Managers as mentors
Chip R. Bell & Marshall Goldsmith
Co jsem si z knihy odnesl?
Pochopení mentoringu, jako pojmu. Porozumění nutnosti vytváření pouta mezi mentorem a „meteem“ (mentorovaným). Proces vytváření pouta popsaný ve 4 krocích. Nezbytnost rovnováhy sil, resp. rovnosti mentora a menteeho. Mentor v určitých fázích vztahu koučuje. Důležitý point k feedbacku, který popírá efektivitu metod, jež využíváme (burger/sandwich). Autor nám dává tip abychom rozdělili feedback na pozitivní a negativní, pokud uděláme kombinaci obou v jedné větě vynegují se a „core“ myšlenka se ztratí.
Proč?
Četl jsem pár knih o coachování, managementu, ale nic o mentoringu.
Obecně
Středně těžká kniha. Nedoporučuju jako první četbu v oblasti mentoringu, coachingu. Autor to bere ze široka a zabrousí do hloubky v oblastech, kde si myslí, že je to nutný… Já bych ocenil víc metod a konkrétních otázek, ale možná, že o tom to je – nezahrabat se do konkrétních metod a teorie, ale jako autor této knihy jít do hloubky v budování vztahů a pomoci tam, kde to bude mít dopad na reálné prostředí, a ne na kus papíru.
Mentor
parťák, který mě podporuje v dosažení cílů, které společně nastavíme. Já jsem zodpovědný za můj progress. Mentor musí dávat dostatek podpory a v procesu mentorování se učit.
SURRENDING
První fáze couchovacího vztahu mezi mentorem a menteem. Jako mentor musíte ukázat, že jste na stejný úrovni a spřátelit se. Poznávání, otázky na cíle. Rozhodně se neptejte menteeho na otázku „Proč?“ - Je hodně vostrá a mentee se může cítit sousezenej a už se tolik neotevře.
ACCEPTING
V téhle fázi jdou pryč všechny předsudky a bias. Otázky, které autor popisuje mi spadají pod oblasti GROW. Taky zjištujeme potřeby menteeho. Musí vidět, že mu skutečně rozumíme, takže je fajn sumarizovat, resp. převyprávět to co jsme pochopili jinými slovy (Good point i pro obchodní proces)
GIVING
Konečně fáze, kde se dává hodnota nabitá zkušenostmi, ale bacha má to taky svoje pravidla. Nesmíme znít moc jako boss, nebo říkat věci typu: „Měl by si…“ „Zvážil si…“ „Udělej tohle, protože“ Dělalo by to velké problémy v další fázi a learning procesu menteeho. Zase bejt vnímaný na stejný úrovni, musíme bejt kámoši, parťáci neformální. Bereme důležitě učební proces, ale sebe rozhodně vážně nebereme. Žádná informace získaná z knih, nebo z praxe nemusí být dogma v menteeho setupu. Ego dáváme pryč. Jak by řekl Sókratés: „Scio me nihil scire“ .
EXTENDING
Ve zkratce… koučování. Proto nemůžeme bejt v minulý fázi moc „boss like“. Mentee musí myslet a dělat sám za sebe. Tady jsem si pro sebe definoval mentoring, jako coaching, ve kterém máte dostupný další zdroj informací – mentora. Pokud je mentor dobrý využije prvky coachingu, aby vás posunul v učícím procesu a nebyli jste na něm závislí. Pro můj výrok je důležité připomenout název knihy – Managers as mentors.
