Když jsem poprvé zavítal do TAPu nepočítaje den s téčkem tak jedna z mých prvních otázek zněla. Jak u vás probíhají zkoušky? Po tom co jsem se dozvěděl jak to funguje tak mě napadlo jak to asi dělaj in motherland. Na to jsem dostal odpověď že ve Finsku to dělají vyhodnocováním rocket modelu. V tu chvíli jsem byl jakože TF, co to je Rocket model?
Byly jsme zrovna uklízet TAP před začátkem školního roku a já měl asi 2 hoďky času a nevěděl jsem co s ním. A mé otázky co je to ten Rocket model se chytla jedna ze spolužaček a ukázala prstem na knížku která sama ležela na skříňce. Team coaches best tools bylo mi odpovězeno. Tam to všechno najdeš.
Tak jsem si pro sebe řekl “tak why not žejo, mám tady 2 hodiny čumět do země?”
Tento příběh byl na základě čtivosti trošku poupraven a některé akce postav se neshodují se skutečnou událostí. Fakt to tak ale bylo nekecám XD
A tak se to stalo, po skoro 4 měsících co si knihu tak pozvolně čtu to přišlo do fáze že tady sedím nad touhle esejí a pokusím se vám zhodnotit co mi tahleta Tiimi Akatemia MODLA dala.
Celou Team Coaches beru jako takový “středobod” Tiimi. Každý by se na ní měl odkazovat a koutkem oka sledovat to jestli na základě jejích metrik jako tým jednáme, nebo to je aspoň moje perspektiva.
Raketou na Mars
První na co si vzpomenu když se zmíní team coaches je rocket model a taky kvůli tomu že mě na to celé přivedl. Rocket model mě fascinoval svou měřitelností a já osobně ho vnímám jako takovej SKILL TREE celého týmu, měří to co jsme společně dokázali, co nás ještě čeká a za čím si jdem. Budu používat přivlastňovací zájmena, protože společně s týmem si pro něj jdeme.
Rocket model pro mě symbolizuje nějakou cestu kterou by se každý tým měl vydat. Ta cesta není ani zas tak určená tím čím se máme jako tým řídit, ale spíš takovým guidem že když nevím zrovna do čeho píchnout tak kouknu na to jak jsme na tom s raketou a můžu v ní hledat inspiraci na čem zamáknout. Raketa je takovým vnitřním indikátorem toho jak se posouváme jako tým
Coaching
Jednou z věcí která mě taky dosti zaujala byla jak TCBT znázorňuje kouče.
Po oficiálním příchodu do TAPu jsem byl lehce v rozpacích když mi Jonáš a ostatní koučové dávaly na moje perfektně specifické otázky, na které jsem čekal eště specifičtější odpověď, dávali otázky na zpátek. Byl jsem z toho až trošku nasranej, ale v momentální situaci jsem si uvědomil že to přece není úloha kouče. To abych dostal na svojí otázku jasnou odpověď by mělo být v kompetenci mého spolužáka a pokud ne tak si k tomu musím nějakým způsobem najít cestu sám. Přijde mi že tím co u nás kouči zastávají nám akorát do hlavy vědomě vštěpuje to že každý by si měl udělat kouče sám ze sebe a klást si tyto otázky sám. Hledat si za vším vlastní důvod proč to dělám a čeho tím chci dokázat. To že každou svojí akcí vyvolám nějakou reakci a k těm reakcím bych chtěl být jeden krok na před.
Co můžu říct že byla pro mě nejdůležitější věc co si odnáším z knihy, není úplně z knihy. Bylo to v moment když jsem se na teamsech s Jonáškem bavil o tom jak se posouvám ve čtení a zmínil jsem se že čtu zrovna Team Coaches. Jakmile jsem to napsal tak mě DžonyBoy zasáhl otázkou co jsem od té knížky vlastně očekával.
A v tů chvíly mě to trklo, co jsem od toho vlastně očekával? Vždyť já ani nevim. Knížku jsem následně odložil že si od ní dám chviličku pauzu a srovnám si myšlenky proč to vůbec čtu a jestli se mi to chce číst jenom kvůli tomu že budu mít další 3 body do esejí. Uvědomil jsem si že to nechci. Chci abych si určil proč knížku budu číst a následně co od ní slibuju.
Dospěl jsem k tomu že si knížku chci přečíst kvůli tomu že se v ní na 40ti stránkách řeší Raketa, to se nám v týmu bude hodit a v neposlední řadě vysvětlení pojmů které jsem do posavaď lehce chápal co znamenají ale nedokázal jsem říct jejich skutečný význam proč v metodice vlastně jsou. U některých věcí si stále nejsem jistej, ale to nechám na budoucím Adamovi až se ke knížce bude chtít vrátit (a to že se k ní bude chtít vrátit).
