: fixní myšlení počítá s tím že se člověk nějak narodí a už nemá snahu se vyvíjet, růstové příjímá výzvy a snaží se i přes překážky a neúspěchy dosahovat svých cílů.
Cesta k růstovému nastavení mysli
A teď ATP aneb 4 kroky k růstovému nastavení mysli:
1.Krok
Prvním krokem na cestě k růstovému nastavení mysli je přijmout své fixní nastavení mysli. Všichni ho totiž máme, všichni jsme mixem fixního a růstového nastavení a já nejspíš obzvlášť když 1 vidím v jednom mém rodiči a 2. v druhém. Nevnímám to nijak špatně a uvědomuji si, že oba přístupy můžou přinášet určité aspekty do života.
2.Krok
Druhým krokem je uvědomit si co u nás fixní nastavení mysli spouští, kdy se fixní nastavení objevuje. Fixní nastavení mysli se u mě objevuje často když přichází nějaká nová výzva, například v podobě velké zakázky co se malby týče nebo tetování. Vždy přichází pochyby, že to nezvládnu, že se vystavuji zbytečnému stresu a že bych se na to měla radši vykašlat. Často se pojí s tím, že nejsem vystudovaná malířka či tatérka a proto do toho nemám strkat nos. Další oblast, kde často přichází, je když nepracuje tak jak si představuji - třeba teď po dovolené. Mám vždycky tak dva tři dny kdy se aklimatizuji a potřebuji se pomalu do té práce dostat. Vyčítám si, že už něco nedělám, že přece mám být odpočatá a už makat. Teď aktuálně jsem ve stejné situaci, jelikož jsem nemocná a cítím, že se mi v mnoha projektech hromadí úkoly. Potom přichází myšlenky, že toho mám moc, že to nemůžu zvládat, že jsem k ničemu a že se nedokážu překonat. Dalším aspektem jsou lidi kolem mě a i obrazy lidí na sociálních sítích, kdy se občas zamotávám v tom jak dobří jsou ostatní, v čem všem jsou lepší než já proč já nedokázala to co oni a podobně. Autorka v knize radí pochopit své fixní myšlení a nesoudit ho, jen ho pozorovat.
3.Krok
Ve třetím kroku radí fixní myšlení pojmenovat. Moje jsem pojmenovala Bořek, protože nikoho s tímto jménem neznám a přišlo mi dostatečně tvrdé a trochu směšné (pardon všem Bořkům) na to abych byla schopná odlišit tyto dvě sféry.
4.Krok
Tak když už máme zvědomělé, že i my máme fixní myšlení, máme pojmenované situace, kdy se nám to stává a dali jsme jméno našemu fixnímu myšlení - je nyní potřeba ho dle autorky vzdělávat. Být připraveni na to, že se v situacích, které jsem popsala v druhém kroku, objeví a konfrontovat ho, když o nás pochybuje. Není cílem ho potlačovat nebo odhánět, je tu od toho aby nás chránilo, jen je potřeba mu ukázat nový způsob ochrany.
Vnímám, že občas když přijdou tyto myšlenky, když se objeví Bořek, tak se snažím ho konfrontovat. Naučila jsem se to v knize Čtyřhodinový pracovní týden - člověk má dle knihy napsat čeho se bojí a napsat co se může při nejhorším stát - tím se obavy zmenší nebo rozplynou - což mi s tím souvisí, jelikož on vždy vyslovuje nějaké obavy. Zároveň se ale nechám často Bořkem vláčet a ráda bych ho více řídila, aby mě nezpomaloval.
Závěr
Myslím si, že v Tapu by člověk s fixním myšlením dlouho nepřežil, takže vnímám, že mám od každého trochu a že jsem na aktivní cestě spíš k růstovému myšlení. Vnímám to jako výzvu, jelikož pořád bude jednodušší cesta Bořek a je těžké uvědomit si, kdy mě jen shazuje a kdy je to nějaká relevantní obava, která mě může dovést k nějakému ponaučení. Knihu doporučuji, dobře se čte a má silnou myšlenku.
