Myšlení rychlé a pomalé
Autor: Daniel Kahneman
Proč právě tato kniha?
Kniha byla mojí jasnou volbou hned po dočtení Páté disciplíny. Proč? Protože se jedná o celosvětově uznávanou knihu, kterou doporučují i ty největší světové špičky z různých oborů. Moje hlavní PROČ bylo získat podklady pro mou bakalářku, ve které bych rád věnoval část i dopadu různých myšlenkových systémů na jednání lidí. Dalším důvodem byla zvědavost. Zvědavost z toho, co se skrývá pod tím rychlým a pomalým myšlením a jak s těmito druhy následně pracovat.
Co mi kniha dala:
Daniel Kahneman ve své knize Myšlení rychlé a pomalé vysvětluje proces myšlení charakterizováním počátečního myšlení a hlubšího myšlení. Přitom nazývá počáteční myšlenku Systém I a hlubší myšlenku Systém II. Tyto dva systémy řídí to, jak přemýšlíme a jak se rozhodujeme. Systém I je mechanismus, který produkuje rychlé myšlení a Systém II je mechanismus, který produkuje naopak myšlení pomalé.
Systém I = je automatický, rychlý, emocionální, asociativní a téměř nás nezatěžuje, protože nepotřebuje ke svému fungování sebekontrolu. Není možné ho jakkoliv „vypnout“, je intuitivní. Díky systému I neustále kontrolujeme vše, co se kolem nás děje. Jedná se o takové „výchozí“ myšlení naší mysli. Tento typ myšlení je důležitý, když je třeba učinit rychlé rozhodnutí, které nevyžaduje mnoho přemýšlení.
Systém II = je pomalý, analytický a vyžaduje soustředěnost. Vyznačuje se tím, že se věnuje pouze jedné činnosti na 100 % a dělá uvážené kroky. Autor v knize píše, že kdyby někdo natočil film o těchto systémech, Systém II by byl vedlejší postava, která by však byla přesvědčena, že je postavou hlavní.
Nastanou občas i chvíle, kdy se rozhodujeme s myšlením systému I, ale ve skutečnosti by bylo třeba přemýšlet pomocí systému II. V těchto případech má výsledek obvykle negativní důsledky. Život přináší nespočet příležitostí k využití obou typů myšlení a je důležité vědět, v jakých případech, který z nich použít. Můžeme si to hned vyzkoušet na následujícím obrázku.
Systém I nám říká, že čáry nejsou stejně dlouhé, ale po zapojení systému II zjistíme, že tomu tak není. Teď přijde ten pravý vtip – nyní víme, že jsou čáry stejně dlouhé, ale stále je vidíme rozdílně. Na rozdíl od systému I už známe správnou odpověď. V tomto případě bylo lepší použít myšlení systému II, protože jen díky tomu jsme zjistili, že jsou čáry stejně dlouhé. Systém I funguje pouze tak, abychom byli schopni rychlého rozhodování. Zkrátka rychlé myšlení může být někdy neuvěřitelně užitečné, ale stejně tak i škodlivé, když se jedná o něco důležitého.
Systém I také podléhá konfirmačnímu zkreslení, které způsobuje, že abychom dokázali ověřit nějaké tvrzení, musíme mu prvně věřit, přičemž když nepoužijeme systém II, jsme ochotni věřit i úplným pitomostem. Do systému I patří také:
1) Halo efekt, který může za to, že když s někým souhlasíme, tak se nám bude zdát spíše jako ten sympatický.
2) Efekt pořadí, což znamená, že při hodnocení osoby nebereme v potaz celkové hodnocení, ale přikládáme větší důležitost první či poslední informaci.
Další princip, kterým se řídí Systém I, je WYSIATI (= What you see is all there is), což je tendence lidí ignorovat důkazy, které zrovna nevidíme. Je to takový první dojem, podle kterého si utvoříme názor (většinou na základě domněnek).
Při jednání s lidmi je zajímavé sledovat, jak se jejich nálada mění podle toho, jak jsou zrovna uspokojeny jejich základní potřeby. Například hladový člověk nás nebude skoro poslouchat a bude se snažit, aby měl celý rozhovor rychle za sebou. Pokud nejsme zrovna v absolutní pohodě, tak to na nás může mít tak silný dopad, že se změní i naše chování. Tělo a mysl musí být v dokonalé harmonii. Změnu chování pociťuji i na sobě, takže si s sebou radši pravidelně nosím nějakou malou sváču (všem doporučuji pro dobro všech :D).
Heuristika = mentální zkratka. V důsledku heuristiky dochází k mnohým zkreslením, systematickým chybám a lidé se ve svém úsudku nechají ovlivnit různými afekty.
Heuristikám se navíc nejde odnaučit. Jediná zbraň proti zkreslením, které nám hrozí, je uvědomění si situací, ve kterých je pravděpodobné, že dojde k omylu. A právě v těchto situacích je potřeba zapínat systém II a nespoléhat se na systém I.
Priming = jedná se o nějakou situaci, kterou jsme již dříve zažili, a která se nám nějakým způsobem promítá do aktuální činnosti (spojuje se nám s ní = takové deja vu). Tato vzpomínka ovlivňuje naše následné myšlení a tím i chování a je spojená se systémem I. Priming se v běžném životě nejčastěji projevuje tak, že nám ta stejná věc, která je popsaná dvěma různými způsoby, přijde odlišná. Podle jednoho popisu bude vypadat „lepší“ a podle druhého zase „horší“.
Jsou to právě zkušenosti, které budují naši mysl. Je to podmínka pro to, aby systém I mohl fungovat tím správným způsobem. Prostřednictvím zkušeností se člověk dozví, co je zapotřebí k dosažení úspěchu. Na druhou stranu používání jenom systému I není pro každodenní fungování ta správná cesta. I když jsou instinkty často správné, tak nás někdy mohou vést špatným směrem. Zkušenosti nám pomáhají pochopit, ve kterých situacích bychom měli použít ten správný systém myšlení. Nastanou situace, které vyžadují více než jen výchozí myšlení, je nutné, aby to naše mysl dokázala rozpoznat a používat systém II.
Abychom docílili toho, že budou lidé kolem používat systém II, tak se doporučuje používat složitější výrazy. Obecně se doporučuje dostávat lidi do situací, nad kterými by se měli zamyslet. Neměli bychom dovolit, aby si náš posluchač mohl vyvodit závěr jen z nějaké strohé informace – náš posluchač by měl mít co nejhlubší pochopení, protože hlavně díky tomu nebude reagovat na základě domněnek. Je také důležité, v jakém rozpoložení zrovna daný člověk bude – měli bychom se naučit přiměřeně reagovat a adaptovat na náladu lidí, se kterými mluvíme.
Opět jsem v knize narazil na osobní štěstí. Jednoduše bychom si měli najít co nejvíce času na aktivity, které nás naplňují a věnovat se jim. U této kapitoly jsem si vzpomněl na Cihlu, který prostě dělá to, co se mu zachce. Občas mě ty jeho výkřiky teda dost štvou, ale líbí se mi, že dělá přesně to, co sám chce. Pokud se nám něco zrovna nepovedlo, tak to neznamená, že to bylo nutně špatně. Je dobré se nad danou událostí pozastavit, zhodnotit ji a najít na tom i to dobré, co nám to přineslo. Líbilo se mi přirovnání, které bylo ve filmu Bobule 2: „Je lepší si to posrat podle svého než si to posrat podle toho, jak to chtějí ostatní.“
Co mě dále velmi ovlivnilo bylo uvědomění, že se často nechávám ovlivnit výsledkem. Když se něco stane, tak mám z nějakého stupidního důvodu nejspíš potřebu vypadat zajímavě nebo chytře a okamžitě začnu tvrdit, že jsem si přesně TOHLE myslel už před tím. Vtipný. Tohle mi vážně otevřelo oči. Určitě se na to budu dále soustředit a vynasnažím se tenhle zlozvyk úplně odstranit.
V knize se mi také líbila část, se kterou jsem se dost ztotožňoval. Byla to část, která se věnovala optimistům! Konečně. V této části jsem se hlavně asi ujistil, že být optimistou má své nepopiratelné výhody. Optimisté rádi hledají nové příležitosti, což můžu jedině potvrdit, protože pro svůj život potřebuji neustále nějakou akci. Jinak je to přece nuda… Někdy je těžké si svůj optimismus udržet, ale já tvrdím, že být optimistou není jen chvilková záležitost – každý přece občas nemá svůj den. Být optimistou je životní styl.
Slovník pojmů:
Averze ke ztrátě = představa, že jsem z nějaké situace mohl získat víc než z jiné, která je mnohem jistější, je neúprosná. Averze ke ztrátě je skvěle vidět například v soutěži Milionář, kde soutěžící mají možnost vyhrát vždy 2x více než dříve. Většinou jdou do risku a následně přijdou o všechno.
Efekt framingu = v knize Kahneman tvrdí, že jde o: „tendenci lidí reagovat různými způsoby v závislosti na tom, zda je volba prezentována jako ztráta nebo zisk. Pokud je argument pozitivní, lidé mají tendenci riskovat, zatímco pokud je negativní, lidé se riziku vyhýbají.“
Efekt pořadí = při hodnocení osoby nebereme v potaz celkové hodnocení, ale přikládáme větší důležitost první či poslední informaci.
Heuristika = mentální zkratka.
Koherence = souvislost, spojitost.
Kognitivní = mající poznávací význam.
Konfirmace = ověření, potvrzení listiny.
Konfirmační zkreslení = abychom dokázali ověřit nějaké tvrzení, musíme mu prvně věřit, přičemž když nepoužijeme systém II, jsme ochotni věřit i úplným pitomostem
Konkurenční zášť = když jsme v týmu odmítnuti, tak se nám nechce dále spolupracovat na 100 %.
Priming = situace, kterou jsme již dříve zažili, a která se nám nějakým způsobem promítá do
aktuální činnosti. Tato činnost je následně naší vzpomínkou ovlivněna.
Regrese = útlum, ústup, zpětný postup, úpadek, návrat k dřívějšímu stavu.
WYSIATI = What you see is all there is.
Závěr:
Wow… nečekal jsem, že mi tato kniha odemkne tolik nových věcí, které se běžně dějí v našich běžných životech a jsou často přehlíženy nebo ignorovány. Sice jsem se ke čtení musel občas dost dokopávat a celkově jsem knihu tak nějak louskal přes celé prázdniny, ale připadám si jak po doběhnutí půlmaratonu! Bylo to dlouhé, občas dost nepříjemné, ale ta euforie v cíli je nepopsatelná. Ke knize se určitě vrátím ještě mockrát, protože v ní mám označených mega moc citací pro mou Bakalářku. Obecně bych celou knihu ohodnotil tak 8/10, protože byla na můj vkus občas až moc složitě napsaná (což mě vedlo i k vytvoření slovníku pojmů). Myslím, že problematika, kterou Kahneman v knize popisuje by měla být vysvětlována více stroze, aby byla kompletně pochopena co největším procentem čtenářů. Každopádně co čekat od laureáta Nobelovy ceny. Knihu bych doporučil jednoduše všem, kteří ji ještě nečetli. Každý by si měl zkusit uběhnout svůj rychlý a pomalý půlmaraton.
