Kniha začíná úvodem o tom, co to kmen vůbec je. Kmen je skupina o zhruba dvaceti až sto padesáti lidech, kteří se znají natolik dobře, že pokud se potkají na ulici, zastaví se a prohodí spolu pár slov. Malá firma představuje kmen, velká je kmen tvořený několika kmeny.
A také o tom, co je to vůbec ten kmenový vůdce. Kmenoví vůdci se soustředí na posilování kmene, přesněji řečeno na rozvíjení kmenové kultury. Pokud se jim to daří, kmen je uznává coby své vůdce a jeho příslušníci odvádějí maximální úsilí, jsou až fanaticky loajální a kmen jde od úspěchu k úspěchu. Jako příklad kmenového vůdce zde máme George Washingtona. Jeho největší přínos jednoznačně spočíval v tom, že dokázal stmelit třináct různorodých kolonií v jeden národ. Když zkoumáme, co vlastně Washington udělal, zjistíme, že v rámci několika propojených kmenů vybudoval jednotnou identitu (vyjádřenou tím, co lidé říkali). Kmenový vůdce je tedy člověk, který umí sjednotit lidi, porozumět jejich potřebám a tvořit tak kmenovou kulturu vhodnou pro všechny.
Kmenový vůdce je podle mě člověk, který umí komunikovat, je empatický, přemýšlí racionálně, má rád lidi, umí s nimi jednat, umí se dotazovat a umí tvořit příjemné prostředí. Vytváří vztahy (pomocí triád, o nich později), udržuje je a napomáhá řešit konflikty - neřeší je! Respektive řeší, ale neřeší problémy jiných lidí, naopak ostatní vede k tomu, aby řešili problémy sami, napomáhá tak jejich osobnímu rozvoji a motivuje je, aby se z nich postupně stávali soběstační a samostatní lidé, případně také kmenoví vůdci. Podporuje osobní odpovědnost a spolehlivost všech členů v kmeni, udržuje týmovou kulturu a vytváří příjemné prostředí pro veškerou práci.
Oukej, chápu, kmenovej vůdce je prostě ideální šéf (si možná někteří z vás říkají). Ale o čem jinym je tahle kniha, když jsi nám tady kmenovýho vůdce popsal v jednom odstavci? Tak zaprvé, tohle byl pouze můj osobní pohled na kmenového vůdce jako takového ovlivněný vším, co je v knize napsáno a zadruhé je kmenový vůdce mnohem víc, jen se to nedá tak úplně napsat. A o čem je tahle kniha? No převážně o stupních. O stupních? Jes, o stupních a fázích kmenů. Je to ta největší message knihy a upřímně mi opět změnila vnímání společnosti a pohled na ni. O co jde? Ve zkratce se o tom rozepíšu v každém stupni.
Stupeň jedna
Člověk na stupni jedna pociťuje izolovanost od ostatních a je přesvědčen, že „život stojí za prd“. Neboli lidé, co v životě nevidí smysl, ale žijí ho. Respektive přežívají. Co si pod tím představuji jsou asi lidé na ulici, lidé, kteří nedělají nic nebo se proti společnosti přímo bouří. Prostě si stojí za tím, že život všech je vlastně na nic a nedává jim žádný smysl. Pokud takovému člověku chceme pomoci (a on se chce posouvat), je podle knihy dobré brát ho na společenské akce, mezi lidi, ukazovat mu, jak může být život fajn a naopak ho směřovat k tomu, aby opouštěl lidi na stupni jedna, kteří ho táhnou dolů.
Stupeň dva
Člověk na stupni dva je mimo hlavní dění. Cítí se nedoceněný. Na rozdíl od těch, kdo jsou na stupni jedna, se mu ale zdá, že lidé kolem něj zjevně mají něco, co on sám postrádá. To vede k vyjadřování přesvědčení „můj život stojí za prd“. Na rozdíl od stupně jedna člověk na stupni dva zastává názor, že jiným lidem život zjevně funguje. Lidé na tomto stupni jsou ve společnosti poměrně běžní. Záleží také, v jakém kolektivu a v jaké situaci zrovna jsou, stupně jsou velmi proměnlivé a určitě to není tak, že by byl jeden člověk stále na jednom stupni (možná někteří ano, ale to jsou výjimky). Nicméně bych řekl, že spoustu lidí je právě mezi stupni dva a tři. Nikam se moc neposouvají, nejsou moc vidět, jejich práce je nebaví, život je obecně moc nebaví a čas tráví sezením u televize s pivem a chipsy (moje domněnka, stereotyp, který mě k tomu napadá). Pokud takovému člověku chceme pomoci (a on se chce posouvat), je podle knihy dobré podněcovat ho k tomu, aby si nacházel přátelé a dělal z nich blízké přátelé, dávejte mu najevo, že jeho úsilí skutečně přináší výsledky a dávejte mu úkoly, které může splnit dobře a v krátkém čase.
Stupeň tři
Člověk na stupni tři je s ostatními propojen prostřednictvím celé řady dyadických vztahů (vztahy mezi dvěma lidmi). Jazyk tohoto stupně vyjadřuje „já jsem úžasný“, neboli podle mého „můj život je úžasný“, s nevyřčeným dodatkem „na rozdíl od tebe/tvého“. Když se lidé na stupni tři ocitnou pohromadě, snaží se jeden druhého překonat a pokořit. Přestože se tak mnohdy děje pod pláštíkem humoru. výsledek je stejná: každý se snaží získat převahu. Chování jednotlivců vyjadřuje přístup „osamělých válečníků“ a kultura jako celek působí dojmem „divokého západu“. Jak už jsem psal, myslím si, že spoustu lidí je (přeskakuje) právě mezi tímto stupněm a stupněm dva, kdy v nějakém kolektivu si připadají dobří, úspěšní a mají potřebu se poměřovat s ostatními (například v práci), ale jinde se cítí, jako že jejich život stojí za prd (například ve škole). U tohoto stupně si představuji takový ten stereotyp manažera ve franšíze nějakého fastfoodu, který si o sobě začne myslet bůhví co, jen proto, že je úspěšný v práci, ale ve škole se mezi spolužáky bojí přihlásit, natož prezentovat a nikdo si ho moc nevšímá. Nebo naopak člověk, který si ve (střední) škole myslí, že je největší boss a všichni by se mu měli klanět, protože nosí značkové oblečení a hodinky od tatínka, ale v jiné společnosti se pohybují kolem stupně dva, nebo dokonce jedna a jejich život jim kromě flexení ve škole nedává žádný smysl. Pokud takovému člověku chceme pomoci (a on se chce posouvat), je podle knihy dobré podněcovat ho k tomu, aby pracoval na projektech, které nedokáže zvládnout sám, které vyžadují spolupráci. Představujte mu vzory lidí, jejichž chování je na stupni čtyři (to by se dalo říct vlastně u každého stupně nižšího než pět, ale zde je to asi nejdůležitější). Podněcujte ho k tomu, aby byl více otevřený a co nejvíce komunikoval (všechno) a k tomu, aby vytvářel triadické vztahy (vztahy mezi třemi lidmi).
Stupeň čtyři
U stupně čtyři je to složitější… Myšlenkou je „my jsme úžasní“ a už se tu tedy nebavíme o chování jednotlivce, ale o chování celého kmene. Stupeň čtyři už je pravá kmenová kultura, nejde tu o jedince (vlastně ano, ale… je to složité, čtěte dál), ale o celek jako takový. Když se posouvá kmen, posouvají se jedinci (jeho členové) a naopak. V ideálním kmeni na stupni čtyři spolu lidé komunikují, udržují triadické vztahy, mají se rádi, chtějí si pomáhat, sdílí své vědomosti a zkušenosti, vytvářejí něco hodnotného a jsou si vědomi toho, že jsou součástí něčeho většího. Takhle by měla fungovat i Tiimi a všechny její týmy, čeho se i (řekl bych) snažíme dosáhnout. Je ale potřeba, aby v kmeni na stupni čtyři minimálně převažoval počet jedinců na stupni čtyři, spíše aby všichni měli mindset na stupni čtyři a chtěli se dál posouvat.
K tomu kmeni pomáhají hodnoty a vznešený cíl (i s těmito nástroji v Tiimi pracujeme a učíme se je používat, u nás v týmu jsme tomu bohužel ještě úplně nepřišli na kloub, ale myslím si, že už jsme na správné cestě). Základní hodnoty jsou „principy, bez nichž by nemělo smysl žít“. To říká kniha. Já říkám, že každý nějaké hodnoty má, jen o nich třeba neví. Někdo jich má míň, řídí se jimi míň, někdo se jimi řídí více. Jedinci pohybující se na stupni čtyři si jich musí být vědomi (a dle mého by je měli i dodržovat). Úkolem kmenového vůdce je tyto hodnoty vytvářet zjišťovat, tmelit a udržovat. Při zakládání firmy je důležité si hodnoty kmenové kultury vytyčit a striktně se jimi řídit - vytvářet, při přijímání zaměstnanců, společníků do firmy je důležité zjistit, jaké hodnoty jedinci mají - zjišťovat, při rozhodování, jestli dané jedince budu chtít mít ve svém kmeni se musím na hodnoty, které mají zaměřit a pokud se s těmi našimi shodují, ještě více je v jedinci podpořit a upozornit na ně, tím vzniká kmen se stejnými hodnotami - tmelit, a v průběhu fungování firmy je důležité se těmito hodnotami hlavně řídit. Za všech okolností.
Ve zkratce na příkladu celého procesu: Jsem kmenový vůdce a zakládám společnost, jako hlavní hodnotu si zvolím upřímnost, při vybírání společníků zjistím, jaké jsou jejich hlavní hodnoty, pokud je zde upřímnost, zeptám se jich, jak hodnotu naplňují a zjistím, jak se k ní staví, pokud se s nimi shodnu, vezmu je k sobě, pokud ne, nevezmu je. Na tuto hodnotu je upozorním a připomenu jim, že je v naší firmě tou hlavní, tím začne vznikat kmen se stejnou hlavní hodnotou. Při jakémkoliv rozhodování, vytváření nových věcí, psaní na web, odpovídání na recenze, telefonátech se zákazníky, spolupráci s jinou společností se budu rozhodovat hlavně na základě této hodnoty. Pokud by spolupráce s jinou firmou znamenala lhát (nebo jakkoliv nebýt upřímný k) zákazníkům, tuto spolupráci by společnost odmítla.
Co se týče vznešeného cíle, je to to, k čemu kmen směřuje. K objevení cíle kmene je dobré klást si otázku „Ve jménu čeho?“. K tomu moc nemám, co dodat, kmen by prostě měl mít jeden vznešený cíl a poté více dílčích cílů, které ho k vznešenému cíli budou přibližovat. Dle knihy: Smyslem zjišťování hodnot a vznešeného cíle není dohoda, nýbrž sešikování kmene, jehož plodem je koordinovaná aktivita, která snoubí se zanícením pro věc. Cokoli, co není v souladu se základními hodnotami a vznešeným cílem, je třeba předat nebo se toho vzdát.
Pokud takovému člověku chceme pomoci, je podle knihy dobré podpořit jeho stabilitu na úrovni čtyři výzvou, aby se ujistil, že jeho vztahy jsou založeny na společných hodnotách a vzájemném zájmu o aktuální projekty. Veďte ho k tomu, aby tvořil více triád (triadické vztahy, vztahy mezi třemi lidmi). Je-li na stupni čtyři opravdu stabilní, povzbuďte ho, aby se svým týmem využil příležitosti na trhu a pustil se do průlomového projektu.
Prozření
Přechodu do stupně čtyři předchází takzvané prozření. Prozření začíná uvědoměním, že člověk nedosáhl toho, čeho myslel, že dosáhl: vítězství, která považoval za kmenová, byla ve skutečnosti pouze osobní. Nakonec lidé zjistí, že cíl stupně tři - dosahování individuálních vítězství - působí destruktivně i na ně samé. Oproti tomu kmenové úspěchy mají trvalý charakter a poskytují uspokojení všem. Závěrečné prozření znamená zjištění, že jediným skutečným cílem je zdokonalení kmene. Prozření nemusí znamenat uvědomit si na jakém stupni jste a poté se snažit dostat do vyššího. Jde většinou o pochopení celé podstaty týmové spolupráce, posouvání se a posouvání ostatních. Jde o pochopení podstaty hodnot a vznešeného cíle, případně i vize a mise. Jde o posun na vyšší stupeň existence ve společnosti. Teď se může zdát, že přeháním, ale opravdu mi to tak přijde a jak jsem psal, i toto uvědomění mi změnilo pohled na společnost jako takovou. Většina kmenů je pouze špatně vedena.
Co se týče stupně pět a stupně šest, doporučuji si přečíst knihu samotnou, já sám bych o tom moc psát nedokázal, i proto, že si myslím, že to ještě úplně nechápu a budu se potřebovat nejdříve dostat pokud možno ve všech svých kmenech na stupeň čtyři a až poté se soustředit na další stupně (které jsou ale, i jak kniha sama píše, těžko udržitelné). Myslím si ale, že obzvlášť Tiimi má jako kmen potenciál dostat se jako celek minimálně na stupeň čtyři. Jsou k tomu zde ideální podmínky a všichni se chtějí učit, proto si myslím, že je to v určitém úhlu pohledu velmi reálné.
