Knihu jsem si vybral na základě doporučení od Aldy Chytila.
Mluvte tak, aby vás druzí poslouchali
Když se naučíme dobře strukturovat svůj projev a předneseme ho energicky, jasně a lidsky, tak nás publikum rychle přestane posuzovat a začne poslouchat to, co říkáme.
Pokud sevřeme stehenní nebo hýžďové svaly, tak se přestaneme třást. Odstraníme tím i napětí, které jsme mohli vnímat v oblasti hrudníku a hrdla.
Tři myšlenky proti nervozitě před projevem:
1. Musíte vědět, jak svou řeč zahájíte.
2. Musíte vědět, jak při řeči budete stát.
3. Musíte vědět, jak řeč zakončíte.
Tlačte do zdi
- Postavme se čelem ke zdi. Opřeme se dlaněmi o zeď ve výši ramen a několik vteřin tlačme opravdu silně do zdi, jako bychom ji chtěli odtlačit několik metrů od sebe.
o Jde o skvěle cvičení pro uvolnění napětí v horní části hrudníku. Uvolňuje hlas a veškeré nervové napětí.
Tlačte dlaně proti sobe
- Posadíme se rovně na židli. Dáme dlaně k sobě jako bychom se chtěli modlit. Zkontrolujme, že máme předloktí rovnoběžně se zemí. Nadechneme se nosem a na několik vteřin zadržíme dech. Poté tlačme dlaně co největší silou proti sobě a vytlačme vzduch z plic přes ústa.
o Toto cvičení uvolňuje horní část hrudníku a při výdechu zapojuje také brániční „trojúhelník“.
Jak zpomalit tepovou frekvenci
- Nadechneme se nosem a napočítáme při tom pomalu do tří. Poté nosem pomalu vydechujme a znovu při tom pomalu napočítejme do tří. Opakujme třikrát.
o Takto dojde k významnému poklesu tepové frekvence. Můžeme se takto zklidnit třeba i na poradě, než dostaneme slovo. Budete mluvit pomaleji, váš hlas bude uvolněnější a mysl klidnější.
Jak zklidnit narůstající paniku
Stejně jako u cvičení výše se nadechněme nosem a napočítejme při tom pomalu do tří. Poté nosem pomalu vydechujme a znovu při tom pomalu napočítejte do tří. Proveďme dvě opakování. Potom se znovu zhluboka nadechněme, ale tentokrát podržme vzduch v plicích. Nezapomeňme, že se chceme zklidnit, takže to s námahou nepřehánějme. Když jsme připravení začněme pomalu vypouštět vzduch ústy.
- Protože se soustřeďujeme na zadržení dechu, obvykle přestaneme myslet na nervozitu. Dýchání tímto způsobem nám opravdu pomůže zklidnit mysl a zpomalit roj myšlenek.
Sebevědomí je to, co si myslíme sami o sobě.
- Nemusí být hlučné (vyplá hruď, zvedlá hlava, mluvení nahlas, přímý oční kontakt), může být laskavé. Musíme zjistit, jaký je náš vlastní styl sebevědomí. Začněme tak, že ostatním hrdě ukážeme, kdo doopravdy jsme.
- Staňme se tím, kým skutečně jsme. Když nemáme ponětí, kdo jsme, tak lidé nevědí, co si o nás mají myslet nebo jak s námi mají komunikovat.
Charisma je efekt, který vyvoláváme u druhých lidí.
Je lidské cítit se nedokonale a nejistě. Mnozí oblíbení baviči nám přece také ukazují svoji zranitelnost a nedokonalost, a jsou nám proto ještě sympatičtější. Můžeme se s nimi ztotožnit. Je však těžké se ztotožňovat se s někým, kdo se prezentuje jako naprosto sebejistá a nezranitelná osoba.
pokud zvládneme být sami sebou v soukromí, zvládneme to i na veřejnosti.
Lidé vždy ocení, když jim ukážeme své lidské stránky.
„Narodili jste se jako jedineční, tak neumírejte jako něčí kopie.“
Když odhodíme masku a ukážeme světu, kdo skutečně jsme, dáme okolí pocit jedinečnosti. V tu chvíli se dostavíme charisma.
Charisma je efekt, který vyvoláváme u druhých lidí.
Znamená dávat něco druhým lidem. Je o skromnosti a propojení. Jde o to, abychom pocit výjimečnosti dávali ostatním.
Skutečně sebevědomí lidé se nemusí snažit dělat dojem. Arogantní lidé to naproti tomu dělají často.
Všichni sebevědomí lidé mají nízko položené těžiště.
Cvičení 1
- Postavíme se čelem proti zdi a soustředíme se na určité místo (obraz, vypínač,…). Představme si, že takto stojíme a máme začít svou řeč. „Dobré ráno, dámy a pánové, jmenuji se Filip Hlavatý a mám pro vás velmi zajímavou zprávu.“ Říkejme to přímo té dané věci (spínač,…). Nyní to řekneme znovu, ale teď snížíme své těžiště tím, že zatneme hýžďové nebo stehenní svaly.
o Budeme vypadat soustředěnější a sebevědomější
Cvičení 2
Zkusme chodit, jako bychom měli těžiště v dolní části břicha. Představujme si, že nás něco táhne za provaz upevněný v dolní části břicha. Pro lepší představu zapojme střed těla tak, že stáhneme svaly v dolní části břicha.
Cvičení 3
Během následujících 24 hodin se snažme snížit své těžiště zatínáním hýždí a stehen, když klidně stojíme a to kdykoli a kdekoli. Jak už víme, lidé si o nás udělají názor během prvních několika vteřin, takže zatínat svaly stačí jen na začátku prezentace.
- Když dokážete udržet své těžiště dole, nebudete jen vypadat sebevědomější, ale začnete se tak i cítit.
Způsob, jak se někdo pohybuje, stojí a mluví, rozhodne o tom, jak ho budeme posuzovat.
Osoba v zóně 1 nemá zájem přiblížit se k jiné osobě a mluvit s ní. Chce zůstat ve svém osobním prostoru. Její energie je obecně slabá.
Osobo v zóně 2 se ráda přiblíží k druhému člověku a mluví s ním. Její energie je uvolněná a zároveň dynamická.
Osoba v zóně 3 nemá zájem někomu skutečně naslouchat. Může působit dominantním a hlučným dojmem. Její energie je obecně silná a direktivní.
Když budeme s někým jednat v zóně 3, stáhne se do zóny 1. Když oba budeme v zóně 1, tak si žádnou komunikaci nevyměníme.
Aby spolu mohly dvě strany úspěšně komunikovat, musí se obě nacházet v zónách 2.
Když tedy máme pronést nějakou řeč, musíme být v zóně 2 už od samého začátku. A musíme povzbudit i lidi z publika, aby se přesunuli do zóny 2, a mohli tak vnímat naše sdělení energicky, jasně a lidsky. Zde je 10 způsobů, které nám k tomu pomohou:
1. Není to o nás
2. Empatie
- Nejprve se vciťme do nálady přítomných lidí a snažme se pochopit, co se jim asi honí hlavou.
3. Rovnocennost
4. Vyhněte se matoucím signálům
5. Neobhajujte se
- Jakmile jste jednou něco prohlásili, tak o tom přestaňte mluvit! Vaše logické argumenty budou mnohem účinnější, pokud je prostě a jasně řeknete a nebudete je příliš obhajovat.
6. Naslouchání
- Když někomu nasloucháme, zkusme se mu střídavě koukat do jednoho i druhého oka.
7. Oční kontakt
- 2-3 vteřiny při setkání dvou lidí, avšak záleží na kontextu situace
- Tajemství očního kontaktu při prezentování před publikem v sále je jedna myšlenka s jednou osobou a jedna myšlenka s další osobou. Když takto budete používat oční kontakt, lidé z publika budou mít pocit, že mluvíte ke každému z nich individuálně.
8. Dejte lidem vybrat, zda s vámi souhlasí, nebo ne
- Když pronášíte nějaký projev, musí tón vašeho hlasu a volba vašich slov vždy v lidech vyvolávat dojem, že se mohou rozhodnout zcela nezávisle sami za sebe.
9. Neberte se příliš vážně
- Slabá porce sebezlehčujícího humoru obvykle udělá hodně.
10. Usmívejte se
Cvičení 1 – pozorujte, ve kterých zónách jsou lidé kolem vás
- Nejdříve pozorujte alespoň 3 lidi, ve které zóně se právě nacházejí, a všímejte si, jak rychle to zvládnete rozpoznat. Po určité době dokážete stanovit tyto zóny u druhých lidí automaticky. Jakmile se to naučíte, sledujte, jak se cítíte při rozhovoru s někým, kdo je v zóně 1,2 nebo 3.
o Jakou komunikační zónu si lidé zvolí, bude přímo ovlivňovat pocit, který z těchto lidí budete mít.
Cvičení 2 – pozorujte, ve kterých zónách jste vy
- Ve kterých zónách jste dnes už byli? V zóně 1,2 nebo 3? Pozorujte se. Střídaly se u vás tyto zóny během dne?
Cvičení 3 – vybírejte si svou zónu aktivně
- Když jste s jinými lidmi, zkuste chvíli zůstat v zóně 1. Všímejte si, jak se cítíte. Všímejte si, jak na vás lidé reagují. Pak přejděte do zóny 2 a zkuste s někým navázat hovor. Budete otevřenější a vstřícnější, budete naslouchat druhým a dáte jim pocit, že se o ně skutečně zajímáte. Poté experimentujte s konverzací ze své zóny 3. Vyberte si někoho neutrálního, s kým výsledek vaší konverzace nebude moc důležitý.
- Jak jste se cítili v různých zónách? Jak na vás reagovali ostatní, když jste byli v různých zónách? Změnili své chování podle toho, ve které zóně jste byli?
- Lidé reagují na laskavé a důvěryhodné hlasy, protože působí přátelsky a vzbuzují respekt.
- Pokud se namísto mluvení z krku naučíme dýchat do dolní části břicha a necháme naši energii proudit odtamtud, tak nás to promění. Tímto způsobem můžeme používat náš „přirozený“ hlas.
- Srozumitelnost je mnohem důležitější než hlasitost
- Máme jakési nutkání, které v nás vyvolává pocit, že když se postavíme, musíme mluvit hlasitěji. Zkusme toto nutkání potlačit.
Cvičení 1 – nejlepší cvičení pro jazyk
Vyplázněte jazyk co nejvíc a snažte se srozumitelně říct: - otevření hrdla
Jede, jede mašinka,
Kouří se jí z komínka.
Pan průvodčí za rohem
Maže chleba tvarohem.
Cvičení 2 – jak otevřít hrdlo
Postavíme se čelem ke zdi a díváme se na nějaké konkrétní místo, třeba na obraz nebo vypínač. Nadechneme se a při výdechu řekneme: „Dobrý den, dámy a pánové.“
Nyní si představíme, že se nám chce zívnout. Nabereme široký „zívací“ dech a znovu řekneme: „Dobrý den, dámy a pánové.“ à a několikrát zopakujeme.
Cvičení 3 – Soustřeďte svůj dech
Posadíme se na židli a zavřeme oči. Při nádechu si položíme ruku na dolní část břicha a snažíme se nadechnout „do dlaně“. Nenadechujeme se do hrudníku! Opakujeme 3x.
Nyní se nedechneme a při výdechu přidáme mírně hučivý zvuk. Uvolníme dolní čelist, ale rty necháme u sebe, abychom při hučení cítili, jak nás brní. Opakujeme 3x.
Nyní se znovu nadechneme do dolní části břicha a při výdechu přidáme na několik vteřin hučení, potom oddálíme rty a změníme hučivý zvuk na zvuk „áááááá“. Nesnažme se být moc hlasití. Opakujme 3x.
Cvičení 4 – soustřeďte svůj hlas
„Miluji tě. Nenávidím tě. Chci si tě vzít. Chci tě zabít.“
Zkuste si říct tyto věty nahlas. Když je pronášíme, dívejme se na pevné místo přímo na stěně před sebou. Snažme se tyto věty „nehrát“. Pokud je budeme hrát, mohou znít falešně.
Nyní je říkejme znovu, záměrně se nadechujme do dolní části břicha, a když mluvíme, snažme se je pronést úplně se stejnou intonací, takže „miluji tě“ bude znít úplně stejně jako „nenávidím tě“.
Nyní si zkusme další cvičení. Dívejme se stále na stejné místo na stěně a řekněme tiše a jemně: „Být, či nebýt? Toť otázka.“ à opět slova nehrajeme, pouze dýcháme do dolní části břicha a necháme slova odplynout. Jako by zvuk proudil z našeho otevřeného hrdla.
Cvičení 5 – úsměv proměňuje hlas
Věta pronesená s úsměvem více zaujme a má víc energie a tónové rozmanitosti.
Cvičení 6 – pozorujte svůj hlas
Pozorujte svůj hlas. Sledujte, jaký z něj máte pocit. Ve kterých situacích cítíte, že je váš hlas staženější? Kdy dokážete být uvolněnější?
Jakmile to v několika různých situacích odpozorujete, zkuste změnit místo, odkud váš hlas vychází. Když máme pocit, že je náš hlas stažený a že mluvíme z hrdla, pokusme se mentálně přesunout do dolní části břicha.
Cvičení 7 – Jak mluvit z nízkého těžiště
Postavme se a zatněme hýžďové nebo stehenní svaly, abychom snížili své těžiště. Nyní se snažme mluvit ze svého břicha a řekněme: „Tohle je nejlepší židle na světě.“
Nezapomeňme nechat slova jen zlehka plynout. Nesnažíme se nic prodávat. Nesnažíme se nic dokazovat. Nesnažíme se dělat žádný dojem
Cvičení 8 – artikulační cvičení (jazykolamy)
Začněme pomalu a srozumitelně. Nesnažme se ze cvičení dělat běžnou konverzaci. Snažme se vyslovit každý zvuk a každou hlásku. Skoro to přehánějme.
- Cyril vyryl celý celer pro Cyrilku.
- Dolar libra rubl. Dolar libra rubl.
- Vlk klel v rokli.
- Vlk smrkl, zmrzl, zmlkl.
- Vlk strh srně hrst srsti.
- Vlky plky. Vrzal vrhl, vlk vrzl.
- Čimčarára, čim, čim, čim! Čímpak mluvíš, číčo, čím? Číča řekne vrabčákovi: Přece hlasem kočičím!
- Před potokem pět kop konopí, za potokem pět kop konopí.
- Náš Popokatepetl je ze všech Popokatepetlů nejpopokatepetlovatější Popokatepetl.
- Rozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora, či nerozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora?
- Na otorinolaryngologii ordinuje otorinolaryngolog. Na anesteziologickoresuscitačním oddělení resuscituje anesteziolog.
- Když napíšeš, že napíšeš, tak napiš a nepiš, že napíšeš, když nenapíšeš. To já, když napíšu, že napíšu, tak napíšu a nepíšu, že napíšu, když nenapíšu.
- Rozbuldozérovaný buldozér rozbuldozéroval rozbuldozérované buldozériště.
- Žili byli tři Japonci. Jaxi, Jaxidraxi, Jaxidraxidraxonson. Žily byly tři Japonky. Cipi, Cipilipi, Cipilipilinponpon. Jaxi vzal si Cipi, Jaxidraxi vzal si Cipilipi, Jaxidraxidraxonson vzal si Cipilipilinponpon.
Cvičení 9 – Jak ještě rozvíjet hlas
Zkuste si mezi horní a dolní zuby strčit dva prsty a mluvit. Artikulace s prsty v ústech je velmi obtížná a nutí jazyk k daleko většímu úsilí.
Cvičení 10 – bolest v krku
Do sklenici vody s pokojovou teplotou přidáme lžíci ovocného octa a usrkáváme tuto směs pomalu po malých doušcích několik hodin.
Nelze pochybovat o tom, že velká část úsudku publika je založena na vizuálním dojmu.
Pět základních typů řeči těla:
1. Uzavřený/agresivní
2. Uzavřený/obranný
3. Uzavřený/nervózní
4. Uzavřený/znuděný
5. Otevřený/se zájmem
o Pevný stisk ruky
o Dobrý oční kontakt
o Sebevědomý postoj
o Uvolněná gesta
o Prokazuje zájem, přikyvuje hlavou, mírně se přiklání
Když se naučíme vysílat „otevřené“ signály, pomůže nám to „otevřít“ ostatní i našim myšlenkám a snaze o komunikaci.
Snažte se trochu sklonit bradu k zemi, čímž obvykle dojde ke zjemnění vašeho hlasu, protože bradou níž je hrdlo uvolněnější
Pokud se pohybujeme jen kvůli přílišné nervozitě, která nám brání zůstat na místě, bude to na diváky působit rušivě. Pokud se však pohybujeme v souladu s naším projevem, bude se to publiku zdát logické.
Snažte se mít váhu rozloženou rovnoměrně na obou chodidlech.
Ruce sepjaté na dolní části břicha je výhodný ze 3 důvodů:
1. Chráníte své břicho, takže se cítíte před publikem méně zranitelní.
2. Můžete kdykoli udělat jednou nebo oběma rukama nějaké gesto. A jakmile gesto dokončíme, prostě jen vrátíme ruku nebo ruce do výchozí polohy.
3. Vypadá to „otevřeně“, avšak zároveň se cítíte dobře chránění.
Seďte s chodidly celou plochou na podlaze, trup naklánějte mírně dopředu, ruce položte na stůl před sebou, dýchejte do dolní části břicha.
1. Chodidla od sebe na šířku boků a váhu rovnoměrně rozložím na obě nohy.
2. Zatnu stehenní svaly, abych snížil své těžiště.
3. Ruce sepnu volně na dolní části břicha
4. Usměji se
Cvičení 1 – Jak správně stát
Posaďte se na židli víc dopředu s hýžděmi v přední části židle, chodidla pevně opřete o podlahu, narovnejte záda, nakloňte se mírně dopředu a řekněte: „Dobrý den, dámy a pánové. Jsem rád, že jste přišli.“
Experimentujte s různými pozicemi vsedě a sledujte, jak se v každé z nich cítíte a jaký přitom máte hlas.
Cvičení 2 – Jak správně stát
Zkuste se pozici z kapitoly správný postoj a řekněte: „Dobrý den, dámy a pánové. Jsem rád, že jste přišli.“
Poté svěste ruce podél těla a řekněte to znovu. Poté znovu první správný postoj a reflektujte.
Cvičení 3 – Gesta rukama
Postavte se s vahou rovnoměrně rozloženou na obě nohy. Zkuste pohyb rukou v otevřeném gestu a řekněte při tom větu: „To je naprosto skvělý nápad.“
Řekněte to znovu, ale nyní gestikulujte oběma rukama, jako byste naznačovali ohromující nápad. Když přestanete mluvit, sepněte ruce opět na dolní části břicha, jako by vám je tam přitahoval magnet.
Nyní zkuste znovu říct totéž, ale nyní pohybujte rukama pouze od zápěstí. Říkejte si to takto znovu. Když budete takto experimentovat, tak zjistíte, jaká gesta vám nejvíc vyhovují. Vždy vraťte ruce zpátky do neutrální polohy na dolní části břicha.
Předtím, než začnete vytvářet strukturu své řeči, si musíme položit tři základní otázky:
- Proč chcete svou řeč pronést?
- Proč by měla publikum zajímat?
- Co skutečně říkáte?
Každý projev před veřejností musí mít svůj důvod. (prodat, motivovat, informovat, přesvědčit, polemizovat, …)
Vždy jde především o postoj řečníka k nějakému tématu. Když je nadšený řečník, bude nadšené i publikum.
Prodejní řeč bude na konci vždy obsahovat požadavek.
Motivační řeči jsou o změně názorů a chování.
Vždy musíme myslet na to, jaký význam má naše sdělení pro publikum.
„Prodávejte prskání a vůni, ne jen párek.“ à Je třeba poskytovat potencionálním zákazníkům nejenom přesvědčivé důvody, proč si mají koupit náš výrobek, ale nesmíme zapomínat prodávat jim i vzrušení související s výrobkem.
Klíčové sdělení je jednoznačné a definuje cíl řeči srozumitelně a přímo.
Étos je o vytváření propojení a získávání důvěry publika v nás jako někoho, komu lze věřit.
Logos je o přesvědčování publika, že naše argumentace dává smysl. Nejde jen o logický smysl, ale o samotný smysl jako takový.
Patos – měli bychom publikum angažovat na emoční úrovni. Musíme ho inspirovat a motivovat.
Věřit. Přesvědčit. Motivovat. à v tomto pořadí.
1. Exordium: získání pozornosti publika a prokázání, že dokážete dobře mluvit.
2. Narratio: popis vaší argumentace
3. Divisio: poukázání na to, na čem se vy a vaši odpůrci neshodnete.
4. Confirmatio: podpora vašeho stanoviska
5. Refutatio: rozsekání argumentů vašich odpůrců na cucky.
6. Conclusio: velké finále se spoustou patosu
Nejdřív je třeba řeč opravdu dobře zahájit a získat pozornost publika.
Když čteme novinové články, náš zájem nejprve upoutávají jejich nadpisy a neboli titulky.
V případě metody titulkového sendviče skončíme stejně, jako jsme začali, zopakujeme tedy svou úvodní větu.
Háček do paměti je fráze, která je tak osobitá nebo zvláštní, že silně zaujme naši pozornost, a proto nám utkví v hlavě.
5 klasických zahájení:
- Přínos
o „ukážu vám, jak můžete udělat ze svých peněz dvojnásobek během pěti minut.“
- Popíchnutí
o „Ukážu vám, jak můžete udělat ze svých peněz dvojnásobek během pěti minut… ale nejdřív vám chci říct ještě něco jiného…“
- Otázka
o „Kdo z vás by chtěl udělat ze svých peněz dvojnásobek během pěti minut?“
- Šok
o „Když během pěti minut neuděláme z vašich peněz dvojnásobek, tak jsme břídilové.“
- Trojité zahájení
o „Mohl bych vám vyprávět o současném stavu světové ekonomiky. Mohl bych vám vyprávět, jak špatně má většina z nás nastavené spoření na penzi. Ale myslím, že místo toho vám raději řeknu, jak můžete během pěti minut udělat ze svých peněz dvojnásobek.“
- dramatické zahájení
- Začněme s nadhozením problému
- Začněme s nějakým citátem
- Vykreslete nějakou scénu
- Vtipná historka
- Zahájení aktualitou
- Odkaz na dané místo
- Vyvedení publika z rovnováhy
- Zahájení srovnáním
- Začněte uprostřed příběhu
Můžeme publiku vyprávět příběhy o nás, což působí na ostatní empaticky, ale musíme je použít ve správnou chvíli a ze správných důvodů.
1. Byl jednou jeden…
2. A ten dělával toto…
3. Ale jednoho dne se něco změnilo…
4. Takže musel…
5. A nakonec to dopadlo tak, že…
„když to nedokážete vysvětlit šestiletému dítěti, tak tomu sami nerozumíte.“ – Einstein
Když použijeme běžná slova, bude naše sdělení srozumitelnější.
Chceme, aby naše řeč připomínala spíš rozhovor, a proto používejme jednoduchá hovorová slova.
Lidé dokážou váš příběh sledovat jen tehdy, pokud má logickou strukturu.
Být stručný samozřejmě neznamená prostě jen říct toho málo. Musíme sdělit vše, co sdělit potřebujeme, ale co nejvíc zhuštěnou formou.
Řekněte si svoji řeč nahlas, srozumitelně a v odpovídajícím tempu, protože jenom tak zjistíte, kolik času zabere.
O výběru slov musíme přemýšlet, a to především tehdy, když máme sdělovat špatné zprávy. Jestliže zvolíme nevhodná slova, lidé je mohou snadno vnímat jako kritiku nebo aroganci.
Snažme se také používat slova a obraty, které jsou zábavné, dobře se poslouchají a jsou to zajímavé „háčky do paměti“.
- Anafora (opakování slova na začátku věty)
- Stoupající trikolón (např. „přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem“)
- Izokolón (vyrovnává věty stejné délky a má dobrý, vyvážený rytmus)
- Captatio benevolentiae (snaha o získání přizně publika projevem nesmělé pokory – např. „i když jsem ministerskou předsedkyní, jsem také dcerou hokynáře…“
- Praeterito (prohlášení, že o něčem nebudeme mluvit, ale pak o pokračujeme ve své řeči a mluvíme právě o tom)
- Opakování
- Rým
- Aliterace
Lidé se rádi smějí směšným věcem, které jsou dobře načasované.
Každý snímek musí mít svůj účel.
Snímek by vždy měl plnit jednu z pěti věcí:
1. Uvést vaší argumentaci
2. Rozvinout vaší argumentaci
3. Doplnit novou informaci k vaší argumentaci
4. Začít novou oblast nebo část prezentace
5. Shrnout vaši argumentaci
Snažte se mít na každém snímku maximálně 5 odrážek a v každé odrážce maximálně 5 slov
Pokud svou řeč dobře zahájíme i zakončíme, tak nám lidé nejspíš odpustí, že jsme někde mezi těmito dvěma body nebyli vždycky dokonalí.
Měli bychom se snažit načasovat vrchol našeho projevu po uplynutí 95 % času a zakončovat nějakou klidnou myšlenko nebo zábavnou větou.
Publikum asi nic neotráví víc, než když říkáte, že budete končit, ale stále se k tomu nemáte.
Než začnete vytvářet strukturu projevu nebo prezentace, odpovězte si na těchto 10 otázek:
1. Jaký mám vztah s publikem?
2. Kolik toho o mně publikum ví?
3. Sedí v něm moji vrstevníci, nadřízení nebo podřízení?
4. Co si o mně ti lidé myslí? Jako moc mi věří?
5. Co je mým cílem? Informovat, motivovat, prodávat, přesvědčovat nebo polemizovat?
6. Co ode mě chtějí?
7. Co od nich chci já?
8. Jaké další faktory mohou ovlivňovat to, jak mě vnímají?
9. Proč by je mělo zajímat to, co se jim chystám říct?
10. Co z toho budou mít?
S pomocí myšlenkových map bude tvorba struktury opravdu jednoduchá, dostaneme se s jejich pomocí k několika logickým vláknům informací a myšlenek.
Popište svůj příběh přesně 50 slovy. Je to opravdu dobré cvičení, které nás nutí k velké výstižnosti myšlenek.
Promyslete si téma své řeči nebo prezentace a pak se ho snažte vtěsnat do šablony pohádky viz nadpis pohádková šablona.
Samozřejmě můžete úvodní slova dle potřeby změnit, ale sledujte, zda vám tato struktura pomůže udržovat v průběhu vašeho projevu správný směr.
Zamyslete se nad tím, co chcete, aby lidé na konci prezentace pocítili, udělali nebo si zapamatovali.
Nezapomeňte na vzájemnou návaznost jednotlivých snímků.
Napište si pět různých zahájení projevu, při kterých použijete 5 klasických zahájení výše
Využijte při tom metodu titulkové sendviče a háčku do paměti
Víme, že existuje mnoho různých způsobů a stylů, jak lze projev pronášet, ale každá komunikace, ať už se jedná o projev před veřejností nebo ne, musí mít tři základní kvality: energii, srozumitelnost a lidskost.
Na začátku výstupu bychom měli vybudit asi o 10 % nad standard, protože musíme doslova „rozsvítit sál“. Energie je nakažlivá.
Pokud se chceme propojit s lidmi z publika, musíme si uvědomovat, že každý má svou momentální náladu a musíme tedy promlouvat na lidské úrovni.
3 hlavní problémy, když projev čteme z papíru:
1. Nedokážeme udržovat dostatečný oční kontakt s publikem
2. Není možné chodit po pódiu
3. Napsané věty jsou obvykle delší a složitější než věty mluvené
Když řečník nemá žádné poznámky, dělá to velký dojem.
Pokud používáte poznámky, tak se nejlépe se svým publikem propojíte takto: nejprve si přečtete poznámku a pak zvednete oči a potom mluvíte.
Noste si s sebou všechny možné propojovací kabely. Počítač a audiovizuální technika nejsou vždy kompatibilní.
10 tipů na to, aby vaše přednáška šla hladce podle plánu:
1. Má publikum sledovat mě, nebo promítací plátno?
- Chcete-li, aby se pozornost z plátna převedla na vás, tak poodejděte od plátna
- Když se na plátno díváte vy, bude se na něj dívat i publikum
2. Kam se dívat
- Když si řečník není jistý, jak formulovat další větu, má nutkání se podívat pro inspiraci na plátno à vyhnout se tomu, publikum není zvědavé na váš zátylek
- Neignorovat oční kontakt s publikem
3. Oznamte, který snímek bude následovat, teprve potom klikněte
4. Nenechte publikum číst text dopředu
- Řekněte publiku, kam přesně se mají dívat. Na jakém řádku jste, o jakém mluvíte…
5. Říkejte stejná slova jako jsou na snímku
- Snažte se používat několik napsaných slov jako kotvu, která lidem umožní zorientovat se v tom, o čem právě mluvíte.
6. Každý snímek musí mít svůj účel
- Každý snímek musí mít svůj účel. Musí podporovat vaši argumentaci, uvádět novou myšlenku, uklidňovat publikum nebo ho k něčemu vyzývat.
7. Prezentovat na obrazovce, nebo s papírovými výtisky?
- Zredukujte co nejvíc obsah prezentace a ponechte v ní pouze základní jádro svého sdělení.
8. Řekněte lidem, jak se cítíte
- Může vám pomoct, když si na každý snímek napíšete nějakou emoci. Přesně takovou, jakou má pociťovat vaše publikum.
9. Propojujte snímky
- Dobrou a fungující technikou je položit na konci každého snímku řečnickou otázku, na kterou odpovíte na snímku následujícím.
10. Každou část prezentace zřetelně oddělte
Taková dvouvteřinová pauza před začátkem projevu má svůj velký smysl:
1. Dá vám čas, abyste se podívali do publika a zkontrolovali, že je připravené poslouchat.
2. Získáte pozornost publika, takže bude vnímat vaše úvodní, pečlivě zvolená slova.
3. Touto pauzou dokážete, že jste před svou řečí uvolnění.
Lidé potřebují na zpracování informací čas. Potřebují prázdný prostor kolem informací, aby si je uvědomili. Vkládání pauz ke užitečné také proto, že přerušuje myšlenková schémata publika.
I monotónní vzorec řečí můžeme narušit pauzami.
Když vyberete nějaké klíčové slovo a nasměrujete na něj pozornost publika pauzami mezi daným slovem, tak si ho lidé všimnou a budou mít čas na to, aby tuto informaci zpracovali
Aby byl význam věty jasný, je třeba zdůraznit správné klíčové slovo. Tak zabráníme tomu, abychom všem slovům přiřazovali stejnou hodnotu, a zbavíme se monotónního vyznění celé věty.
Publikum můžete na určité slovo upozornit tak, že ho vyslovíte po slabikách. To také zpomalí vyslovení takového slova, což dále zdůrazní jeho význam.
Ideální je při projevu měnit tempo řeči, protože tak udržíme publikum v bdělém stavu.
Je třeba si připomínat, že často jsme mnohem lepší, než si myslíme. Pokud se soustředíme jen na větu, kterou právě říkáme, bude vše v pořádku.
Oblečení, ve kterém se cítíte dobře. Měli bychom to být skutečně „my sami“ v daném oblečení.
Doporučuje se, abyste se oblékli jen o malinko lépe než lidé v publiku.
Když se těsně před ním na chvíli něčím rozptýlíte, přestanete se soustředit na svou nervozitu.
1. Z rovného postoje se předkloňte dopředu, jako byste se chtěli dotknout palců u nohou. Zadní část kolen mírně propněte. Vraťte se zpět do stoje. Proveďte tři opakování toho cviku. Nesnažíte se při tom dotknout palců, ale zbavujete se nadměrného napětí v nohou.
2. Proveďte třu zakroužení oběma rameny.
3. Rozpohybujte obličejové svaly pomocí žvýkání imaginární karamelky. Dělejte hloupé obličeje. Široký, stažený, doleva a doprava.
4. Vyplázněte jazyk co nejdál u úst a řekněte si celou říkanku Jede, jede mašinka.
Když s někým těsně před projevem prohodíte pár slov, odvedete tím svou pozornost od vlastní nervozity.
Navíc si takto před svou řečí uděláte průzkum, jakou mají lidé náladu.
10 bodový seznam, který je dobré si před vystoupením projít:
1. Půl hodiny před začátkem je dobré něco menšího sníst, ale snažte se vyhnout mléčným výrobkům. Odolejte i skleničce alkoholu.
2. Zajděte si předtím na záchod
3. Podívejte se do zrcadla a zkontrolujte vzhled.
4. Do kapsy si dejte papírový kapesník na kýchání.
5. Vypněte si telefon.
6. Zkontrolujte, že máte v kapse poznámky.
7. Zacvičte si 15vteřinové cvičení
8. Připomeňte si 1. větu, kterou řeknete
9. Dýchejte do dolní části břicha
10. Usmívejte se
Je nutné, aby bylo zřejmé, že jste doopravdy skončili: „Děkuji za pozornost.“
Řekněte „Děkuji vám za pozornost.“, počkejte dvě vteřiny, nechte doznít potlesk a pak řekněte: „Pokud máte jakékoli dotazy, rád je zodpovím.“
Je důležité skutečně otázku vnímat a poslechnout si ji až do konce.
Pečlivé vyslechnutí otázky znamená, že:
1. Odpovíte na správnou otázku.
2. Projevíte úctu tazateli a jeho otázku považujete za smysluplnou.
3. Máte dostatek času na její zodpovězení.
Poslouchejte pozorně, nad otázkou se zamyslete a až potom odpovězte.
Dejte si chvíli na rozmyšlenou. Zkuste si otázku zopakovat: „proč věřím X? (pak chvíli přemýšlejte). Mám k tomu tyto důvody…“
Nebo zopakujte otázku, jako byste se snažili pomoct publiku: „Nevím, jestli to slyšeli i všichni vzadu, ale otázka zní…“
Nebo „Nemám zde dnes přesná čísla, když mi však potom dáte svůj e-mail, rád vám je pošlu.“
pokud se nechcete dostat do slepé uličky, stačí říct jen: „Děkuji vám, to je zajímavý názor. Chce se ještě někdo na něco zeptat?“
Jako třeba: „Děláte to proto, abyste ušetřili peníze firmě, nebo jejím akcionářům?“
Snažte se na takovou otázku neodpovídat přímo. Namísto toho přeformulujte svůj názor. „Myslím, že jde hlavně o to, že v podstatě děláme…“
Snažte se ho přerušit a zeptejte se ho na jméno. „Promiňte, přeslechl jsem vaše jméno?“…“Děkuji vám, (jméno). Cením si vašich myšlenek, ale potřebujeme mít prostor i pro další otázky.“
V první řadě tomu nesmíte přizpůsobovat tón svého hlasu. Mluvte pomalu a mírně a přeformulujte jeho otázku neutrálně. To vám dá čas na změnu energie jejího vyznění.
ATP:
Snižování težiště během mluvení zatnutím hýždů. Více zapojuji oční kontakt, dříve jsem koukal hlavně do noťasu při mluvení na TSkách, teď častěji kouknu na ostatní, když mluvím. Přemýšlím také více nad obsahem sdělení. Dýchám do břicha/zad při mluvení a tvořím si pauzy na nádech. Vyzkoušel jsem si artikulační cvičení. Při prezentace správně stojím a využívám ruce/gesta, aby mi pomohla k sebevyjádření.
