Prokrastinace = chorobné odkládání úkolů a povinností
Prokrastinace není lenost.
Líný člověk chce být líný. Prokrastinace se projevuje u člověka, který naopak chce něco dělat, ale místo toho dělá něco jiného, ale prostě mu to nejde. Například já jsem vzal před chvílí do ruky rubikovu kostku, a to jsem zrovna začal psát tuhle esej. Ne, že bych ji psát nechtěl, ale moji pozornost zrovna ukradla jiná činnost a můj mozek se radši začal soustředit na tu méně produktivní. Určitě má prokrastinace hodně co dočinění právě s pozorností, ale i s disciplínou a vůlí. Tato kniha mi měla pomoct s mojí pozorností lépe pracovat, abych neprokrastinoval. Místo toho mi hned v první kapitole vysvětlila, že drtivá většina věcí, co dělám, není prokrastinace. Jen prostě DĚLÁM NĚCO JINÉHO. Ale protože chci.
Kvůli prokrastinaci sice ztrácíme náš drahocenný čas (pro spoustu lidí to nejcennější, co „mají“), je dobré mít ale na paměti to, že život není pouze o tom, být produktivní. Kniha klade důraz na to „ŽÍT ŽIVOT NAPLNO“ a to pro každého znamená něco jiného. Pro mě to znamená užít si ho. Před přečtením knihy jsem začínal mít problém s tím, že jsem se cítil špatně, když jsem nedělal něco „produktivního“. Díky knize mi ale došlo, že mohu být se svým momentálním životem a managementem poměrně spokojený, protože to je to, jak chci žít a vlastně až tak často neprokrastinuji. Díky knize jsem si ale také začal více uvědomovat chvíle, kdy opravdu prokrastinuji a tomu se od té doby vyhýbám.
V této kapitole se také baví o takzvané „rozhodovací paralýze“. Myšlenka spojená hlavně s dnešní dobou, popisující to, jak si už od malička musíme stále vybírat to, co vlastně chceme nebo potřebujeme. Dříve to bylo jednoduché. Narodili jste se do rodiny farmářů, od malička jste žili v domě, kde žilo 15 rodinných příslušníků, všichni dělali to stejné a děti se učili také to samé. A tak jste od malička pracovali na farmě, každý týden jste dělali to samé, pak jste se možná oženil nebo vdala (nejspíše za někoho, kdo vám byl vybrán), měli děti a ty měli stejný osud jako vy. Do konce života jste žili na své farmě, aby ji zdědili generace po vás. Jasné, tak jednoduché to nebylo. Ale chápete moji myšlenku. Dnes se narodíte a už od školy (v dnešní době už bohužel občas i od školky) se po vás chce, abyste se neustále rozhodovali. Co si koupíte ve školním bufetu? Co si dáte v jídelně? Jaký si na 2. stupni zvolíte volitelný předmět? Kam půjdete po škole s kamarády? Jaký film si večer pustíte? Kam pojedete na prázdniny? No a s věkem těchto rozhodnutí jen přibývá. Tak vzniká rozhodovací paralýza. Máme tolik možností, že se často nerozhodneme ani pro jednu. Jak to souvisí s prokrastinací a time managementem? Často máme na den naplánovaných spoustu činností, které chceme nebo musíme udělat. Stává se nám ale, že se pustíme pouze do mála, jedné nebo dokonce žádné z nich, jelikož nevíme, s čím začít. Poté prokrastinujeme a než se nadějeme, je večer a náš den, který mohl být produktivní, je pryč.
Kniha nám má pomoct se vypořádat s rozhodovací paralýzou, motivací, akceschopností a objektivitou pomocí nástrojů, které jsou v knize blíže vysvětleny, k tomu, abychom mohli „žít život naplno“ a abychom se zbavili prokrastinace jako takové.
MOTIVACE, téma probírané na TS i jinde už tolikrát, že už se mi o tom snad ani nechce psát. Metoda cukru a biče (pochval a trestů) prostě neni moc efektivní (čistě vnější motivace), euforie ze splnění cíle nám po splnění teké moc dlouho nevydrží a vedou k takzvané „hédonické adaptaci“ - člověk si na cíle rychle zvyká a pozitivní emoce se rychle vytrácejí. Dle knihy je nejlepší možný způsob motivace vnitřní motivace cestou. K tomu, abychom mohli cítit vlastní vnitřní motivaci cestou je dobré si vytvořit OSOBNÍ VIZI. Nástroj, který je v knize vysvětlený a popsaný, osobní vize by nás měla vnitřně motivovat a nějakým způsobem by měla vystihovat nás samotné a naši životní cestu, kterou se chceme vydat. Já sám jsem si díky knize osobní vizi konečně vytvořil. Dokonce to ani nebylo tak náročné, jak jsem si myslel.K sestavení (vytvoření) osobní vize jsou zde doporučeny nástroje, kterými se dá k výsledku dojít snadněji, než kdybyste ji vymýšleli od základu čistě z hlavy a z vlastních myšlenek.
Zaprvé je to osobní SWOT analýza, kde si sumarizujete svoje silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby. Mezi silnými stránkami a příležitostmi by také měl vznikat stav flow - blíže popsané v knize. Osobní SWOTka mě donutila zamyslet se sám nad sebou a po dlouhé době sám na sebe upřímně zreflektovat, abych mohl přijít na své silné a slabé stránky, uvědomil jsem si také, co doopravdy silné stránky znamenají. Uvědomil jsem si také, že pro mě na světě existuje opravdu málo hrozeb (respektive opravdu málo hrozeb, které by mi mohli zničit život).
Další částí je seznam osobních úspěchů. Fuh. Nikdy jsem si pořádně svoje úspěchy nesepsal. Sypu si popel na hlavu. To je fakt důležitá věc. NAPIŠTE SI SEZNAM ÚSPĚCHŮ! Klidně hned teď. Přestaňte prosím číst tuhle esej a běžte se zamyslet nad svými celoživotními úspěchy, sepište si je na papír, a pokud chcete, můžete si je i seřadit podle důležitosti, jako jsem to z části udělal já. Poté se k eseji prosím vraťte. Řada lidí si své úspěchy ani nepřipouští, většina lidí si je připouští, ale nepřipomíná, takže na ně zapomínají a občas si přijdou, jako by nic nedokázali. To je hrozná škoda. Oslavovat a připomínat si úspěchy je stejně důležité, jako oslavovat a připomínat si neúspěchy.
Další částí je analýza motivujících činností. Patří sem činnosti přinášející rozvoj, vytvářející odkaz, pomáhající budovat vztahy a činnosti ega-2.0 (nesobecké činnosti, které děláme pro své okolí). Tato část vám umožní vidět činnosti, které už děláte nebo které mohou pomáhat vaší cestě a také vám jejich sepsání pomůže k sestavení vize.
Předposledním krokem OSOBNÍ VIZE je beta-verze. Beta-verze osobní vize se podle knihy skládá ze 4 otázek:
Tyto otázky vás dost možná nasměrují na finální znění vaší vize.Já jsem si díky beta-verzi opět připomněl mé hodnoty, vyselektoval jsem si ty nejdůležitější a pro můj život z mého pohledu nejpodstatnější. Odteď už na ně nechci zapomínat a chci je plnit na 100%. Uvědomil jsem si nějaké své oblíbené myšlenky (na citáty moc nejsem) a uvědomil jsem si, čím můžu být prospěšný společnosti. Díky tomuhle všemu jsem dnes poprvé uchopil a sepsal svoji vizi.
Já jsem si vytvořil větu/myšlenku, ale vize může mít spoustu podob. Kreativitě se meze nekladou. Je pouze na vás, jak svoji vizi uchopíte. Já z ní mám neskutečnou radost a jsem rád, že jsem něco takového konečně ve svém životě pojmenoval a dal tomu podobu.
Další částí knihy je téma AKCESCHOPNOST, kde už se skoro po celý zbytek knihy baví pouze o konkrétních systematický nástrojích, které slouží k lepšímu time-managementu, vyhýbání se prokrastinaci a špatně vnímaným náladám, které vedou k neschopnosti. Sám pro ně momentálně nemám takové využití, ale vím, že až je budu potřebovat, v knize je najdu a pomůžou mi najít systém v tom, co dělám.
Kniha také rozebírá právě negativní (negativně vnímané) emoce a jak jim nepodléhat. Staví k tomu nástroj inner-game, který nás učí překlápět negativní zkušenosti v neutrální nebo pozitivní myšlenky. Nic není špatně, vše nás někam posouvá a jen na nás, jak se ke světu budeme stavět. Můžeme nedělat nic a čekat. To je v pořádku, ale také se můžeme zvednout a něco dělat, vždycky. Inner-game i další nástroje nás učí jak NĚCO DĚLAT, pokud chceme.
Co z mého pohledu stojí ještě za zmínku je část kapitoly o objektivitě, která se zabývá Dunning-Krugerovým efektem.Tento efekt nás velmi často zbavuje objektivity, jelikož jde o efekt, kdy si nekompetentní lidé přeceňují své vědomosti nebo schopnosti a nejsou schopni objektivního přemýšlení. Zde je efekt popisován na zloději, který se pomazal citronovou šťávou, jelikož si myslel, že na kamerách nebude vidět. Věřil svému tvrzení tak moc, že o tom přesvědčoval i policii a zpochynbňoval nahrané kamerové záznamy. Také je zde příklad testu, kdy si většina „hloupějších“ lidí myslela, že jsou chytřejší a naopak „chytřejší“ lidé měli často tendence se podceňovat. Dunning-Kruger nám tedy zakazuje objektivně přemýšlet, jelikož jsme v nějaké situaci extrémně pevně přesvědčeni o pravdivosti vašich tvrzení. Mně samotnému se toto často stává, jelikož rychleji mluvím než přemýšlím a tak přesvědčuji ostatní o něčem, čím jsem si jistý, ale vůbec neposlouchám jejich názoru - v tu chvíli mám Dunning-Krugera. Ale nebojte, už se to učim a naslouchání mi jde mnohem lépe. :D
Kniha končí shrnutím a upozorněním na důležitost dlouhodobosti všech… ehm, vlastně všeho. Takže… konec zamyšlení, už to píšu moc dlouho… Nebojte, nejdu prokrastinovat, jdu plnit svoji vizi.
